IV.ÚS 1097/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1097/20 ze dne 7. 7. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti TM - TRUCK, s. r. o., sídlem Julia Fučíka 53, Vysoká Pec, zastoupené Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem, sídlem Kadaňská 3550/39, Chomutov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. února 2020 č. j. 5 Afs 344/2019-30 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. září 2019 č. j. 15 Af 13/2014-113, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž podle ní došlo k porušení čl. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že stěžovatelka se od listopadu 2009 do ledna 2010 účastnila několika tzv. řetězových obchodů s pohonnými hmotami jako odběratel a následně jako dodavatel dalším svým odběratelům v tuzemsku. Stěžovatelka měla za to, že plnění přijaté od jejích dodavatelů mělo charakter s místem plnění v tuzemsku, podléhá dani z přidané hodnoty, a proto uplatnila za uvedená období odpočet daně z přidané hodnoty. Finanční úřad v Chomutově (dále jen "správce daně") doměřil stěžovatelce za uvedená období daň z přidané hodnoty včetně penále třemi dodatečnými platebními výměry ze dne 5. 10. 2012. Stěžovatelka proti nim podala odvolání k vedlejšímu účastníkovi, který je třemi rozhodnutími ze dne 18. 12. 2013 zamítl. 3. Proti uvedeným rozhodnutím podala stěžovatelka tři samostatné žaloby ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud"), které krajský soud spojil ke společnému projednání a na základě kterých uvedená rozhodnutí vedlejšího účastníka zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení rozsudkem ze dne 31. 8. 2016 č. j. 15 Af 13/2014-73. Ke kasační stížnosti vedlejšího účastníka uvedený rozsudek Nejvyšší správní soud zrušil svým rozsudkem ze dne 24. 8. 2017 č. j. 5 Afs 221/2016-25 pro nepřezkoumatelnost, neboť krajský soud pouze v obecné rovině dospěl k závěru o důvodnosti žalob a bez uvedení svých konkrétních úvah převzal argumenty stěžovatelky. 4. Krajský soud nově žaloby stěžovatelky zamítl napadeným rozsudkem. Uvedl, že z rozsudku Soudního dvora ze dne 19. 12. 2018 ve věci C-414/17 AREX CZ vyplývá, že pro určení toho, která z dodávek z tzv. řetězového obchodu je intrakomunitárním pořízením, není podstatné, kdo zaplatil spotřební daň, ani skutečnost, že přeprava pohonných hmot probíhala v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně. Je proto třeba odmítnout žalobní tvrzení stěžovatelky, že byly-li přepravovány pohonné hmoty z jiného členského státu do České republiky v režimu osvobození od spotřební daně, má tato skutečnost vliv na určení toho, zda v nyní posuzované věci jde o plnění obdržené stěžovatelkou. Podle krajského soudu je pro posouzení, zda podléhá, či nepodléhá dani z přidané hodnoty (zda jde o pořízení s místem plnění v tuzemsku, či intrakomunitární pořízení) věci rozhodné, kdy, kde a kým došlo k plnění stěžovatelce v tzv. řetězovém obchodu. Krajský soud soustředil svoje úvahy na zjištění, který subjekt organizoval přepravu pohonných hmot a zda tento záměr skutečně realizoval. Uzavřel, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat skutečně provedenou organizaci dopravy jejím přímým dodavatelem. Stěžovatelka pouze odkazovala na záměr dodavatele v jednom z řetězců dopravu organizovat, což není dostačující. Jde-li o další řetězce, krajský soud uvedl, že se jimi nezabýval, neboť v žalobách stěžovatelka toliko v obecné rovině poukázala na nezákonnost rozhodnutí vedlejšího účastníka bez uvedení konkrétních okolností, na rozdíl od jednoho z řetězců, o kterém uvedla konkrétní tvrzení. 5. Stěžovatelka v kasační stížnosti namítala zejména nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku krajského soudu, neboť nelze zjistit, jaká kritéria vzal krajský soud v úvahu při hodnocení, která plnění v tzv. řetězových obchodech, kterých se stěžovatelka účastnila, představují intrakomunitární dodávky, a jak je hodnotil. Krajský soud pouze změnil oproti původnímu zrušenému rozsudku svůj právní názor, avšak k nápravě nezákonnosti nedošlo; svoje úvahy znovu nedostatečně odůvodnil. Nejvyšší správní soud uvedl, že napadený rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelností netrpí, lze z něj seznat, podle jakých kritérií ve věci rozhodl a tvrzení stěžovatelky uplatněné v žalobních bodech náležitě vypořádal. Svůj právní názor krajský soud nezměnil, vyšel-li ze stejných východisek, náležitě zjistil skutkový stav a svoje závěry náležitě odůvodnil. Kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud zamítl svým napadeným rozsudkem. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka krajskému soudu vytýká, že posoudil shodnou věc odlišně bez doplnění dokazování a řádného odůvodnění svého rozsudku. Tvrdí, že se krajský soud nevypořádal se závěry prvního zrušovacího rozsudku Nejvyššího správního soudu a rozhodnutí pouze změnil. Nadto upozorňuje, že správce daně doměřoval v dotčeném období daně plošně těm subjektům, které měly majetek. V tomto směru se krajský soud odchyluje od ustálené rozhodovací praxe správních soudů, přičemž stěžovatelka poukazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2015 č. j. 5 Afs 77/2015-43, ze dne 22. 12. 2016 č. j. 2 Afs 155/2016-70, ze dne 19. 1. 2017 č. j. 1 Afs 87/2016-45, ze dne 8. 8. 2018 č. j. 10 Afs 40/2018-48, ze dne 8. 11. 2018 č. j. 1 Afs 43/2018-49, ze dne 25. 4. 2019 č. j. 10 Afs 41/2018-56, Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2019 č. j. 22 Af 115/2017-166, Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 10. 2019 č. j. 51 Af 7/2018-74, Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 1. 2020 č. j. 31 Af 68/2016-111, ze dne 31. 1. 2020 č. j. 31 Af 13/2018-73 a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 3. 2. 2020 č. j. 52 Af 23/2019-127. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný. 9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení správním, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně na přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za řádně vedené. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. 10. Stěžovatelka v ústavní stížnosti v prvé řadě vytýká krajskému soudu, že svůj napadený rozsudek nedostatečně odůvodnil a namísto řádného odůvodnění toliko změnil svůj právní názor a rozhodl opačně než svým prvním rozhodnutím ve věci. Krajský soud a Nejvyšší správní soud se v napadených rozhodnutích zabývají tzv. řetězovými obchody, tj. transakcemi při předávání zboží několika subjekty mezi sebou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2015 č. j. 5 Afs 77/2015-43 či ze dne 22. 12. 2016 č. j. 2 Afs 155/2016-70, bod 52), kterých se účastnila stěžovatelka. Konkrétně posuzovaly, zda došlo k dodání zboží (pohonných hmot) s místem plnění v tuzemsku, z nějž mohla stěžovatelka uplatnit odpočet daně z přidané hodnoty (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dn