IV.ÚS 1152/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1152/18 ze dne 27. 6. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti H. M. a P. H., zastoupených Mgr. Josefem Krskem, advokátem se sídlem v Plzni, Perlová 14: A) proti: 1. usnesení Policie České republiky č. j. KRPU-2198-13/TČ-2015-040881-KH, 2. vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Mostě sp. zn. 1 ZN 8145/2014, 3. písemnosti Policie České republiky č. j. KRPU-219052-4/TČ-2014-040814, 4. vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 5. ledna 2018, sp. zn. 1 KZN 376/2017, 5. usnesení Policie České republiky č. j. KRPU-272300-21/TČ-2014-040881-KH, 6. usnesení Policie České republiky č. j. KRPU-272300-24-TČ-2014-040881-KH, 7. vyrozumění Policie České republiky č. j. KRPU-2198-13/TČ-2015-040881-KH, 8. sdělení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem č. j. 1 KZN 322/2016-25, 9. vyrozumění Policie České republiky ze dne 8. září 2016 sp. zn. KRPU 199429/TČ-2016-040814, 10. vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Mostě č. j. 1 ZN 8128/2016-19, 11. sdělení písemnosti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem č. j. 1 KZT 1259/2016-10, 12. vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Mostě č. j. 1 ZN 8145/2014-9, B) proti průtahům ve věcech: 1. trestního oznámení doručeného dne 26. září 2014, 2. Policie České republiky pod sp. zn. KRPU-199429/TČ-2016-040814, 3. Policie České republiky pod sp. zn. KRPU-186307/ČJJ-2016-040814, 4. Policie České republiky pod č. j. KRPU-272300-3/TČ-2014-040881-KH, 5. Policie České republiky pod č. j. KRPU-2198-3/TČ-2015-040881-KH, 6. Policie České republiky pod č. j. KRPU-272300-6/TČ-2014-040881-KH, 7. trestního oznámení ze dne 24. října 2017, 8. Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem č. j. 1 KZN 376/2017-26, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, Okresního státního zastupitelství v Mostě a Policie České republiky jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatelé v podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítají, že postupem orgánů činných v trestním řízení byla porušena jejich práva zakotvená v čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6, čl. 8 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Podáním označeným jako ústavní stížnost se stěžovatelé ještě bez právního zastoupení domáhali zásahu proti postupu orgánů činných v trestním řízení, které podle jejich názoru nepostupovaly v souladu se zákonem, a proto navrhli zrušení blíže specifikovaných usnesení, vyrozumění a dalších písemností, jakož i zrušení nedatovaných písemností specifikovaných jen spisovou značkou. Po rychlém sledu dalších podání obdržel Ústavní soud i doplnění ústavní stížnosti vypracované advokátem, který však jen zopakoval tvrzení stěžovatelů, aniž by specifikoval, čeho konkrétně se stěžovatelé u Ústavního soudu domáhají; proto byl zástupce vyzván k odstranění vad podání. Jedním z řady doplnění ústavní stížnosti se stěžovatelé vedle zrušení usnesení a písemností vydaných Policií České republiky v Mostě, Okresním státním zastupitelstvím v Mostě a Krajským státním zastupitelstvím v Ústí nad Labem domáhali zamezení průtahům v některých blíže specifikovaných řízeních před uvedenými orgány veřejné moci. Stěžovatelé v ústavní stížnosti podrobně popisují jednotlivé děje a okolnosti, které je vedly ke kontaktování orgánů činných v trestním řízení. Vzhledem k tomu, že jejich námitky zůstaly neoslyšeny a o podnětech bylo rozhodnuto způsobem, který neočekávali a nadále jej považují za nesprávný, mají za to, že došlo k porušení jejich základních práv. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není, jak již mnohokrát vyslovil, další instancí v soustavě obecného soudnictví, a proto je ve vztahu k procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení, včetně soudů, povolán reagovat pouze na taková pochybení při aplikaci trestně procesních předpisů, která u stěžovatele vyvolávají reálné negativní dopady do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod, nebo je alespoň ohrožují. Proto se Ústavní soud v posuzované věci zabýval pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími (úkony) byla porušena základní práva stěžovatelů. Jak Ústavní soud zjistil, stěžovatelka vlastní nemovitost (obchodní centrum) a stěžovatel ji zastupuje při její správě. Vzhledem k tomu, že smluvní vztahy s nájemci a uživateli byly ošetřeny způsobem, který nezabránil nejasnostem a sporům mezi stranami, obrátila se stěžovatelka prostřednictvím stěžovatele opakovaně na orgány činné v trestním řízení, aby existující problémy vyřešily. Jelikož však jde o soukromoprávní spory plynoucí ze smluvních vztahů, nezjistil věc šetřící policejní orgán spáchání jakéhokoliv trestného činu, a proto podněty stěžovatelů odkládal, případně stěžovatele informoval, že orgán činný v trestním řízení není příslušný k projednání dané věci. Stěžovatelé, přesvědčeni o nesprávnosti takového závěru, obracejí se na státní zastupitelství vykonávající dozorovou a přezkumnou činnost; správnost postupu policejního orgánu byla ze strany státního zastupitelství opakovaně prověřena. Pro pluralitu podání, jejich doplňování a užití opravných prostředků vznikl propletenec jednotlivých stížnostních podnětů, což je patrné i z ústavní stížnosti. Stěžovatelé mají za to, že sami vyšetřovatelé (státní zástupci) jsou zapojeni do komplotu směřujícího k porušení jejich práv. Pro řadu nepřesností v ústavní stížnosti stran spisových značek, čísel jednacích, případně dat jejich vydání, si Ústavní soud vyžádal dostupné podklady od Okresního státního zastupitelství v Mostě a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, která je Ústavnímu soudu poskytla. Přestože ani zástupce stěžovatelů k výzvě nesdělil, kdy jim byla která písemnost doručena, vyplývá ze získaných podkladů, především z vyrozumění č. j. 1 KZN 376/2017-72 (bod A4), které Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem vydalo dne 25. ledna 2018 (nikoliv jak stěžovatelé uvedli 5. ledna 2018), že ústavní stížnost v části směřující proti písemnostem pod body A1 a A7 (usnesení Policie České republiky sp. zn. KRPO-2198-13/TČ-2015-040881/KH [správně KRPU-2198-13/TČ-2015-040881-KH] ze dne 22. května 2015), A2 (vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Mostě sp. zn. 1 ZN 18145/2014 [správně 1 ZN 8145/2014] ze dne 15. února 2016), A3 (vyrozumění stěžovatelky Policií České republiky ze dne 20. října 2014, č. j. KRPU-219052-4/TČ-2014-040814), A5 (usnesení Policie České republiky ze dne 7. dubna 2015, č. j. KRPU-272300-21/TČ-2014-040881/KH), A6 (usnesení Policie České republiky ze dne 21. dubna 2015, č. j. KRPU-272300-24-TČ-2014-040881-KH), A8 (sdělení Krajského státní zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 20. května 2016, č. j. 1 KZN 322/2016-25), A9 (vyrozumění státního zástupce policejním orgánem ze dne 30. listopadu 2016, č. j. KRPU 199429/TČ-2016-040814 o podnětu stěžovatele ze dne 8 září 2016), A10 (vyrozumění stěžovatelky ze dne 15. února 2017, č. j. 1 ZN 8128/2016-19), A11 (sdělení státního zástupce ze dne 27. prosince 2016, č. j. 1 KZT 1259/2016-10) a A12 (ze dne 6. ledna 2015, č. j. 1 ZN 8145/2014-9, vyrozumění stěžovatele o kontrole postupu policejního orgánu o trestním oznámení stěžovatele ze dne 21. září 2014), byla podána po lhůtě stanovené v ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu - proto je Ústavní soud odmítl pro opožděnost. Vyrozuměním o vykonaném dohledu ze dne 25. ledna 2018, č. j. 1 KZN 376/2017-72 (A4), státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství stěžovatelům vysvětlila účel dohledu státního zastupitelství i z toho plynoucí závěr, že podnět shledala zčásti nedůvodným, zčásti sdělila, že se netýká věcného vyřízení věci a zčásti jej postoupila krajskému či okresnímu státnímu zastupitelství k vlastnímu opatření. Uvedeným vyrozuměním nebyli stěžovatelé zkráceni ve svých právech, a proto je v této části ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Domáhají-li se stěžovatelé nepokračování v průtazích (bod B), zjistil Ústavní soud následující. Trestní oznámení stěžovatelů ze dne 21. září 2014, doručené dne 26. září 2014 (B1), policejní orgán prověřil a vyhodnotil jako důsledek občanskoprávního sporu účastníků, tedy věc, jejíž řešení nepřísluší orgánům činným v trestním řízení; o tom byla stěžovatelka zpravena vyrozuměním ze dne 20. října 2014, č. j. KRPU-219052-4/TČ-2014-040814, doručeným jí dne 24. října 2014 (viz bod A3). Pro svůj nesouhlas s vyrozuměním se stěžovatelé obrátili na okresní stání zastupitelství, které vyhodnotilo postup policejního orgánu jako správný, o čemž byli stěžovatelé vyrozuměni dne 6. ledna 2015, č. j. 1 ZN 8145/2014-9 (bod A12). Okresní státní zastupitelství v Mostě obdrželo podání stěžovatele ze dne 8. září 2016 (doručen