IV.ÚS 1113/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1113/23 ze dne 30. 5. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele Michaela Poláka, zastoupeného Mgr. Věrou Novákovou, advokátkou, sídlem Vrchlického 802/46, Liberec, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. února 2023 č. j. 2 As 182/2022-32, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. července 2022 č. j. 54 A 18/2020-42, rozhodnutí Českého báňského úřadu ze dne 10. června 2020 č. j. SBS 15597/2020/ČBÚ-23/1 a rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území kraje Ústeckého ze dne 27. února 2020 č. j. SBS 29429/2018/OBÚ-04/5, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem, Českého báňského úřadu a Obvodního báňského úřadu pro území kraje Ústeckého, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 24. 4. 2023, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva"). II. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozhodnutím Obvodního báňského úřadu pro území kraje Ústeckého byl stěžovatel uznán vinným z přestupku podle § 40a odst. 1 písm. a) zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "horní zákon"), tedy z neoprávněného vniknutí do důlního díla nebo do území, ve kterém je vykonávána hornická činnost, kam je vstup zakázán. Stěžovatel se přestupku dopustil prokazatelně tím, že dne 30. 6. 2018 v dopoledních hodinách vědomě a úmyslně neoprávněně vnikl s dalšími účastníky akce "KLIMAKEMP 2018" do důlního díla - lomu Bílina, na pracovní pláň prvního skrývkového řezu, obchodní společnosti Severočeské doly a. s., kde je vykonávána hornická činnost, kam je vstup zakázán, kde byl zajištěn Policií České republiky z důvodu protiprávního jednání. Za spáchání přestupku mu byl podle § 40a odst. 3 písm. a) horního zákona a § 35 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, uložen správní trest pokuty ve výši 6 000 Kč a podle § 95 odst. 1 uvedeného zákona také povinnost uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč. 3. K odvolání stěžovatele toto rozhodnutí potvrdil Český báňský úřad napadeným rozhodnutím, kterým také zamítl uvedené odvolání. 4. Stěžovatel podal proti rozhodnutí Českého báňského úřadu žalobu, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem zamítl. 5. Následná kasační stížnost byla napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta pro nepřijatelnost, neboť nebyl shledán podstatný přesah zájmů stěžovatele. 6. Správní soudy se zabývaly námitkou stěžovatele, že v jeho věci byla porušena zásada ne bis in idem. Tato námitka byla uplatněna z důvodu, že stěžovatel byl příkazem Městského úřadu Litvínov ze dne 1. 11. 2018 č. j. MELT/68167/2018 uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o právu shromažďovacím"), tím, že "dne 30. 6. 2018 v dopoledních hodinách v prostoru lomu Bílina ... nesplnil pokyn policisty udělený na základě § 8 odst. 4 zákona o právu shromažďovacím sloužící k zajištění účelu shromáždění, čímž ohrozil zájmy směřující k odstranění rozporů při střetu různých práv a k ochraně veřejného pořádku, zdraví a majetku". Nejvyšší správní soud odkázal na závěr, který vyslovil ve věci jiných aktivistů účastnících se akce "KLIMAKEMP 2018". Tehdejší stěžovatelka "spáchala dva přestupky ve vícečinném souběhu. Skutkovou podstatu přestupku podle horního zákona (přesněji řečeno její formální znaky) stěžovatelka naplnila tím, že vnikla do důlního díla, kam je vstup zakázán. Naproti tomu skutkovou podstatu přestupku podle zákona o právu shromažďovacím ... naplnila tím, že neuposlechla pokyn policisty k opuštění prostoru lomu Bílina. Nehledě na časový odstup obou jednání, neuposlechnutí policistovy výzvy není součástí jednání naplňujícího znaky skutkové podstaty přestupku podle horního zákona, ani nebylo stěžovatelce kladeno k tíži jako přitěžující okolnost. Rozdílné jsou i zájmy chráněné oběma dotčenými předpisy." (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2022 č. j. 6 As 176/2022-29). Na právním názoru, že u obou přestupků nešlo o tentýž skutek, a tudíž nemohlo dojít k porušení zákazu dvojího trestání, setrval Nejvyšší správní soud i v posuzované věci. Zatímco přestupek podle § 14 odst. 1 písm. d) zákona o právu shromažďovacím chrání zájem na řádném průběhu shromáždění, a v širších důsledcích samotný veřejný pořádek, přestupek podle § 40a odst. 1 písm. a) horního zákona cílí na ochranu dobývání ložisek nerostů, zajištění bezpečnosti při této činnosti a ochranu majetku subjektů, které provádějí hornickou činnost. 7. Podle Nejvyššího správního soudu správní orgány i krajský soud dospěly ke správnému závěru, že stěžovatelovo jednání naplňovalo materiální znak přestupku. K okolnostem, z nichž stěžovatel dovozuje opak (tedy, že cílem jednání bylo poukázat na ochranu životního prostředí, deliktní jednání nezahrnovalo snahu o zakrytí skutku, nebylo motivováno zištně a stěžovatel hledí na jeho následky), Nejvyšší správní soud konstatuje, že tyto pohnutky nemohly eliminovat společenskou škodlivost protiprávního jednání. V době nečinnosti těžebních zařízení hrozí újma na životě a zdraví jak osobám, které do dobývacího prostoru vniknou neoprávněně, tak i příslušníkům bezpečnostních sborů nebo zaměstnancům obchodní společnosti Severočeské doly a. s., kteří musejí vzniklý incident řešit. Poukázat je třeba i na skutečnost, že vniknutí do důlního díla nebylo jedinou možností, jak mohl stěžovatel na stav životního prostředí a klimatu upozornit. Proti těžbě hnědého uhlí mohl protestovat i jinde a jinak. K protiprávnímu jednání neopravňuje samotná skutečnost, že toto jednání sleduje legitimní cíl. V podrobnostech Nejvyšší správní soud odkázal k oběma uvedeným námitkám na odůvodnění jeho rozsudku ze dne 22. 11. 2022 č. j. 6 As 175/2022-28. III. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel tvrdí, že jeho kasační stížnost nemohla být posouzena jako nepřijatelná s poukazem na rozsudek v jiné - podle názoru Nejvyššího správního soudu identické - věci (konkrétně již zmíněný rozsudek č. j. 6 As 175/2022-28 a dále rozsudek ze dne 31. 10. 2022 č. j. 4 As 100/2022-32). V době, kdy podal kasační stížnost, totiž tato jiná "precedenční" věc ještě nebyla rozhodnuta a při posuzování přijatelnosti ji nebylo možné zohlednit. Porušení zásady ne bis in idem stěžovatel spatřuje v tom, že byl napadenými rozhodnutími uznán vinným spácháním přestupku, ačkoli byl již před tím uznán vinným spácháním jiného přestupku za stejné jednání, tedy že vnikl do prostoru dolu navzdory výzvě a setrval v něm navzdory další výzvě. Podle jeho názoru neobstojí závěr, že šlo o dva samostatné skutky, ani úvaha o odlišných následcích. Pojmy "chráněný zájem" nebo "právně relevantní následek" nejsou formálně vzato součástí subjektivní nebo objektivní stránky skutku. 9. Stěžovatel dále namítá, že jeho jednání nesplňovalo materiální znak přestupkového jednání. Jím spáchaný skutek byl proveden veřejně s cílem poukázat na veřejně prospěšné cíle (ochrana životního prostředí a klimatu), nebyl jím způsoben civilní škodní následek (důl byl odstaven) ani nebyl nikdo fakticky ohrožen (akce byla činěna s rozmyslem bezpečnostního kontextu). Správní soudy nereagovaly adekvátně na argumenty založené na ústavněprávní argumentaci právem na odpor a ochranou životního prostředí. Výkon práva na odpor podle čl. 23 Listiny nelze vnímat staticky, ale dynamicky v kontextu potřeby identifikace takových ohrožení základních prvků státnosti, jež mohou nastat i v situaci, kdy jinak běžný demokratický provoz právního státu funguje. Cílem jednání bylo vyjádřit protest proti těžbě hnědého uhlí, která bezprostředně ohrožuje celosvětové životní prostředí, a to za situace, kdy se jiné právní a politické nástroje nejevily jako relevantní a dostatečně účinné. Znemožnění účinných zákonných prostředků je třeba posoudit ve vztahu k cíli, kterého chtěl stěžovatel spolu s ostatními demonstranty dosáhnout a kvůli kterému volil mírně konfrontační způsob protestu. Základní argument Nejvyššího správního soudu, že nejde