IV.ÚS 1151/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1151/18 ze dne 5. 3. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele S. M., zastoupeného JUDr. Michalem Říhou, advokátem, sídlem Ke Klimentce 2186/15, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 2018 č. j. 23 Cdo 5311/2017-565 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. dubna 2017 č. j. 6 Cmo 279/2016-509, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a A. Z., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v širších souvislostech také právo na rovné postavení před zákonem i v řízení soudním podle čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny. 2. Rozsudkem ze dne 3. 4. 2015 č. j. 14 Cm 180/2008-377 Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") uložil vedlejšímu účastníkovi (jako žalovanému), aby zaplatil stěžovateli (jako žalobci) částku 2 223 471,10 Kč s příslušenstvím a nahradil mu náklady řízení ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením. Městský soud dospěl k závěru, že stěžovateli jako věřiteli úpadce obchodní společnosti TOP EKO, spol. s r. o., byla na základě rozvrhového usnesení soudu přiznána výše uvedená částka a tato byla připsána na účet vedlejšího účastníka, který byl jeho tehdejším právním zástupcem. Ten ji však stěžovateli nevydal, v důsledku čehož se na jeho úkor bezdůvodně obohatil. 3. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") uvedený rozsudek městského soudu změnil tak, že žalobu zamítl a uložil stěžovateli nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 148 394,40 Kč, když dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť vedlejší účastník prokázal, že se stěžovatel dohodl s obchodní společností PRESTAV PRAHA, s. r. o., že jí vedlejší účastník spornou částku předá, a dal pokyn k její úhradě. 4. Proti tomuto rozsudku brojil stěžovatel dovoláním, které však Nejvyšší soud shora označeným usnesením podle § 243c odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") odmítl s tím, že není podle § 237 o. s. ř. přípustné. II. Stěžovatelova argumentace 5. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že se proti tvrzením vedlejšího účastníka bránil tvrzením, že žádnou dohodu s obchodní společností PRESTAV PRAHA, s. r. o., neuzavřel a pokyn vedlejšímu účastníkovi k úhradě sporné sumy nedal. V této souvislosti se obecné soudy zabývaly pravostí jeho podpisů na dohodě ze dne 10. 2. 2006 (dále jen "Dohoda") i pravostí podpisů jednatele uvedené společnosti J. H. na ní a také na příjmovém pokladním dokladu ze dne 15. 3. 2006 (dále jen "Příjmový doklad") a na potvrzení o přijetí hotovostní částky z téhož dne (dále jen "Potvrzení"). Krom toho se zabývaly pravostí jeho podpisu na listině ze dne 10. 6. 2007, jejímž obsahem bylo ukončení zastupování vedlejším účastníkem (dále jen "Ukončení zastupování"). Sám přitom posledně uvedené zkoumání inicioval, když metodou superprojekce zjistil, že jeho údajný podpis na Dohodě je falzem - prakticky shodnou napodobeninou či kopií jeho prokazatelně pravého podpisu, který měl vedlejší účastník k dispozici na Ukončení zastupování. Proto se před zadáním prvního znaleckého posudku domáhal rovněž zkoumání svého podpisu na Ukončení zastupování, a to z hlediska srovnání se sporným podpisem na Dohodě. 6. V návaznosti na to stěžovatel poukázal na zjevně nesprávný závěr vrchního soudu, mající charakter až komického omylu či absence základních zásad logického myšlení. Uvedený soud měl slepě převzít úvahy soudních znalců, zejména znalce Ing. Pavla Kokiše, když vyvodil, že podpis na Dohodě je pravděpodobně jeho pravým podpisem. Závěr tohoto znalce, dle něhož (ve stručnosti řečeno) je značně nepravděpodobné, že by jako předlohy k vyhotovení podpisu na Dohodě mohlo být použito podpisu na Ukončení zastupování, je dle stěžovatele zjevně nesprávný, aniž by to bylo nutno konstatovat za pomoci dalšího znaleckého zkoumání. 7. V této souvislosti dále upozornil, že soudem ustanovený znalec PhDr. Jiří Valeška se k pravosti podpisu na Dohodě nevyjádřil, přičemž vytkl obecným soudům, že ho nevedly k dopracování znaleckého posudku a k zodpovězení otázek, ač o to v řízení usiloval. Ve svém posudku konstatoval, že podpisy na Dohodě a Ukončení zastupování jsou neobvykle obecně i konkrétně stejné a že tudíž jeden z nich není pravý, pravost podpisu na Dohodě nemohl určit, protože měl k dispozici pouze originál dohody, zatímco listinu Ukončení zastupování v reprografické kopii. Tento znalec pochybil, když vyvodil, že svůj podpis na Ukončení zastupování pouze uznal za vlastní, protože z této listiny naopak plyne, že ji vlastnoručně podepsal před úředníkem O. K. Ze znaleckého posudku Ing. Pavla Kokiše plyne, že pracoval pouze s kopiemi listin, kterých se vedlejší účastník dovolával, a městský soud nevedl k tomu, aby předložil originály. Vrchní soud vyšel z toho, že alespoň znalec PhDr. Jiří Valeška pracoval s originály, ty se však ve spise nenacházejí a krom tvrzení tohoto znalce není žádný důkaz o jejich existenci. Následně stěžovatel vyjádřil souhlas se znalcem Ing. Pavlem Kokišem, že oba sporné podpisy nemohou být jeho pravými podpisy, resp. že jeden z nich je falzem, z čehož však na rozdíl od vrchního soudu vyvodil, že pravým musí být podpis na Ukončení zastupování, s tím, že tento závěr je právní, a nikoliv odborný, jak uvedl vrchní soud. 8. K tomu stěžovatel doplnil, že vedlejší účastník obdržel jeho peníze dne 31. 1. 2006 a že vedlejší účastník tvrdil, že mu předtím, dne 6. 1. 2006, zaslal dopis s výzvou, podle níž případné mlčení znamenalo souhlas, a že na tuto výzvu (stěžovatel) nijak nereagoval, resp. že mu nedal pokyn, a tak postupoval podle Dohody. Upozornil, že na těchto výrocích je založeno kárné rozhodnutí České advokátní komory. Pozornosti by dle stěžovatele rovněž nemělo ujít, že po provedení údajné platby jej již v rozporu s povinnostmi advokáta neinformoval. Poté, co zjistil, že vedlejší účastník přijal výtěžek z konkursu, mu prokazatelně dne 10. 6. 2007 a 9. 7. 2007 zaslal dvě výzvy, avšak vedlejší účastník se nad tím nepozastavil, resp. nepovažoval za nutné mu odpovědět, že s jeho penězi přece naložil dle Dohody. V soudním řízení pak vedlejší účastník nejprve tvrdil, že mu (stěžovatel) byl dlužen za právní služby a že to později doloží. Následující tři roky byl zcela nečinný a až po smrti J. H., jednatele obchodní společnosti PRESTAV PRAHA, s. r. o., přichází s nynější verzí a předkládá Dohodu v kopii. Na policii přitom uvedl, že spornou částku zaslal na účet uvedené společnosti, a když toto policie prověřila s negativním výsledkem, změnil své tvrzení a uvedl, že peníze předal v hotovosti. A i když byl vedlejší účastník posléze obžaloby zproštěn, přičemž rozsudek neobsahuje v souladu s trestním řádem odůvodnění, neznamená to, že by nebyl nic dlužen. Stěžovatel také zmínil, že v trestním řízení bylo zjištěno, že předání peněz jednateli J. H. není patrné z účetnictví uvedené obchodní společnosti. 9. Nejvyššímu soudu stěžovatel vytkl, že se věcí ve skutečnosti nezabýval a dovolání odmítl, čímž evidentně porušil jeho právo na spravedlivý proces spočívající v řádném projednání jeho věci, a to za situace, kdy soudy nižších stupňů zcela ignorovaly rozpory mezi závěry znaleckých posudků a ostatními důkazy, resp. se náležitě nevypořádaly s těmito rozpory a neodůvodnily, z jakých důvodů uvěřily jedné ze vzájemně protichůdných skutkových verzí, přičemž je třeba mít dle stěžovatele na zřeteli, že požadavek kritického hodnocení se týká všech důkazů, tedy i znaleckého posudku. V posuzované věci upřednostnily chybnou hypotézu znalce Ing. Pavla Kokiše o tom, který ze srovnávaných podpisů je pravděpodobnějším falzem toho druhého, a to v situaci, kdy bylo postaveno najisto, že Ukončení zastupování je nepochybně pravou (ověřenou) kopií nepochybně pravého (před úředníkem podepsaného) dokumentu. Obecné soudy přitom samy měly vyhodnotit ověřovací doložky obecního úřadu, neboť šlo o právní otázky. III. Vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka řízení 10. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům a vedlejšímu účastníkovi řízení. 11. Nejvyšší soud odkázal na argumentaci obsaženou v odůvodnění svého usnesení, vyjádřil přesvědčení, že ústavní práva stěžovatele neporušil a navrhl proto odmítnutí ústavní stížnosti. 12. Vrchní soud pouze odkázal na své r