IV.ÚS 1167/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1167/11 ze dne 20. 6. 2012 N 123/65 SbNU 597 Ústavněprávní aspekty hospodaření obce se svěřeným majetkem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného (soudce zpravodaj) - ze dne 20. června 2012 sp. zn. IV. ÚS 1167/11 ve věci ústavní stížnosti Občanského sdružení "Zubatého 1", se sídlem Zubatého 1/269, 150 00 Praha 5 - Smíchov, proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 10. 2008 č. j. 25 C 160/2006-157 a Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2009 č. j. 15 Co 65/2009-182, jimiž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na určení, že hlavní město Praha je vlastníkem blíže specifikovaných nemovitostí, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011 č. j. 28 Cdo 4132/2009-204, kterým bylo odmítnuto pro nepřípustnost stěžovatelovo dovolání, za účasti 1. Obvodního soudu pro Prahu 5, 2. Městského soudu v Praze a 3. Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a 1. městské části Praha 5, se sídlem nám. 14. října 4, Praha 5, 2. hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, a 3. společnosti DENIKA REAL 2000, a. s., se sídlem Mařátkova 1075/11, Ostrava, jako vedlejších účastníků řízení. Rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 10. 2008 č. j. 25 C 160/2006-157 a Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2009 č. j. 15 Co 65/2009-182 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011 č. j. 28 Cdo 4132/2009-204 se zrušují, neboť postupem předcházejícím jejich vydání došlo k porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Odůvodnění I. 1. Stěžovatel žádá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů v jeho věci pro porušení článku 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a jeho práva na samosprávu dle článku 101 Ústavy. II. 2. Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 25 C 160/2006, z něhož zjistil následující. 3. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 16. 10. 2008 č. j. 25 C 160/2006-157 zamítl stěžovatelovu žalobu na určení, že hlavní město Praha je vlastníkem ve výroku rozsudku blíže specifikované budovy č. p. 269 a stavebního pozemku, na němž budova stojí. Shledal nedostatek aktivní legitimace stěžovatele k podání žaloby, protože poté, kdy s ním žalovaný neuzavřel kupní smlouvu ohledně těchto nemovitostí na základě stěžovatelovy nabídky v prvním nabídkovém řízení vedeném městskou částí Praha 5, v nabídkovém řízení o novém záměru již stěžovatel žádnou nabídku nepředložil. Následně uzavřenou kupní smlouvu mezi žalovaným a společností DENIKA REAL 2000, a. s., nepovažoval soud za neplatnou a ke skutečnosti, že podmínka složení kauce 5 000 000 Kč v druhém nabídkovém řízení nebyla schválena zastupitelstvem městské části, uvedl, že taková povinnost ze zákona nevyplývá. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 3. 2009 č. j. 15 Co 65/2009-182 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil. Akceptoval jeho závěr o stěžovatelově nedostatku aktivní věcné legitimace k podání žaloby, neboť vzhledem k jeho neúčasti v druhém nabídkovém řízení se sporný právní vztah nemůže dotýkat jeho právní sféry; z tohoto důvodu považoval věcné přezkoumání žaloby za vyloučené. Nejvyšší soud usnesením ze dne 3. 1. 2011 č. j. 28 Cdo 4132/2009-204 stěžovatelovo dovolání odmítl pro nepřípustnost, neboť o dovolatelem nastolené právní otázce opakovaně judikoval, přičemž napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo s touto judikaturou v souladu. III. 4. Stěžovatel uvádí, že byl založen nájemci bytů v budově č. p. 269, Zubatého 1, za účelem privatizace tohoto domu i pozemku, na němž stojí. Nájemci bytů neúspěšně v letech 1992 a 1997 žádali městskou část Praha 5 (dále též "městská část") o prodej bytů v tomto domě a ta teprve na základě jejich třetí žádosti v roce 2002 schválila dne 14. 1. 2003 a zveřejnila dne 17. 1. 2003 záměr o přímém prodeji předmětných nemovitostí, přičemž cena nemovitostí dle znaleckého posudku činila 28 647 150 Kč. Stěžovatel v nabídkovém řízení nabídl nejvyšší kupní cenu 28 650 000 Kč a následně ji zvýšil na 33 300 000 Kč na základě žádosti starosty městské části M. J. o zvýšení na 33 000 000 Kč až 35 000 000 Kč. Rada městské části však s prodejem nemovitostí na základě zveřejněného záměru nesouhlasila a dne 3. 6. 2003 schválila záměr nový s minimální nabízenou cenou 33 400 000 Kč. Tento záměr byl zveřejněn ode dne 6. 6. 2003 do dne 23. 6. 2003, přičemž navíc obsahoval podmínku přijetí nabídky složením jistiny ve výši 5 000 000 Kč. Žádosti stěžovatele o prodloužení lhůty z důvodu získání úvěru ke složení jistiny nebylo vyhověno, a protože společnost DENIKA REAL 2000, a. s., s nabídkou 33 500 000 Kč se jako jediná zúčastnila nabídkového řízení a složila jistinu, byla kupní smlouva ohledně předmětných nemovitostí uzavřena s ní. 5. Stěžovatel je přesvědčen, že uzavřená kupní smlouva je neplatná, neboť druhý záměr byl zveřejněn vadně, a to jednak z důvodu, že neodpovídal záměru schválenému, neboť v něm byla dodatečně doplněna podmínka složení jistiny ve výši 5 000 000 Kč, a jednak pro rozpor se zákonem č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, a obecně závaznou vyhláškou hlavního města Prahy č. 55/2000 Sb. HMP, protože nebyl podepsán starostou městské části či jeho zástupcem, ale vedoucím odboru obchodních aktivit. Podmínku složení takto vysoké jistiny v krátké lhůtě považuje stěžovatel za diskriminační a "nemožnou" pro řadu uchazečů z řad sdružení a bytových družstev, přičemž vyjadřuje domněnku, že výběrové řízení bylo "šito na míru" konkrétnímu zájemci, s nímž nakonec byla kupní smlouva uzavřena. Výběrové řízení nebylo dle jeho názoru korektní, odporovalo dobrým mravům a zákon obcházelo či dokonce jeho účelu odporovalo. Stěžovatel zdůrazňuje, že účast v druhém nabídkovém řízení mu znemožnila právě ona diskriminační podmínka, a má za to, že je třeba vzít v úvahu i veřejnoprávní rozměr celé záležitosti, neboť se jedná o nakládání s veřejným majetkem. Podotýká, že o prodeji bylo rozhodnuto na základě žádosti členů stěžovatele; privatizace bytového fondu do vlastnictví právnických osob založených nájemci těchto bytů je standardním postupem uplatňovaným jinými městskými částmi. IV. 6. Ústavní soud vyžádal od účastníků a vedlejších účastníků vyjádření. 7. Obvodní soud pro Prahu 5 se k ústavní stížnosti - ač vyzván - nevyjádřil. 8. Městský soud v Praze navrhl, aby "ústavní stížnost jako neopodstatněná byla zamítnuta", neboť nedošlo k porušení základních práv stěžovatele. Odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku a dodal, že soud postupoval ve věci zcela standardně a z důvodů, které podrobně vysvětlil, dospěl k závěru, že stěžovatel není aktivně věcně legitimován a nedostává se mu ani naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Podotkl, že dovolací soud se s právním názorem městského soudu ztotožnil. 9. Nejvyšší soud navrhl odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost. Upozornil, že dovolání bylo shledáno nepřípustným z důvodu neexistence zásadního právního významu napadeného rozhodnutí; Nejvyšší soud stejně jako soudy nižších instancí se vypořádal s otázkou aktivní legitimace stěžovatele v souladu s ustálenou judikaturou. Považoval za nezbytné zopakovat, že právní vztah vyplývající z kupní smlouvy uzavřené mezi městskou části a společností DENIKA REAL 2000, a. s., se nijak nedotýkal právního postavení stěžovatele, který se navíc nezúčastnil posledního zveřejněného záměru, a městská část tak nebyla povinna nemovitosti stěžovateli prodat, resp. vyhovět jeho finanční nabídce. 10. Vedlejší účastnice městská část Praha 5 ponechala rozhodnutí o ústavní stížnosti zcela na Ústavním soudu, protože "s ohledem na své původní postavení v předmětné věci nepovažuje za vhodné, resp. potřebné se k věci vyjadřovat." 11. Vedlejší účastník - hlavní město Praha - navrhl odmítnutí, resp. zamítnutí ústavní stížnosti. Podle jeho názoru obecné soudy v souladu s judikaturou dospěly k závěru o nedostatku aktivní legitimace stěžovatele k podání žaloby, neboť jeho účast v prvním výběrovém řízení automaticky nemůže být považována za účast v řízení druhém; účast v něm nebyla stěžovateli odepřena a o možnosti učinit nabídku ke koupi byl písemně vyrozuměn. Rovněž vyjádřil souhlas se závěrem, že stěžovatel neosvědčil naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť ani vyhovění jeho žalobě by nemělo dopad do jeho právního postavení vzhledem k tomu, že se druhého nabídkového řízení neúčastnil a městská část by nebyla povinna s ním kupní smlouvu uzavřít. Dle jeho mínění se stěžovatel žalobou domáhal přezkumu celého privatizačního projektu, avšak k tomu jsou určeny jiné právní nástroje a postupy. Přestože obvodní soud neměl povinnost se věcí více po právní stránce zabývat, dospěl ke správnému závěru o absenci absolutní neplatnosti kupní smlouvy; vedlejší účastník na podrobné odůvodnění j