IV.ÚS 1196/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1196/21 ze dne 15. 6. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelek obchodní společnosti A a M. P., zastoupených Mgr. Karlem Borkovcem, advokátem, sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. března 2021 sp. zn. 70 Nt 12/2021 a usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 1. oddělení hospodářské kriminality, ze dne 27. listopadu 2020 č. j. KRPB-221452-6/TČ-2020-060281-FIA, za účasti Městského soudu v Brně a Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 1. oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že Policie České republiky, Městské ředitelství policie Brno, 1. oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán"), po předchozím souhlasu státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 27. 11. 2020 sp. zn. 1 ZN-2478/2020 ve věci podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), rozhodl v záhlaví specifikovaným napadeným usnesením podle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), o zajištění finančních prostředků na bankovním účtu číslo XXX vedeném u obchodní společnosti Fio banka, a. s., jehož majitelkou je první stěžovatelka a disponentkou druhá stěžovatelka (jednatelka první stěžovatelky), a to ve výši 100 000 EUR. Policejní orgán shledal, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že finanční prostředky na daném účtu jsou výnosem z trestné činnosti. Trestného činu se měly stěžovatelky dopustit tím, že druhá stěžovatelka založila u obchodní společnosti Fio banka, a. s., bankovní účet č. XXX vedený v měně EUR, na který byla dne 26. 10. 2020 připsána platba ve výši 100 000 EUR od obchodní společnosti B, kdy platby kreditované na účet zmíněné obchodní společnosti byly vyhodnoceny jako finanční prostředky získané z trestné činnosti. 3. Ke stížnosti stěžovatelek Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") napadeným usnesením podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu usnesení policejního orgánu zrušil a podle § 79a odst. 1 trestního řádu sám znovu rozhodl o zajištění finančních prostředků na bankovním účtu číslo XXX vedeném u obchodní společnosti Fio banka, a. s., jehož majitelkou je první stěžovatelka a disponentkou druhá stěžovatelka, ve výši 100 000 EUR. 4. V odůvodnění uvedeného usnesení městský soud k námitkám stěžovatelek k specifikaci zdrojové trestné činnosti uvedl, že s přihlédnutím ke skutkové podstatě zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 a odst. 4 písm. c) trestního zákoníku a aktuálnímu stadiu trestního řízení je zřejmé, že skutečnost, že nebyla odhalena a specifikována původní trestná činnost, v žádném případě nebrání zahájení trestního řízení (spojeného s nižšími požadavky na prokázání spáchání trestné činnosti, než jak je tomu v pozdějších stadiích trestního řízení) pro podezření ze spáchání uvedeného trestného činu. Jako opodstatněnou posoudil výtku stěžovatelek vůči obsahu odůvodnění stížností napadeného usnesení policejního orgánu a toto rozhodnutí zrušil s odůvodněním, že nesplňuje minimální nutné požadavky upravené v § 134 odst. 2 trestního řádu. Současně však podotkl, že spisový materiál obsahuje policejním orgánem konkrétně neoznačené a nehodnocené důkazy, které opodstatňují zajištění předmětných finančních prostředků. V této souvislosti poukázal na to, že účelem § 79a odst. 1 trestního řádu je nejen včasná a reálná ochrana práv poškozených, ale také snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností, případně zajistit její nástroje či výnosy. Shledal, že zajištění daných finančních prostředků je v souladu s formulací zmíněného zákonného ustanovení, aniž by bylo nepřiměřeným způsobem zasaženo do práv stěžovatelek, neboť s ohledem na dosud zjištěné skutečnosti (zejména domněle účelově vytvořenou a antedatovanou fakturu opatřenou otiskem razítka první stěžovatelky v době, kdy podle připojeného výpisu nebyla zapsána do obchodního rejstříku, zjevný rozpor mezi podpisy druhé stěžovatelky na Finančním analytickým úřadem označených a předložených listinách a zjevný rozpor mezi pohybem finančních prostředků tvrzeným obchodní společností C, a obsahem jejích souhrnných hlášení k dani z přidané hodnoty) a také okolnost, že v současné době je trestní řízení po jeho zahájení vedeno v prověřování, avšak před případným zahájením trestního stíhání stěžovatelek, oproti následnému řízení před soudem či rozhodování soudu o vině a trestu (čemuž i s ohledem na procesní důsledky spojené s těmito pozdějšími stadii trestního řízení logicky odpovídá ve fázi prověřování požadavek prokázání spáchání trestné činnosti v nižší intenzitě), je v posuzované věci aktuálně dána důvodná obava, že dojde ke zmaření účelu trestního řízení ukrytím zajištěných finančních prostředků. Závěrem městský soud dodal, že bude-li dalším prověřováním důvodné podezření ze spáchání předmětné trestné činnosti rozptýleno, respektive bude-li zjištěno, že zajištění (příp. i v celém rozsahu) není důvodné, bude policejní orgán povinen neprodleně přistoupit k jeho zrušení či omezení. II. Argumentace stěžovatelek 5. Stěžovatelky v ústavní stížnosti namítají, že městský soud sice zrušil usnesení policejního orgánu, ale jeho pochybení nenapravil, neboť rozhodl znovu shodně, přičemž své rozhodnutí postavil na odlišném skutkovém základu bez náležitého odůvodnění a nedal jim možnost se k odlišným skutkovým zjištěním vyjádřit. Dále rozporují závěr městského soudu, podle kterého skutečnost, že nebyla odhalena a specifikována původní trestná činnost, v žádném případě nebrání zahájení trestního řízení pro podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. K tomu citují zmíněné zákonné ustanovení a konstatují, že uvádí-li městský soud, že nemusí být zdrojová trestná činnost odhalena či specifikována, není možno dojít podle nich k závěru, byť pouze v rovině pravděpodobnosti, že zajišťované finanční prostředky pocházejí z trestné činnosti. Také z § 79a trestního řádu podle nich vyplývá, že původ zajišťovaných finančních prostředků v trestné činnosti musí být důkazními prostředky podložen. Mají za to, že z žádného usnesení není patrno, o jakou zdrojovou trestnou činnost se mělo jednat, kdo je pachatelem, jaká předpokládaná škoda byla takovou trestnou činností způsobena a zejména jaká je souvislost mezi zajištěnými finančními prostředky a zdrojovou trestnou činností. Je podle nich zřejmé, že neexistuje-li prvotní trestná činnost, nemůže existovat ani výnos z takové neexistující trestné činnosti, a tedy nemůže dojít ani k legalizaci neexistujícího výnosu z neexistující trestné činnosti. Stěžovatelky tvrdí, že zajištěné finanční prostředky patří obchodní společnosti C, a že o existenci obchodní společnosti B, se dozvěděly až v souvislosti s řešením zajištěných finančních prostředků na účtu první stěžovatelky. Poukazují na to, že finanční prostředky byly poskytnuty na základě smluvního vztahu a pocházely z legální podnikatelské činnosti, přičemž následně měly být použity rovněž za účelem výkonu podnikatelské činnosti. Ústavní stížností napadená rozhodnutí označují za nepřezkoumatelná pro nedostatek odůvodnění. V této souvislosti odkazují na četnou judikaturu Ústavního soudu týkající se odůvodnění soudních rozhodnutí a práva na spravedlivý proces. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost proti usnesení městského soudu byla podána včas oprávněnými stěžovatelkami, které byly účastnicemi řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je proto k projednání ústavní stížnosti proti tomuto rozhodnutí příslušný. Stěžovatelky jsou právně zastoupeny v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelky vyčerpaly všechny