IV.ÚS 108/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 108/24 ze dne 7. 5. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky J. S., zastoupené JUDr. Vlastiborem Vejvodou, advokátem, sídlem Na Hřebenech II/1062, Praha 4 - Podolí, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2023, č. j. 30 Cdo 3553/2023-423, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti požaduje zrušit v záhlaví označené rozhodnutí. Tvrdí, že jím Nejvyšší soud porušil její základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 12 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti, připojených rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu plyne, že stěžovatelka se domáhala po vedlejší účastnici zaplacení téměř 1,2 mil. Kč z titulu zadostiučinění za újmu na zdraví, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem při domovní prohlídce. Žalobu vznesla podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Domovní prohlídka byla provedena dne 16. 9. 2015 v prostorách rodinného domu, v rámci trestního řízení vedeného proti manželovi stěžovatelky, neboť bylo podezření, že se v objektu nachází pěstírna drog a nelegálně držená zbraň [manžel stěžovatelky byl následně uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku a přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 trestního zákoníku]. 3. V místě domovní prohlídky byla tehdy přítomna jen stěžovatelka. Podle žalobního tvrzení byla brzy ráno "přepadena policejním komandem" bez předchozí výzvy k zpřístupnění či opuštění obývaných nemovitých věcí. U stěžovatelky se po provedení domovní prohlídky objevily psychické problémy a asi po dvou měsících od zásahu vyhledala pomoc psychologa a později psychiatra. Od té doby se ambulantně léčí, týden byla hospitalizována na psychiatrické klinice. Trpí posttraumatickou stresovou poruchou (porucha úzkostného spektra), která se u ní rozvinula v reakci na těžký stres způsobený zásahem policejní jednotky v září 2015. 4. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 10. 6. 2021 č. j. 27 C 4/2020-237 uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce částku 1 122 421 Kč (z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění) a žalobu zamítl co do částky 35 073,50 Kč (bolestné). Obvodní soud uzavřel, že při provedení domovní prohlídky došlo k nesprávnému úřednímu postupu policejních orgánů (§ 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.), neboť stěžovatelka nebyla předem vyzvána k dobrovolnému zpřístupnění domovních prostor ve smyslu § 85a odst. 2 trestního řádu a taktéž nebyl proveden její předchozí výslech ve smyslu § 84 trestního řádu. 5. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 1. 2022 č. j. 28 Co 360/2021-278 rozsudek obvodního soudu změnil tak, že zamítl též žalobu na zaplacení 1 122 421 Kč. Městský soud dospěl k závěru, že policejní orgán provádějící domovní prohlídku postupoval v souladu s trestním řádem. Před započetím vlastní domovní prohlídky provedl výslech stěžovatelky, umožnil jí účast při domovní prohlídce a přibral i osobu na věci nezúčastněnou. Příkaz k domovní prohlídce byl doručen stěžovatelce v 5 hodin ráno. V době zásahu policie stěžovatelka nespala, ale pohybovala se po domě. Policie v domě viděla pohyb a vzhledem k charakteru trestné činnosti manžela stěžovatelky, a s ohledem na posléze potvrzený předpoklad, že je v domě nelegálně držená zbraň, musela policie počítat s tím, že zbraň může vůči ní být použita. 6. Stěžovatelka nicméně uspěla se svým prvním dovoláním v této věci. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 13. 12. 2022 č. j. 30 Cdo 1965/2022-311 (č. 74/2023 Sb. rozh. civ.) rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud souhlasil se závěrem městského soudu, že není v rozporu s § 85a odst. 2 trestního řádu, jestliže policejní orgán provádějící domovní prohlídku nevyzve osobu, vůči níž je prohlídka vykonávána, aby dotčené domovní prostory dobrovolně zpřístupnila, pokud okolnosti existující v konkrétním případě vzbuzují důvodné obavy, že by předchozí výzva ke zpřístupnění dotčených prostor znamenala riziko pro život a zdraví osob provádějících domovní prohlídku či na prohlídce zúčastněných. Je však třeba vždy pečlivě posoudit ty okolnosti, které byly zasahujícím osobám (policistům) známy před vstupem do obydlí. Rozsudek městského soudu byl v tomto ohledu nepřezkoumatelný, protože jeho skutkový závěr (že policie před započetím domovní prohlídky vycházela z předpokladu, že se v domě nachází zbraň, že v domě viděla pohyb, a musela proto počítat s tím, že tato zbraň může být proti policistům použita), nebyl podložen dokazováním. 7. Městský soud poté vydal další rozsudek ze dne 28. 6. 2023 č. j. 28 Co 360/2021-385, kterým opět změnil rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku tak, že zamítl žalobu na zaplacení částky 1 122 421 Kč. Městský soud zopakoval dokazování a nově vyslechl též velitele zásahu. Přitom dospěl k novému skutkovému závěru, že zásahová jednotka předem stěžovatelku vyzvala ke zpřístupnění objektu, bušila totiž na vstupní dveře na terasu. Krom toho soud zjistil, že sporná prohlídka v domě užívaném stěžovatelkou a prohlídka v jiné nemovitosti, kde byl zadržen manžel stěžovatelky, byly provedeny synchronizovaně, zhruba v tentýž časový okamžik. Smyslem domovních prohlídek navíc nebylo jen dopadnout podezřelého, ale též nalézt věci důležité pro trestní řízení (v domě užívaném stěžovatelkou byla takto vedle nelegálně držené zbraně s náboji nalezena rovněž pěstírna omamných a psychotropních látek). 8. I proti tomuto rozsudku se stěžovatelka bránila dovoláním, tentokráte však neuspěla. Nejvyšší soud její dovolání odmítl a dovodil, že žádná ze čtyř otázek, které stěžovatelka v dovolání formulovala, přípustnost dovolání ve smyslu § 237 občanského soudního řádu nezakládá. II. Argumentace stěžovatelky 9. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že Nejvyšší soud posoudil její dovolání příliš formalisticky a odepřel jí přístup k soudu. Dovolání bylo podle stěžovatelky přípustné. Není pravda, že by v dovolání stěžovatelka nerespektovala skutková zjištění městského soudu. Stěžovatelka dokonce přijala za svou i (jinak překvapivou) verzi, že ji policie vyzvala ke zpřístupnění objektu předtím, než do domu vnikla. U každé ze čtyř otázek formulovaných v dovolání stěžovatelka detailně rozebírá, proč tato otázka založila přípustnost dovolání. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Nyní napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl stěžovatelčino dovolání pro nepřípustnost. Podstatou a smyslem dovolacího řízení je sjednocování judikatury obecných soudů. S tím souvisí také možnost zákonodárce stanovit poměrně restriktivní podmínky pro přístup k Nejvyššímu soudu. Právě § 237 občanského soudního řádu, v němž jsou zakotveny podmínky přípustnosti, odpovídá smyslu dovolání. Pokud má tedy zákon za cíl, aby se Nejvyšší soud mohl věnovat těm otázkám, které zákonodárce považuje za významné, nikoli aby věcně projednal co největší množství případů, je to v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu [takto zejm. stanovisko pléna ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.), bod 30]. 12. Smyslem dovolacího řízení je tedy sjednocovat judikaturu obecných soudů, resp. rozhodovat právní otázky dosud neřešené, řešené rozdílně, anebo je namístě provést judikaturní odklon. Nejvyšší soud přitom nemusí stále opakovat již vyslovené právní názory, musí však přezkoumatelně odůvodnit, proč v konkrétním případě není meritorní rozhodování zapotřebí, byť (podle kontextu věci) i jen prostým odkazem na předchozí rozhodnutí (nález III. ÚS 2469/22, bod 28), případně jiným srozumitelným vysvětlením, proč není věcné rozhodnutí třeba. 13. Stěžovatelka dovozuje, že přípustnost dovolání založila již první otázka, kterou se Nejvyššího soudu tázala, zda "je nesprávným úředním postupem postup policejního orgánu spočívající v tom, že policejní orgán přistoupí v časných ranních hodinách za účelem provedení domovní prohlídky za pomoci beranidla s odkazem na § 85a odst. 2 trestního řádu k provedení domovní prohlídky ob