IV.ÚS 1132/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1132/22 ze dne 15. 11. 2022 N 135/115 SbNU 53 Předvídatelnost soudních rozhodnutí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Radovana Suchánka a Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) o ústavních stížnostech stěžovatelů 1. Lucie Dvořákové, 2. Michala Levého, zastoupených Mgr. Kateřinou Verostovou, LL.M., advokátkou, se sídlem Olomouc, Rokycanova 809/1c, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 27 C 129/2021-46 ze dne 20. 1. 2022, 3. Markéty Machové, zastoupené stejnou advokátkou, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 27 C 206/2021-35 ze dne 20. 1. 2022 a 4. Pavly, 5. Miloslavy a 6. Jana Sekaninových, zastoupených stejnou advokátkou, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 27 C 133/2021-44 ze dne 20. 1. 2022, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníka řízení a společnosti Smartwings, a. s., se sídlem Praha 6, K Letišti 1068/30, zastoupené Mgr. Pavlem Rufferem, advokátem, se sídlem Hostivice, Husovo náměstí 1702, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 1. 2022 č. j. 27 C 129/2021-46 byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelů 1 a 2 na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na rovnost v řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 1. 2022 č. j. 27 C 129/2021-46 se ruší. III. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 1. 2022 č. j. 27 C 206/2021-35 byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky 3 na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na rovnost v řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. IV. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 1. 2022 č. j. 27 C 206/2021-35 se ruší. V. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 1. 2022 č. j. 27 C 133/2021-44 byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelů 4, 5 a 6 na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na rovnost v řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. VI. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 1. 2022 č. j. 27 C 133/2021-44 se ruší. Odůvodnění I. Vymezení předmětu řízení 1. Ústavními stížnostmi se stěžovatelé domáhají zrušení shora specifikovaných rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud"), neboť jimi podle jejich názoru byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt"). 2. Ústavní soud usnesením sp. zn. IV. ÚS 1132/22 ze dne 24. 5. 2022 rozhodl o spojení ústavních stížností vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1132/22, I. ÚS 1135/22 a I. ÚS 1139/22 ke společnému řízení vedenému pod sp. zn. IV. ÚS 1132/22, neboť šlo o skutkově i právně obdobné věci. II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje 3. Stěžovatelé byli cestujícími letů na trase Tel Aviv - Praha dne 29. 7. 2018, jenž byl opožděn o 5 hodin a 6 minut (stěžovatelka 3), na trase Rhodos-Praha dne 11. 7. 2019, jenž byl zrušen (stěžovatelé 4, 5 a 6), a na trase Tel Aviv - Praha dne 6. 10. 2019, jenž byl opožděn o více než 4 hodiny a 51 minut (stěžovatelé 1 a 2). Stěžovatelé uplatnili u obvodního soudu proti vedlejší účastnici - leteckému přepravci nárok každý ve výši 400 € s příslušenstvím podle čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen "nařízení"), a to stěžovatelé 1 a 2 společnou žalobou, stěžovatelka 3 samostatnou žalobou a stěžovatelé 4, 5 a 6 také společnou žalobou. Stěžovatelé tyto své nároky původně postoupili společnosti AirHelp Limited, která jejich nároky vůči vedlejší účastnici uplatnila dne 15. 10. 2018 (stěžovatelka 3), dne 24. 7. 2019 (stěžovatelé 4, 5 a 6) a dne 2. 3. 2020 (stěžovatelé 1 a 2), avšak protože v obdobných případech soudní praxe takové postoupení shledala neplatným, postoupila je zpět na stěžovatele. Stěžovatelé se tedy svých nároků domáhali před obvodním soudem sami. Skutkový stav byl prokázán jednoznačně a strany řízení jej ani nijak nezpochybňovaly, spor se vedl toliko o právní posouzení. 4. Obvodní soud napadenými rozsudky všechny tři žaloby zamítl a uložil stěžovatelům zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení v každém řízení částku 900 Kč. Obvodní soud vycházel, stručně řečeno, z toho, že vedlejší účastnice vznesla důvodně námitku promlčení dle § 2553 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť předmětné lety se uskutečnily dne 27. 7. 2018, dne 11. 7. 2019 a dne 6. 10. 2019 a za relevantní okamžik uplatnění práva ve smyslu § 2553 odst. 3 věty druhé občanského zákoníku považoval obvodní soud až dny 22. 1. 2022 (stěžovatelé 1 a 2), 25. 1. 2021 (stěžovatelé 4, 5 a 6) a 10. 3. 2021 (stěžovatelka 3), kdy sami stěžovatelé uplatnili svá práva vůči vedlejší účastnici. S odkazem na kolizní právní úpravu konkludoval, že je namístě věc posoudit podle českého práva, neboť nebyla provedena volba práva, a s odkazy na judikaturu Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") i na judikaturu Soudního dvora Evropské unie vykládající nařízení uzavřel, že promlčecí dobu je třeba posoudit v daném případě podle české právní úpravy. Dospěl tedy k závěru, že stěžovatelé uplatnili svá práva až po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby podle odkazovaného ustanovení občanského zákoníku. 5. Uplatnění postoupených nároků společností AirHelp Limited považoval obvodní soud podle § 553 odst. 1 občanského zákoníku za zdánlivé pro neurčitost, neboť předmětný dokument, jímž mělo k postoupení dojít, byl dle obvodního soudu nepřípustně formulován alternativně jako postoupení pohledávky a jako plná moc k zastupování. K platnému postoupení pohledávky dle názoru obvodního soudu nemohlo dojít rovněž pro absenci projevu vůle postupníka dle § 1740 odst. 1 občanského zákoníku, neboť šlo o dokument formulářového typu, v němž společnost AirHelp Limited nijak svou vůli neprojevovala. Rovněž tento dokument v náhledu obvodního soudu nevyhovoval požadavkům unijního práva na ochranu spotřebitele, neboť v něm nebyly jasně vymezeny podmínky smluvního vztahu, a tedy ze všech těchto důvodů obvodní soud nespojoval s uplatněním nároků společností AirHelp Limited za stěžovatele žádné právní účinky. Jelikož se stěžovatelé domáhali kolizního řešení postoupení ve prospěch německého práva, obvodní soud, ač se s tímto kolizním řešením neztotožnil a za rozhodné považoval české právo, provedl i právní posouzení podle německého práva, avšak rovněž se závěrem, že předmětný dokument ani podle německého právního řádu účinky postoupení pohledávky vyvolat nemohl. III. Posouzení splnění procesních předpokladů řízení 6. Ústavní stížnosti byly podány v zákonné lhůtě, osobami k tomu oprávněnými a zastoupenými advokátkou na základě plné moci pro zastupování v tomto řízení před Ústavním soudem, proti pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelů, které jim zákon poskytuje, neboť odvolání proti napadeným rozsudkům nebylo podle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "občanský soudní řád") přípustné a byly k nim připojeny kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva stěžovatelů. Splňují tedy všechny procesní předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a Ústavní soud se jimi tedy může zabývat z věcného hlediska. IV. Argumentace stěžovatelů, účastníka řízení a vedlejšího účastníka řízení 7. Stěžovatelé s právním posouzením obvodního soudu nesouhlasí a jsou názoru, že jejich žalobám mělo být vyhověno. Jsou přesvědčeni, že napadená rozhodnutí odporují principu předvídatelnosti soudního rozhodování, jejž je nutno považovat za součást práva na soudní a jinou ochranu dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. Tvrdí, že městský soud ve zcela obdobných případech týkajících se nároků z nařízení proti vedlejší účastnici odvoláním žalobců vyhověl a vyslovil právní názor, že neplatnost smlouvy o postoupení nároků na společnost AirHelp Limited byla následně zhojena a že námitka promlčení ze strany vedlejší účastnice byla vznesena v rozporu s dobrými mravy, neboť vedlejší účastnice byla o uplatněných nárocích řádně informována, ale opakované výzvy k úhradě ignorovala. K tomu stěžovatelé odkázali na rozsudky městského soudu ze dne 16. 9. 2021 č. j. 17 Co 212/2021-53, ze dne 16. 9. 2021 č. j. 17 Co 225/2021-71, ze dne 7. 10. 2021 č. j. 25 Co