IV.ÚS 1154/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1154/18 ze dne 19. 4. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Zdeňka Nymburského, bez právního zastoupení, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2018 č. j. Nco 42/2017-1479, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Krajského soudu v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. V ústavní stížnosti ze dne 2. 4. 2018 se Ing. Zdeněk Nymburský (dále jen "úpadce" nebo "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že v záhlaví uvedeným rozhodnutím, vydaným v řízení o návrhu úpadce na vyloučení soudce Krajského soudu v Praze (dále jen "konkursní soud") Mgr. Tomáše Jirmáska z projednávání a rozhodnutí věci vedené tímto soudem pod sp. zn. 39 K 12/2006, bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a aby toto rozhodnutí zrušil. II. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Úpadce v průběhu konkursního řízení vedeného v jeho věci konkursním soudem pod sp. zn. 39 K 12/2006 vznesl podáním ze dne 14. 3. 2017 námitku podjatosti směřující vůči soudci konkursního soudu Mgr. Tomáši Jirmáskovi pro jeho poměr k věci a ke správkyni konkursní podstaty. Dne 11. 1. 2018 usnesením č. j. Nco 42/2017-1479 Vrchní soud v Praze jako soud nadřízený o návrhu úpadce rozhodl tak, že soudce konkursního soudu Mgr. Tomáš Jirmásek není vyloučen z projednávání a rozhodování konkursní věci vedené u konkursního soudu pod sp. zn. 39 K 12/2006, a své rozhodnutí podrobně odůvodnil. III. Ve vlastnoručně sepsané ústavní stížnosti postrádající ústavněprávní argumentaci stěžovatel podrobně opakoval důvody svého návrhu na vyloučení soudce, na nichž i nadále setrvává, poukázal na judikaturu Ústavního soudu a polemizoval se závěrem napadeného rozhodnutí o nepodjatosti soudce. Stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost projednal "bez tohoto, že tomuto soudu předloží zvláštní plnou moc advokáta." Další obsah ústavní stížnosti a rozhodnutí jí napadeného blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout. IV. Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že v projednávaném případě tomu tak není. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V daném případě bylo ústavní stížností napadeno negativní rozhodnutí o námitce podjatosti soudce konkursního soudu Mgr. Tomáše Jirmáska pro jeho poměr k věci a ke správkyni konkursní podstaty, a to za situace, kdy ve věci stěžovatele dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Vydáním napadeného usnesení tak řízení v dané věci neskončilo, a tudíž k nápravě stěžovatelem tvrzeného zásahu do základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, nebyl zásadně příslušný Ústavní soud. Stěžovateli jsou nadále k dispozici prostředky občanského soudního řádu a teprve po jejich vyčerpání, pokud by se stěžovatel nadále domníval, že jím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se mu otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 8. 3. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2676/16, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Za dané situace Ústavní soud stěžovatele nevyzýval k odstranění vady návrhu ve stěžovatelem navrhované 30denní lhůtě, spočívající v nedostatku jeho právního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. dubna 2018 Jan Musil v. r. soudce zpravodaj