IV.ÚS 1140/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1140/18 ze dne 9. 7. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti M. K. a J. K., obou zastoupených Mgr. Ludvíkem Novotným, advokátem, sídlem Václavské náměstí 76, Letohrad, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2017 č. j. 11 Tdo 1499/2017-48, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. června 2017 č. j. 11 To 48/2017-1036 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. února 2017 č. j. 9 T 5/2016-948, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se stěžovatelům nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 29. 3. 2018 a doplněna podáními ze dne 7. 5. 2018, 11. 12. 2018 a 21. 3. 2019, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejich základních práv a svobod podle čl. 7 odst. 1 a 2, čl. 8 odst. 2 a 5, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 11 odst. 1, čl. 12, 31, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1, 3, čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Nadto navrhli, aby jim Ústavní soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem. II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 12. 6. 2017 č. j. 11 To 48/2017-1036 byl k odvolání stěžovatelů i Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové v celém rozsahu zrušen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 27. 2. 2017 č. j. 9 T 5/2016-948. Nově bylo rozhodnuto, že stěžovatelé spáchali zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Za toto jednání byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků, a současně byl vysloven dohled probačního úředníka. Rovněž byl stěžovateli podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to v rozsudku blíže specifikovaného osobního motorového vozidla zn. Citroen C-Crosser. Stěžovatelka byla za totožné jednání odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Podle § 101 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku bylo rozhodnuto o zabrání v rozsudku blíže specifikovaných věcí, které lze obecně charakterizovat jako technické a technologické vybavení pěstíren. 3. Trestného jednání se měli stěžovatelé, kteří jsou manželi, dopustit tím, že v přesně nezjištěné době až do zadržení policejním orgánem dne 9. 4. 2015 v prostorách svého rodinného domu a dalšího domu v K. zřídili velkopěstírny konopí setého indického. V nich skrytým vnitřním způsobem za využití sofistikovaných botanických a technických prostředků, a to speciálních živných roztoků, zavlažovacích zařízení, předřadníků, výbojkových a LED svítidel a ventilačních potrubí vzduchotechniky s uhlíkovými filtry, pěstovali za takto uměle vytvořených podmínek rostliny konopí setého indického v úmyslu získat vysoce prošlechtěný kultivar konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek za účelem jednak jeho následného sklizení a sušení do stavu způsobilého ke spotřebě jako drogu marihuanu obsahující vysoký podíl psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol (dále jen "THC"), jednak za účelem výroby konopné masti a konopných kapek. Postupně provedli přesně nezjištěný počet sklizní. 4. Ke dni zadržení pěstovali stěžovatelé podle skutkové věty rozsudku vrchního soudu celkem 545 kusů rostlin konopí setého indického v různých fázích vývoje o výšce 13 až 130 cm, ze kterých bylo možno získat celkem nejméně 28 855 gramů upotřebitelné sušiny. Takto již sklidili, zpracovali a vyrobili nejméně 3 250,7 gramů konopné sušiny s obsahem čistého THC 242,41 gramů a další konopný materiál, který po dosušení vážil 1 548,7 gramů s obsahem čistého THC 33,31 gramů. Vyrobenou drogu zčásti prodávali dalším osobám na polský trh. Stěžovatelé takto jednali v rozporu s § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 273/2013 Sb. (dále jen "zákon o návykových látkách"), bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví a s vědomím, že konopí je zakázanou omamnou látkou zařazenou do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, zároveň uvedenou v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "nařízení vlády o seznamech návykových látek") a že látka THC, kterou marihuana obsahuje, je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, zároveň uvedenou v příloze č. 5 nařízení vlády o seznamech návykových látek. Tím se dopustili jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání neoprávněné výroby a prodeje omamné a psychotropní látky ve velkém rozsahu v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo. 5. Vrchní soud sice zrušil odvoláním napadený rozsudek krajského soudu v celém rozsahu, nutno ovšem zdůraznit, že již krajský soud dospěl k závěru o vině stěžovatelů. Jím zjištěný skutkový stav (popis skutku) byl vrchním soudem toliko doplněn (upřesněn) v tom smyslu, že stěžovatelé se předmětného jednání dopustili také (nikoli však výlučně) pro léčebné účely, tedy za účelem výroby konopné masti a konopných kapek. Pro rozhodnutí o vině však tato skutečnost neměla zásadní význam. Poslední komunikace stěžovatele s osobou polské národnosti jménem R., jemuž měla být sušina marihuany dodána, spadá do období bezprostředně předcházejícímu policejnímu zákroku. Nelze přitom přehlédnout, že váhový objem objednávky se přímo shoduje s tím, co bylo u stěžovatele nalezeno jako hotová droga. Jeho obhajoba ohledně toho, že v SMS zprávě se bavili o jakýchsi LED svítidlech, se jeví být nevěrohodná. Navíc byla uplatněna až v průběhu trestního řízení. Při prvém výslechu se stěžovatel k jejímu obsahu nedokázal vyjádřit. 6. I když nelze vyloučit, že stěžovatelé použili vyprodukovanou marihuanu zčásti sami za účelem eliminace příznaků svých zdravotních obtíží, podle vrchního soudu bylo pro posouzení jejich trestní odpovědností určující obrovské množství pěstovaných rostlin, které zásadním způsobem převyšuje jejich případnou vlastní spotřebu. Jakkoli humánně zní údajná výroba léků stěžovateli, legalizace léčebných produktů s obsahem konopí nelze docílit nezákonným vypěstováním konopí, neboť by se tím fakticky umožnila jejich naprosto živelnou výrobu. Podle vrchního soudu lze mít za prokázané, že stěžovatelé se svými produkty (sušinou, mastmi a kapkami) obchodovali a předávali je dalším osobám. Neuskutečňovali pouhé pěstování rostlin konopí, nýbrž opakovaně vyrobili sušenou drť konopí s vysokým obsahem THC. 7. Odvoláním napadeným rozsudkem krajského soudu byl stěžovatelce uložen i trest propadnutí věci, který se vztahoval na rodinný dům v K., v němž došlo k předmětnému trestnému jednání. Vrchní soud již ale tento trest neuložil. Měl za to, že takový trest by byl v rozporu se zásadou diferenciace ukládaných trestů. Stěžovatelka neměla rozhodující podíl na vybudování pěstírny. V předmětném domě měli navíc bydliště oba stěžovatelé, přičemž uložení tohoto druhu trestu by bezpochyby znamenalo nepřiměřenost trestní represe. Jinak ale i vrchní soud shledal důvody pro uložení trestu propadnutí vozidla zn. Citroen C-Crosser, jež bylo ve vlastnictví stěžovatele a mělo být použito při trestné činnosti. 8. Proti rozsudku vrchního soudu podali stěžovatelé (každý zvlášť) dovolání, o nichž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 12. 2017 č. j. 11 Tdo 1499/2017-48 tak, že obě dovolání odmítl. Většina námitek stěžovatelů směřovala proti skutkovým zjištěním obecných soudů, respektive proti hodnocení důkazů. Nejvyšší soud nicméně neshledal, že by dovoláním napadený rozsudek byl založen na skutkových zjištěních jsoucích v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. 9. Stěžovatel ve svém dovolání namítal nevymahatelnost podmínek pro pěstování konopí podle zákona o návykových látkách z důvodu neoznámení jeho novely provedené zákonem č. 50/2013 Sb. Evropské komisi. V tomto ohledu Nejvyšší soud plně odkázal na hodnocení Ústavního soudu obsažené v usnesení ze dne 5. 10. 2017 sp. zn. III. ÚS 3354/16 (všechna v tomto usnesení uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupn