IV.ÚS 112/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 112/09 ze dne 27. 7. 2009   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 27. července 2009 v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. Č., zastoupeného Mgr. Liborem Čechem, advokátem, AK se sídlem Masarykovo nám. 508, 504 01 Nový Bydžov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008 sp. zn. 8 Tdo 1121/2008, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 5. 2008 sp. zn. 9 To 28/2008 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2007 sp. zn. 57 T 2/2007, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, přičemž namítal, že jimi byla porušena jeho základní práva garantovaná čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V petitu ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby napadená rozhodnutí byla Ústavním soudem zrušena. II. K posouzení ústavní stížnosti stěžovatele si Ústavní soud vyžádal spis Městského soudu v Praze sp. zn. 57 T 2/2007, ze kterého zjistil následující: Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2007 sp. zn. 57 T 2/2007 byl stěžovatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., kterého se dle skutkové věty rozsudku dopustil (stručně řečeno) tím, že "jako jednatel společnosti Trinor., s. r. o., v období od 11. 6. 2004 do 23. 6. 2004 objednal a odebral 89.200 kg kuřecích prsních řízků za cenu 93,- Kč/kg, na které byly vystaveny 3 faktury na částky 4.511.136,- Kč, 2.999.808,- Kč a 1.210.860,- Kč, a dále objednal a odebral 32.256 kg kuřecích zadních čtvrtek za cenu 33,- Kč/kg, na které byly vystaveny 2 faktury na částky 745.114,- Kč a 372.557,- Kč, a to s úmyslem za odebrané zboží nezaplatit a obohatit se tak na úkor společnosti Xaverov, což učinil; veškeré dodávky zboží v celkové hodnotě 9.839.475,- Kč mu byly dodány do mrazíren společnosti MRAZÍRNY-RYBA produkt, s. r. o., přičemž této společnosti následně v období od 1. 7. 2004 do 14. 7. 2004 prodal část uskladněného zboží, a to 89.200 kg kuřecích prsních řízků za 87,50 Kč/kg a 2.443 kg kuřecích zadních čtvrtek za cenu 33,- Kč/kg, za což mu tato společnost zaplatila částku 8.279.899,90 Kč a dále v období od 29. 6. 2004 do 12. 7. 2004 prodal společnosti LM TRADE, s. r. o., celkem 29.813 kg kuřecích zadních čtvrtek za cenu 33,- Kč/kg, za což mu byla vyplacena celková částka 1.033.020,50 Kč, takže kupujícími mu bylo uhrazeno celkem 9.312.920,40 Kč; poškozené společnosti Xaverov za odebrané zboží nezaplatil, pouze po urgencích zaplatil dne 21. 7. 2004 částku 1.200.000,- Kč a dne 23. 7. 2004 částku 1.000.000,- Kč, přičemž další finanční prostředky použil pro svoji potřebu, ačkoliv věděl, že nedisponuje žádnými dalšími finančními prostředky na zaplacení odebraného zboží, čímž způsobil společnosti Xaverov škodu ve výši 7.639.475,- Kč". Za tento trestný čin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Zároveň soud zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Svitavách ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. 2 T 260/2004. Dále byl stěžovateli uložen peněžitý trest ve výši 4.000,- Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla stěžovateli uložena povinnost uhradit společnosti Xaverov škodu ve výši 7.639.475,- Kč. Proti tomuto rozsudku podali odvolání stěžovatel a státní zástupce. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 5. 2008 sp. zn. 9 To 28/2008 z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že stěžovateli uložil znovu trest odnětí svobody v trvání pěti roků s výkonem ve věznici s dozorem a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu nákupu zboží za účelem dalšího prodeje a v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech na dobu pěti let. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl stěžovatel dovoláním, v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 9. 2008 sp. zn. 8 Tdo 1121/2008 podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. III. Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti vyslovil především nesouhlas s hodnocením důkazů obecnými soudy. Namítal, že subjektivní stránka trestného činu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. nebyla provedenými důkazy prokázána s tím, že pokud by byla soudy respektována zásada "in dubio pro reo", mohly by soudy dospět k jiným hmotně právním závěrům. Dle stěžovatele se v jeho případě "nemohlo jednat o ryze tzv. fakturační podvod", neboť zčásti dlužnou částku poškozené společnosti uhradil a pokud další finanční prostředky použil k jiným aktivitám, učinil tak proto, aby pokryl ztrátu, kterou utrpěl při prodeji zboží získaného od společnosti Xaverov. Jeho jednání proto mělo být kvalifikováno jako trestný čin poškozování spotřebitele podle § 256 odst. 1, 3 tr. zák. Stěžovatel rovněž namítal, že meritorní rozhodnutí soudů nejsou řádně odůvodněna. Porušení ústavních práv spatřoval stěžovatel dále v tom, že svědek L. M. nebyl vyslechnut v řízení před soudem, byla pouze přečtena jeho výpověď z přípravného řízení, takže tomuto svědkovi nemohl klást otázky. IV. Podstata odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatele tedy spočívala především v polemice s hodnocením důkazů, nesouhlasu se skutkovými a především právními závěry obecných soudů a dále byla namítána nezákonná aplikace § 211 odst. 2 písm. a) tr.ř. ve vztahu ke shora jmenovanému svědkovi. Ústavní soud proto zdůrazňuje, že pokud jde o hodnocení důkazů, je i v tomto případě nucen potvrdit stanovisko vyjádřené ve své ustálené judikatuře, podle kterého funkcionálně jako "soudní orgán ochrany ústavnosti" [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] není další soudní instancí. Podle čl. 90 Ústavy jen soud, který je součástí soustavy obecných soudů, hodnotí důkazy podle svého volného uvážení a rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou proto záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy ve smyslu čl. 91 odst. 1 Ústavy, což je v souladu s ústavním principem nezávislosti soudů (čl. 81 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny). Ústavní soud stabilně judikuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a zejména v řízení o ústavní stížnosti střeží dodržování ústavně zaručených základních práv a svobod. Výjimku z tohoto pravidla tvoří toliko situace, kdy by soudy na úkor stěžovatele vybočily z mezí daných rámcem ústavně garantovaných základních lidských práv [čl. 83 a 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Přezkoumání a přehodnocení dokazování provedeného obecnými soudy přichází v úvahu pouze v případě, kdy v soudním rozhodování vyvozená skutková zjištění jsou v příkrém nesouladu s provedenými důkazy, resp. tehdy, jestliže z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi úvahami při hodnocení důkazů a skutkovými zjištěními na jedné straně a právními závěry na straně druhé (viz např. nálezy Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 84/94, N 34/3 SbNU 257, sp. zn. III. ÚS 166/95, N 79/04 SbNU 255). Pouze takováto rozhodnutí lze považovat za rozhodnutí vydaná v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, čímž jsou splněny podmínky pro zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů. Bylo proto nezbytné posoudit, zda napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do komplexu ústavně zaručených základních práv stěžovatele a řízení jako celek nebylo spravedlivé. Ústavní soud především konstatuje, že podstatu výhrad k výroku o vině uplatnil stěžovatel již v řízení před nalézacím soudem a v celém rozsahu námitky obsažené v ústavní stížnosti rozvedl v opravných prostředcích, a to v odvolání a v dovolání. Dále Ústavní soud zdůrazňuje ustálenou rozhodovací praxi, z níž vyplývá, že stěžovatelova skutková polemika není způsobilá sama o sobě založit dotčení ústavních práv. Jak shora uvedeno, Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat obecnými soudy provedené hodnocení důkazů ve smyslu zaujetí odlišných skutkových závěrů, nejedná-li se o rozpory mezi provedenými důkazy a vyvozeným skutkovým stavem zakládajícími vykročení z mezí ústavních kautel (srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 272/01, N 93/34 SbNU 9, sp. zn. II. ÚS 182/02, N 130/31 SbNU 165).Takové vybočení z ústavních postulátů v dané věci zjištěno nebylo. Městský soud v Praze v odůvodnění odsuzujícího rozsudku velmi podrobně rozvedl důkazy ve věci provedené a přezkoumatelným způsobem vyložil, na základě kterých důkazů dospěl ke skutkovému zjištění týkajícímu se výroku o vině stěžovatele, zabýval se obhajobou stěžovatele a mimořádnou po