IV.ÚS 1193/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1193/18 ze dne 18. 4. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Petra Bartheldiho, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2018 č. j. 14 Co 371/2017-23, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 4. 4. 2018, napadá navrhovatel (dále rovněž "žalobce") v záhlaví usnesení označené rozhodnutí, kterým Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 8. 2017 sp. zn. 51 C 216/2017, jímž se postupuje věc Obvodnímu soudu pro Prahu 2, ve věci žalobce Petra Bartheldiho proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti v řízení o náhradu škody, zadostiučinění a vzniklou psychickou a zdravotní újmu ve výši 637.000,- Kč. Důvodem tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že žalovaná je organizační složka státu, jež má sídlo v Praze 2 a místně příslušným je tedy Obvodní soud pro Prahu 2. Podání navrhovatele není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou procesních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona). Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V nyní projednávaném případě však Ústavní soud konstatuje, že se navrhovatel obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl již mnohokrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a byl též poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (jen v poslední době byl stěžovatel takto poučen např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 1778/16, II. ÚS 1779/16, II. ÚS 1616/16, I. ÚS 879/16, II. ÚS 293/16, II. ÚS 292/16 a III. ÚS 3759/15, IV. ÚS 3712/17, IV. ÚS 3982/17 a řada dalších). Stěžovatel navíc podal návrh v řízení dosud pravomocně neskončeném, neboť po právní moci napadeného usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že navrhovatel již byl jednak řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Dále Ústavní soud konstatuje, že i v případě, kdy by současný návrh byl bezvadný, šlo by o návrh nepřípustný, neboť jedním ze základních znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. dubna 2018 Jan Musil v. r. soudce zpravodaj