IV.ÚS 1185/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1185/17 ze dne 13. 2. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti doc. JUDr. Ing. Daniela Nováka, CSc. a Michaela Nováka, zastoupeného doc. JUDr. Ing. Danielem Novákem, CSc., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2017 č. j. 28 Cdo 5324/2016-1532, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2016 č. j. 24 Co 155/2015-1386, za účasti 1) Nejvyššího soudu a 2) Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a za účasti A) Obvodního soudu pro Prahu 4, B) Renáty Akyolové, C) Edity Košové, obou zastoupených JUDr. Čestmírem Kubátem, CSc., advokátem, se sídlem Maiselova 19, 110 00 Praha 1, D) hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, 110 00 Praha 1, IČ: 00064581, zastoupeného JUDr. Janem Mikšem, advokátem, se sídlem Na Slupi 134/15, 128 00 Praha 2, E) obchodní společnosti Corinthia Panorama, s. r. o., se sídlem Milevská 1695/7, 140 63 Praha 4, IČ: 27191729, zastoupené Mgr. Ing. Danou Jackovou, advokátkou, se sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1, F) obchodní společnosti Technická správa komunikací hl. m. Prahy, a. s., se sídlem Řásnovka 770/8, 110 00 Praha 1, IČ: 03447286, G) Obvodního bytového podniku v Praze 4, státního podniku v likvidaci, se sídlem Hvězdova 1594/19, 140 00 Praha 4, IČ: 00063541, a H) České republiky - Státního pozemkového úřadu, se sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3, IČ: 01312774, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní soud obdržel dne 19. dubna 2017 návrh ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se doc. JUDr. Ing. Daniel Novák, CSc. a Michael Novák (dále také jako "stěžovatelé") domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi byly porušeny článek 36 odst. 1, článek 37 odst. 3 a článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i článek 95 odst. 1 a článek 96 odst. 1 Ústavy České republiky. Stěžovatelé svůj návrh následně doplnili podáním ze dne 29. prosince 2017. II. Z obsahu ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil: 1) Právní předchůdkyně stěžovatelů, paní Věra Nováková, se společně s Renátou Akyolovou a Editou Košovou (dále jen "žalobkyně), domáhala v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 4 (dále také jen "soud prvního stupně") pod sp. zn. 16 C 29/2003 vydání rozhodnutí, jímž by soud prvního stupně nahradil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu ze dne 16. července 2002 č. j. PÚ 885/92/4. Označeným rozhodnutím totiž Magistrát hlavního města Prahy rozhodl, že žalobkyně nejsou vlastnicemi nárokovaných pozemků (sporné pozemky, o něž jde v projednávané věci, vznikly později na základě geometrického plánu pro rozdělení pozemků), neboť tyto nelze vydat z důvodu překážky dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě"), protože po přechodu vlastnického práva na stát byly zastavěny sídlištěm Pankrác I. a hotelem Panorama. 2) V průběhu řízení před soudem prvního stupně paní Věra Nováková zemřela. Soud prvního stupně proto rozhodl, že v řízení bude pokračováno s jejími dědici, tj. doc. JUDr. Ing. Danielem Novákem, CSc. a Michalem Novákem. 3) Rozsudkem ze dne 10. února 2015 č. j. 16 C 29/2003-1218 ve spojení s doplňujícím rozsudkem téhož soudu ze dne 12. března 2015 č. j. 16 C 29/2003-1278, opravným usnesením téhož soudu ze dne 2. dubna 2015 č. j. 16 C 29/2003-1298, a doplňujícím usnesením ze dne 18. května 2015 č. j. 16 C 29/2003-1323 (poté, co jeho předchozí rozhodnutí zrušil Městský soud v Praze), soud prvního stupně nahradil napadené rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy a rozhodl, že Renáta Akyolová, Edita Košová, doc. JUDr. Ing. Daniel Novák, CSc. a Michal Novák (společně dále jen jako "žalobci") jsou rovnodílnými ideálními spoluvlastníky pozemků specifikovaných ve výroku I jeho rozsudku. Zároveň rozhodl, že žalobci nejsou vlastníky (jiných) pozemků specifikovaných ve výroku II jeho rozsudku. Zbývajícími výroky III až VI soud prvního stupně rozhodl o vrácení zálohy na znalecký posudek a o nákladech řízení. 4) Soud prvního stupně vybudoval své rozhodnutí na závěru, že ačkoliv je většina sporných pozemků zastavěna, nejde o zastavění stavbami ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Navíc vydání sporných pozemků žalobcům nebrání ani skutečnost, že by tímto byl jakkoliv dotčen či ohrožen veřejný zájem. V případě sporných pozemků, na nichž se v současné době nachází sídliště Pankrác I (a jejichž vlastníkem je hlavní město Praha) soud prvního stupně konstatoval, že vyjma části pozemků tvořících plochu nezbytnou k účelnému užívání staveb nacházejících se na sídlišti, vydání sporných pozemků nic nebrání. Na komplex sídliště totiž nelze nahlížet jako na jedinou stavbu, nýbrž na řadu dílčích staveb. Účel sídlištní výstavby zároveň nelze povyšovat nad nároky žalobců. Ohledně pozemků, na nichž se nacházejí asfaltové plochy představující parkoviště, chodníky či parkovou úpravu, soud prvního stupně uvedl, že tyto nepředstavují stavby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, pro které by nebylo možné sporné pozemky vydat žalobcům. Konečně co se týče sporných pozemků patřících obchodní společnosti Corinthia Panorama, s. r. o., na nichž se nachází parkoviště a obslužná plocha při hotelu Panorama, soud prvního stupně uzavřel, že ani v tomto případě vydání pozemků nic nebrání. 5) Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání žalobci, hlavní město Praha i obchodní společnost Corinthia Panorama, s. r. o. 6) Rozsudkem ze dne 11. února 2016 č. j. 24 Co 155/2015-1386 Městský soud v Praze (dále také jen "odvolací soud") změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl. Výrok o vrácení záloh na znalecký posudek rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. 7) Odvolací soud konstatoval, že závěry soudu prvního stupně jsou v rozporu s aktuální judikaturou Ústavního soudu ohledně výkladu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, co se zastavění pozemků týče. K tomu poukázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 1. července 2014 sp. zn. I. ÚS 581/2014 a ze dne 21. ledna 2015 sp. zn. II. ÚS 536/14 (jež jsou veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu, na stránce http://nalus.usoud.cz/). Z nich se podává, že v situaci kdy pozemky, které mají být vydány, jsou užívány výhradně pro veřejné účely a jejich individuální užívání ze strany oprávněných osob je objektivně nereálné, nastává právní stav neslučitelný s účelem pozemkové restituce. Odvolací soud shledal, že část sporných pozemků, na nichž se nachází plochy zeleně v rámci sídliště Pankrác I nelze vydat, neboť by tím vznikl právní stav neslučitelný s účelem restituce. Ohledně pozemku, jenž je součástí rozlehlého parkoviště, odvolací soud konstatoval, že ani jeho individuální užití v souladu se zákonem o půdě není objektivně reálné. Tentýž závěr odvolací soud učinil i ve vztahu k pozemkům, které přiléhají k pozemní komunikaci a jsou užívány čistě pro veřejné účely. Ohledně pozemků, na nichž se nachází komunikace, představující příjezdovou cestu k hotelu, případně parkoviště, anebo obslužná plocha hotelu, vyšel odvolací soud z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, formulující kritéria aplikace § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě v případech, kdy předmětný pozemek tvoří se stavbou funkční celek (areál). Odvolací soud tato kritéria aplikoval na poměry projednávané věci a uzavřel, že dané pozemky jsou funkčně spojeny s hlavní stavbou (hotelem), od níž nemohou být odděleny, aniž by tím zároveň nebyl narušen provoz hotelu. 8) Proti rozsudku odvolacího soudu podali Renáta Akyolová, doc. JUDr. Ing. Daniel Novák, CSc., Michael Novák a hlavní město Praha dovolání, která Nejvyšší soud (dále také jen "dovolací soud") usnesením ze dne 14. března 2017 č. j. 28 Cdo 5324/2016-1532 odmítl. Dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud odmítl zčásti pro vady spočívající v nevymezení předpokladů jeho přípustnosti a dovolacího důvodu, zčásti pro nepřípustnost. III. Stěžovatelé v ústavní stížnosti předně uvádějí, že stěžejním je z hlediska rozhodování v projednávané věci aspekt plynutí času. Jsou toho názoru, že protože jde o občanskoprávní spor, měla být celá věc řešena podle právního stavu a judikatury ke dni zahájení řízení, tj. k 27. únoru 2003. Nárok na vydání sporných pozemků jim vznikl již v roce 1991 (podáním návrhu) a následná změna právních předpisů a rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu proto nemohou jít k jejich tíži. Ve vztahu k vlastnictví ob