IV.ÚS 1133/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1133/07 ze dne 20. 12. 2007 N 233/47 SbNU 1029 K aplikaci právních principů při interpretaci práva   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 20. prosince 2007 sp. zn. IV. ÚS 1133/07 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů M. S. a V. S. proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2007 č. j. 28 Cdo 705/2006-184, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 2. 8. 2005 č. j. 23 Co 5/2005-158 a proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. 9. 2004 č. j. 9 C 37/2001-135, jimiž nebylo vyhověno žalobě stěžovatelů na určení vlastnictví k nemovitostem. Rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 2. 2007 č. j. 28 Cdo 705/2006-184, Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 2. 8. 2005 č. j. 23 Co 5/2005-158 a Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. 9. 2004 č. j. 9 C 37/2001-135 se ruší, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatelů zakotvené v článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Odůvodnění I. 1. Návrhem podaným telefaxem dne 4. 5. 2007, doplněným včas k poštovní přepravě předaným originálem, se manželé M. S. a V. S. (dále též "stěžovatelé" nebo "žalobci") domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o určení vlastnického práva k pozemkům. II. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Pardubicích (dále též "okresní soud") sp. zn. 9 C 37/2001 vyplývají následující skutečnosti. 3. Dopisem ze dne 13. ledna 1964 (č. l. 38 vyžádaného spisu), doručeným následující den, Krajský investorský útvar v Hradci Králové zaslal finančnímu odboru Okresního národního výboru (dále též "ONV") v Pardubicích darovací prohlášení M. K., kterým nabízela československému státu pozemkové parcely v katastrálním území Trnová a žádala o přijetí tohoto daru. Přílohou tohoto dopisu byl zápis sepsaný dne 12. ledna 1964 na Krajském investorském útvaru, pracovišti v Pardubicích, dle něhož M. K., vlastnice pozemkových parcel č. k. 432/1, role (příkop) o výměře 158 m2 a č. k. 433/3, role o výměře 5 908 m2, zapsaných ve vložce č. 79 pozemkové knihy pro katastrální území Trnová, "postupuje a nabízí bezplatně dobrovolně a neodvolatelně čsl. státu"; současně prohlásila, že je neobdělává, takže "nemá zájem na náhradě v pozemcích za ně". 4. Dopisem ze dne 13. března 1964 (č. l. 40 vyžádaného spisu), doručeným dne 17. března 1964, finanční odbor ONV v Pardubicích zaslal M. K. k podpisu nabídku bezplatného odevzdání předmětného majetku do vlastnictví československého státu. Nabídku M. K. podepsala dne 19. března 1964. Finanční odbor ONV v Pardubicích o přijetí nabídky rozhodl dne 24. března 1964. 5. Z částí předmětných pozemků později vzniklo několik stavebních a pozemkových parcel. 6. Kupní smlouvou uzavřenou dne 18. ledna 1964 ve formě notářského zápisu na Státním notářství v Pardubicích s M. K. jako prodávající koupili manželé V. S. a M. S. dům č. p. 37 v Trnové s pozemky zapsanými ve vložkách číslo 67, 79 a 101 pozemkové knihy pro katastrální území Trnová a ve vložce č. 2222 pozemkové knihy pro katastrální území Pardubice za kupní cenu 19 500 Kč, která byla uhrazena v hotovosti před podpisem této smlouvy. Kupující vzali na vědomí, že všechny zemědělské pozemky touto smlouvou kupované byly v bezplatném užívání JZD v Trnové-Doubravici. V bodě IV. kupní smlouvy strany ujednali, že vlastnictví ohledně koupených nemovitostí přechází na kupující dnem, kdy smlouva nabude platnosti, což se stane "schválením tohoto nemovitostního převodu dle zák. č. 65/51 Sb. s výhradou registrace smlouvy dle zák. č. 26/57 Sb.". Kupní smlouva byla podle údajů na kopii jejího originálu (č. l. 5 soudního spisu) schválena odborem "VLHZ ONV" v Pardubicích dne 28. ledna 1964, ohlášena k vyměření poplatků dne 31. ledna 1964 u Státního notářství v Pardubicích a (tzv. poplatkově) registrována Státním notářstvím v Pardubicích dne 31. března 1964. 7. Stěžovatelé se určovací žalobou podanou okresnímu soudu dne 30. 3. 2001 domáhali proti 1. Lamia, s. r. o. se sídlem v Pardubicích, 2. statutárnímu městu Pardubice a 3. České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze, výroku, že jsou v rámci společného jmění manželů spoluvlastníky v žalobě specifikovaných pozemků v obci a katastrálním území Pardubice. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva spatřovali v existenci duplicitního zápisu vlastnictví k předmětným pozemkům v katastru nemovitostí též ve prospěch žalovaných. Poukázali na skutečnost, že původní pozemkové parcely zapsané v knihovní vložce č. 79 pozemkové knihy pro katastrální území Trnová nabyli kupní smlouvou uzavřenou s M. K. dne 18. 1. 1964. 8. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 5. 12. 2002 č. j. 9 C 37/2001-90 žalobní návrh zamítl (výrok I.) a určil, že vlastníkem specifikovaných pozemků v katastrálním území Pardubice je statutární město Pardubice (výrok II.). Výroky III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení. 9. Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobců usnesením ze dne 11. 12. 2003 č. j. 23 Co 218/2003-110 rozsudek okresního soudu ze dne 5. 12. 2002 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 10. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 22. 9. 2004 č. j. 9 C 37/2001-135 žalobní návrh zamítl (výrok I.) a určil, že vlastníkem předmětných pozemků v katastrálním území Pardubice je statutární město Pardubice (výrok II.). Výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Okresní soud vzal za prokázané, že stát nabyl vlastnické právo dříve, než nabyla platnosti kupní smlouva ze dne 18. 1. 1964, a to vzhledem k tomu, že v jeho případě nebylo třeba tzv. poplatkové registrace. Žalobci se tak nemohli stát vlastníky předmětných pozemků. 11. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 2. 8. 2005 byl k odvolání žalobců ve výroku I. potvrzen zamítavý výrok (též I.) rozsudku nalézacího soudu ze dne 22. 9. 2004 ve vztahu k určení, že žalobci jsou v rámci společného jmění manželů vlastníky specifikovaných nemovitostí v obci a katastrálním území Pardubice. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým i právním posouzením věci nalézacím soudem. Zdůraznil, že platnost právního úkonu o převodu majetku podle § 18 odst. 1 věty poslední zákona č. 26/1957 Sb., o notářských poplatcích, byla podmíněna tzv. poplatkovou revizí. Nesouhlasil však s právním názorem odvolatelů, že tato poplatková revize měla účinky ex tunc a že by tak bylo lze za předpokladu poplatkové revize považovat takový právní úkon za platný k datu, kdy byl učiněn, nikoliv k datu, kdy došlo k poplatkové revizi. Takové účinky by podle mínění odvolacího soudu musely plynout z platné právní úpravy. Tomu tak v souzené věci nebylo, neboť takové účinky nelze z ustanovení § 18 zákona č. 26/1957 Sb. dovodit. 12. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů posoudil jako přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, tedy pro zásadní právní význam napadeného meritorního rozsudku, protože posuzovaný právní stav konkurence právních úkonů kupní a darovací smlouvy, obou týkajících se stejných pozemků, nepovažoval ve vztahu ke zjištěným skutečnostem ve své dosavadní judikatuře za řešený. Dovolání žalobců pak zamítl rozsudkem ze dne 20. 2. 2007. V odůvodnění mj. uvedl, že v inkriminované době ve vztahu k uzavření kupní smlouvy platilo ustanovení § 111 odst. 1 zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, podle něhož se vlastnictví k věcem jednotlivě určeným převádělo již samotnou smlouvou, nebylo-li umluveno jinak anebo nevyplývalo-li nic jiného ze zvláštních předpisů. V posuzované věci však právě takový zvláštní právní předpis existoval, a to zákon č. 26/1957 Sb., o notářských poplatcích (jenž byl zrušen dne 1. 4. 1964 v souvislosti s nabytím účinnosti nového občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.). Podle textu § 18 odst. 1 uvedeného zákona vyžadoval ke své platnosti právní úkon o převodu majetku, ze kterého se platil poplatek z darování nebo poplatek z převodu nemovitostí, aby byl u notářství zapsán do poplatkového rejstříku (registrace). Výjimka takto stanovené podmínky platnosti byla učiněna pouze (v rámci odstavce 2 téhož ustanovení) ve vztahu k převodům nemovitostí do socialistického vlastnictví, včetně prodeje či vyvlastnění, což znamená, že sjednání darovací smlouvy se státem jako nabyvatelem, dovršené přijetím nabídky daru příslušným orgánem státu, již mechanismu poplatkové registrace nepodléhalo; darování státu tedy nabývalo právních účinků okamžitě. Citované ustanovení zákona č. 26/1957 Sb. o odkladu platnosti sjednané smlouvy až do tzv. poplatkové registrace nebylo zpochybněno ani dobově, ani pozdějším výkladem zákonného textu. Závěr o poplatkové registraci jako podmínce platn