IV.ÚS 1133/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1133/22 ze dne 18. 10. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele D. J., t. č. ve Věznici Plzeň, zastoupeného Mgr. Ondřejem Řezáčem, advokátem, sídlem Koperníkova 822/25, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. března 2022 č. j. 5 Co 1428/2021-400 a rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 22. září 2021 č. j. 9 P 89/2019, 8 P a Nc 298/2020, 8 P a Nc 101/2021-349, za účasti Krajského soud v Českých Budějovicích a Okresního soud v Jindřichově Hradci, jako účastníků řízení, a nezletilého D. J. a E. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení čl. 95 Ústavy, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem návrh stěžovatele na změnu úpravy styku s jeho nezletilým synem D. J. (dále jen "nezletilý") zamítl (I. výrok), zamítl i návrh stěžovatele na snížení výživného pro nezletilého (II. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). Zamítnutí prvního návrhu odůvodnil zjištěním, že od poslední úpravy styku stěžovatele s nezletilým nedošlo k žádným zásadním změnám v poměrech účastníků odůvodňujícím její změnu, neboť v době předchozího rozhodování byl stěžovatel omezen na své osobní svobodě tím, že se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, proto zde byly pouze omezené možnosti styku s nezletilým, což stále trvá, neboť stěžovatel je opět ode dne 8. 8. 2021 omezen na své osobní svobodě a nachází se ve vazbě ve Vazební věznici v Českých Budějovicích. Za těchto okolností není v zájmu nezletilého, aby byl změněn rozsudek o úpravě styku, neboť stěžovatel výživné neplatí řádně a ani jiným způsobem se nepodílí na jeho výchově a výživě, proto nelze povinnost realizovat styk stěžovatele s nezletilým přenášet na matku, která má navíc celkem tři nezletilé děti, o něž osobně pečuje, a má vzhledem k tomu, že je na rodičovské dovolené, omezené možnosti výdělku a volného času k dopravám nezletilého do věznice za stěžovatelem. Dále okresní soud konstatoval, že od posledního rozhodnutí nedošlo ke změnám poměrů odůvodňujícím změnu výše výživného pro nezletilého (stanoveného částkou 1 500 Kč měsíčně), které stěžovatel dlouhodobě neplatí řádně a nad jehož rámec na potřeby nezletilého nepřispívá. Již při předchozím rozhodování o výživném soud vycházel z možností a schopností stěžovatele dosahovat příjmu 12 000 Kč čistého měsíčně, neboť v té době nepracoval, byl trestně stíhán a byl na útěku. V současné době, uvedl dále okresní soud, je stěžovatel opět trestně stíhán, nachází se ve vazbě, kde nemá možnost pracovního zařazení, je zcela bez příjmu. V rozhodném období, za které stěžovatel požadoval snížení výživného, tedy od 6. 10. 2020 do 31. 5. 2021, okresní soud neshledal důvody pro snížení výživného, neboť stěžovateli po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nic nebránilo v tom, aby si našel brigádní činnost, případně stálý pracovní poměr a zajistil si pravidelný příjem, ze kterého by byl schopen výživné platit. Uvedené stěžovatel učinil až dne 1. 6. 2021, kdy zahájil činnost jako osoba samostatně výdělečně činná (stavební práce) a měl do vzetí do vazby pravidelný příjem, který svědčil pro zvýšení výživného pro nezletilého. Okresní soud k tomuto kroku nepřistoupil, neboť v době, kdy o výživném rozhodoval, byl již stěžovatel ve vazbě, z čehož vyplývá, že nadále nebude mít žádný příjem. Proto okresní soud stěžovatelův návrh na snížení výživného jako nedůvodný zamítl a ponechal výživné v částce 1 500 Kč měsíčně, která sice nepokryje ani základní potřeby nezletilého, nicméně je ve schopnostech a možnostech stěžovatele toto výživné platit. Samotný fakt, že stěžovatel se nachází ve vazbě, není důvodem pro snížení výživného, neboť se do finančních problémů dostal v důsledku svého vazebního stíhání pro úmyslný trestný čin, pro který je stíhán. 3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (II. výrok). Také krajský soud dovodil, že nedošlo k takovým změnám poměrů, jež by odůvodňovaly změny předchozích rozsudků o úpravě styku a o výživném. Připomenul, že stěžovatel opět vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody [který mu byl uložen rozsudkem okresního soudu ze dne 15. 11. 2021 č. j. 11 T 62/2021-240 ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 3. 1. 2022 č. j. 4 To 589/2021-279 v trvání čtyři a půl roku za trestný čin znásilnění podle § 185 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve stadiu pokusu, jehož se dopustil dne 8. 8. 2021 vůči poškozené Anně B. (jedná se o pseudonym) dvěma útoky]. Tento trest stěžovatel vykonává nyní ve Věznici Plzeň, z jejíž zprávy vyplývá, že je v telefonickém kontaktu s nezletilým, což potvrzuje stěžovatel i kolizní opatrovník, a proto není důvodu dřívějším rozhodnutím stanovené termíny telefonního styku měnit. Dvacetiminutové telefonní hovory v daných termínech připouští i věznice. Styk formou telefonátů je i aktuálním přáním nezletilého. Videohovory formou Skype stěžovatel podle svého vyjádření pro jím zmiňované překážky nepreferuje a soud tuto formu nepřipustil. Dluží-li stěžovatel na výživném 44 620 Kč, nelze po matce nezletilého spravedlivě požadovat, aby za situace, kdy je na mateřské dovolené s vyživovací povinností ke třem nezletilým dětem, dojížděla s nezletilým na návštěvy do Věznice Plzeň (vzdálené 165 km od místa bydliště). Krajský soud odkázal též na nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. II. ÚS 22/17 (N 145/86 SbNU 455), ve smyslu něhož, právě s ohledem na okolnosti konkrétní věci, lze za postačující považovat i jen nepřímý styk formou telefonátů (zde navíc doplněný informační povinností matky). Krajský soud vyjádřil souhlas též se závěry okresního soudu k výši výživného. Dne 1. 6. 2021 stěžovatel začal podnikat (stavební práce), kdy za necelé tři měsíce činil jeho příjem více než 120 000 Kč. Jelikož výživné nebylo za tuto dobu, kdy příjmy z podnikání pobíral, nikterak zvýšeno, je nutno tyto příjmy z podnikání rozložit i do minulého období. Oproti tomu nelze uvažovat o snížení výživného, a to i při vědomí toho, že krajský soud počítal i s určitými výdaji stěžovatele na dosažení příjmů z podnikání. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítá, že obecné soudy nedocenily, že postupně došlo k "utužení" vztahu mezi ním a nezletilým, proto není dostatečné realizovat styk pouze prostřednictvím telefonických hovorů. Argumenty soudů o nehrazení výživného shledává stěžovatel lichými, když jim zcela osvětlil důvody, které k nehrazení výživného vedly. V současné době je již ve výkonu trestu zaměstnán a od té doby jsou matce zasílány veškeré volné finanční prostředky, které vydělá. Naopak matka opakovaně porušuje stanovené podmínky pro styk a podávání informací o nezletilém, kdy se stěžovateli ne vždy podaří nezletilému dovolat, matka jej neinformuje o stavu nezletilého, jak by měla, a nezasílá jeho fotografie, jak jí bylo určeno. Podle stěžovatele je v možnostech matky navštívit ho s nezletilým ve věznici alespoň jednou za čtvrt roku. Dovozuje, že tyto návštěvy by byly zejména v zájmu nezletilého, čímž se soudy zabývaly jen nedostatečně. Stěžovatel vytýká, že soudy nesprávně vyložily nález sp. zn. II. ÚS 22/17, ze kterého vyplývá, že samotný výkon trestu odnětí svobody by a priori neměl být považován za důvod upřít rodiči ve výkonu trestu přímý styk s nezletilým dítětem, přičemž - tím spíše - by neměl být upírán nepřímý styk, zejména formou dopisů či telefonátů. Obecné soudy se měly řádně zabývat rovněž kontakty prostřednictvím aplikace Skype, což neučinily. Závěrem se stěžovatel vyslovuje, že soudy v potřebném rozsahu nezohlednily jednotlivé okolnosti podstatné pro posouzení věci a blíže nerozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily, čímž došlo k porušení ústavně zaručených práv jeho samotného, jakož i nezletilého. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprá