IV.ÚS 1126/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1126/22 ze dne 23. 5. 2023 N 89/118 SbNU 150 Náhrada škody za nesprávný úřední postup; posuzování povinnosti účastníka využít (ne)efektivní opravné prostředky   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a soudců Josefa Fialy a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Kamarýta, zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem, sídlem Veveří 486/57, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. března 2022 č. j. 30 Cdo 2433/2021-203 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. května 2021 č. j. 22 Co 34/2021-177, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. března 2022 č. j. 30 Cdo 2433/2021-203 a rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. května 2021 č. j. 22 Co 34/2021-177 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem státního orgánu podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. března 2022 č. j. 30 Cdo 2433/2021-203 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. května 2021 č. j. 22 Co 34/2021-177 se zrušují. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 vět první a druhé Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. . Z ústavní stížnosti, obsahu napadených rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu vedeného Okresním soudem v Nymburce (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 12 C 285/2019 se podává, že stěžovatel se žalobou podanou u okresního soudu domáhal, aby soud uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit částku ve výši 928 000 Kč s příslušenstvím, sestávající z náhrady za nemajetkovou újmu ve výši 180 000 Kč a za majetkovou újmu ve výši 748 000 Kč, způsobenou mu nesprávným úředním postupem v řízení o vyklizení nemovitosti vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 9 C 292/2013. V něm se stěžovatel domáhal vyklizení jím vlastněných nemovitostí užívaných bez právního důvodu manželi Ladislavem Brettem a Ing. Alicí Brettovou spolu s jejich dvěma nezletilými dětmi (dále jen "posuzované řízení"). Toto řízení trvalo podle stěžovatele nepřiměřenou dobu, celkem 5 let a 8 měsíců, v důsledku čehož nemohl po tuto dobu plně vykonávat své vlastnické právo k nemovitostem, spočívající zejména v jejich pronájmu za částku 11 000 Kč měsíčně. Stěžovatel přitom tvrdil, že uspokojení pohledávky ve výši 748 000 Kč vůči manželům Brettovým nebylo možné, neboť proti oběma bylo vedeno insolvenční řízení a proti Ladislavu Brettovi také exekuce pro pohledávku ve výši 2 040 080,38 Kč s tím, že uhrazeno bylo dosud pouze 78 108,80 Kč. Soudní uplatnění této částky by vzhledem k jejich majetkové situaci představovalo pouze neúčelné vynaložení nákladů řízení. 3. Okresní soud rozsudkem ze dne 11. 12. 2020 č. j. 12 C 285/2019-163 žalobě stěžovatele z větší části vyhověl, když vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit stěžovateli částku 616 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení (I. výrok), žalobu zamítl co do částky 154 000 Kč s příslušenstvím (II. výrok) a přiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 77 362,43 Kč (III. výrok). Okresní soud dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení, které trvalo 5 let a 8 měsíců, byla nepřiměřená a způsobila stěžovateli nemajetkovou újmu spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení. Postupem soudů došlo k porušení stěžovatelova práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době a je namístě mu přiznat finanční náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 22 500 Kč, když částku 94 500 Kč již vedlejší účastnice stěžovateli zaplatila. Peněžité zadostiučinění nemajetkové újmy v celkové výši 117 000 Kč okresní soud považuje s ohledem na všechny okolnosti věci (blíže bod 22 jeho rozhodnutí) za přiměřené. 4. Ohledně požadavku na zaplacení náhrady majetkové škody ve výši 748 000 Kč dospěl okresní soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že z důvodu nesprávného právního posouzení otázky, zda je přerušeno řízení o vyklizení v průběhu vedení insolvenčního řízení, nedosáhl stěžovatel vydání pravomocného rozhodnutí ve věci samé a vyklizení předmětných nemovitostí v přiměřené době, konkrétně o celých 54 měsíců dříve. Po tuto dobu Brettovi užívali nemovitosti stěžovatele bez právního titulu, aniž mu za to cokoliv hradili. Vedlejší účastnici lze v obecné rovině přisvědčit, že stěžovateli za této situace svědčilo proti třetím osobám právo na zaplacení bezdůvodného obohacení. Vzhledem ke skutkovým zjištěním, že proti manželům Brettovým bylo vedeno insolvenční řízení, v němž byla uspokojena jen nepatrná část jejich dluhů dosahujících přibližně 9 000 000 Kč, přičemž v insolvenčním řízení byl sepsán majetek v hodnotě zhruba 230 000 Kč, a proti Ladislavu Brettovi jsou dále vedena tři exekuční řízení, z toho jedno pro úhradu peněžitého plnění přesahujícího 2 000 000 Kč, dospěl okresní soud k závěru, že "případná exekuce k vymožení úhrady bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitostí by nebyla úspěšná pro nemajetnost. Podání žaloby o zaplacení by žalobce jen neúměrně zatížilo o další náklady řízení ... Za této situace bylo podání žaloby o vyklizení jediným účelným postupem, jak se domoci řádného výkonu ... vlastnického práva" (bod 22). Podle okresního soudu je nepochybné, že kdyby Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") řádně rozhodl o námitce věcné nepříslušnosti, dosáhl by stěžovatel pravomocného rozhodnutí o vyklizení o 54 měsíců dříve, přičemž po tuto dobu by mohl předmětné nemovitosti pronajmout jinému nájemci a získat nájemné ve výši nejméně 11 000 Kč měsíčně. Okresní soud má proto za prokázané, že v důsledku nesprávného úředního postupu stěžovateli ušel zisk z pronájmu předmětných nemovitostí ve výši nejméně 594 000 Kč. Ve zbývající části, tj. co do částky 154 000 Kč, okresní soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. 5. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání vedlejší účastnice. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem změnil I. výrok rozsudku okresního soudu tak, že žalobu co do částky 606 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení zamítl a ve zbytku tento výrok potvrdil. Krajský soud přisvědčil okresnímu soudu v tom, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, když v důsledku nesprávného právního posouzení vrchního soudu, který vycházel z toho, že řízení je ze zákona přerušeno z důvodu probíhajícího konkursu na majetek Ladislava Bretta, nerozhodl o námitce věcné nepříslušnosti, v důsledku čehož okresní soud nemohl provádět ve věci žádné úkony a řízení tak trvalo 5 let a 8 měsíců. Stěžovateli náleží podle krajského soudu náhrada za nemajetkovou újmu v celkové výši 105 000 Kč, přičemž co do částky 94 500 Kč byl již vedlejší účastnicí uspokojen. Proto je namístě mu výrokem rozsudku přiznat pouze částku ve výši 10 500 Kč (oproti tomu okresní soud přiznal částku ve výši 22 500 Kč - viz bod 3 výše). Ve zbylé částce 12 000 Kč není žaloba stěžovatele důvodná. Vycházel-li okresní soud ze základní částky 75 000 Kč, není jeho postup správný, neboť podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 za první dva roky nepřiměřeně dlouhého řízení náleží poškozenému částka v poloviční výši a za poslední rok je nutno započítat pouze 8 měsíců. 6. Žaloba stěžovatele v části ohledně náhrady majetkové škody ve výši 748 000 Kč je podle krajského soudu v plném rozsahu nedůvodná. V posuzované věci sice došlo k nesprávnému úřednímu postupu i ke vzniku majetkové škody (bod 22), byla však přetržena příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a způsobenou škodou. Stěžovatel měl jako poškozený "právní možnost, jak dosáhnout uspokojení své pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, a je jeho odpovědností, že takto neučinil, přičemž tuto odpovědnost není možné přenášet na stát. Nárok na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci může totiž být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení vůči tomu, kdo toto obohacení bez důvod