IV.ÚS 121/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 121/11 ze dne 17. 5. 2011 N 96/61 SbNU 489 K rozhodování soudu o návrhu na osvobození od soudních poplatků   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) - ze dne 17. května 2011 sp. zn. IV. ÚS 121/11 ve věci ústavní stížnosti E. J. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 6 Cmo 48/2010-178 ze dne 29. 9. 2010, jímž Vrchní soud v Olomouci vyslovil souhlas s názorem soudu prvního stupně, že stěžovatelčiny majetkové a sociální poměry neodůvodňovaly přiznání osvobození od placení soudního poplatku, a rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 6 Cmo 49/2010-181 ze dne 29. 9. 2010, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí nalézacího soudu, jímž byl zamítnut stěžovatelčin návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů, za účasti Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení. Výrok I. Usneseními Vrchního soudu v Olomouci č. j. 6 Cmo 48/2010-178 ze dne 29. 9. 2010 a č. j. 6 Cmo 49/2010-181 ze dne 29. 9. 2010 bylo zasaženo do základního lidského práva stěžovatelky na přístup k soudu (soudní ochranu a spravedlivý proces) ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 6 Cmo 48/2010-178 ze dne 29. 9. 2010 a č. j. 6 Cmo 49/2010-181 ze dne 29. 9. 2010 se proto ruší. Odůvodnění I. Rekapitulace ústavní stížnosti 1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 10. ledna 2011 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť ji i přes její žádost soudy neosvobodily od soudních poplatků a neustanovily jí zástupce. Tvrdila, že ač se snažila prokázat skutečnosti předpokládané v ustanovení § 138 a 30 o. s. ř., soudy došly k závěru, že je sama schopna efektivně hájit svá práva, resp. že její majetkové poměry jí umožňují zaplacení soudního poplatku, jakož i případné náklady spojené s odměnou advokáta. Stěžovatelka vadnému hodnocení předestřených skutečností obecným soudům v podrobně rozvedené ústavní stížnosti především vytýkala, že majetkové hodnoty ve skutečnosti neměly vliv na její schopnost uhradit jak soudní poplatek, tak odměnu právního zástupce z řad advokátů. Za protiústavní považovala postup, kdy se soudy charakterem těchto majetkových hodnot vůbec nezabývaly, ačkoli jí nemohly nijak pomoci při získání prostředků na úhradu soudního poplatku či odměny právního zástupce. Poukázala i na podobné případy, v nichž soudy rozhodly rozdílně, a vzhledem k excesivní povaze rozhodnutí obecných soudů tak mělo dojít uvedenými rozhodnutími k porušení jejích základních práv podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Obsah napadených rozhodnutí 2. Z usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 6 Cmo 48/2010-178 ze dne 29. září 2010 se podává, že jmenovaný soud shledal napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 40 Cm 92/2003-157 ze dne 19. 11. 2009 přezkoumatelným. Soud nalézací totiž ve svém odůvodnění uvedl okolnosti o poměrech žalobkyně, při rozhodování vyšel z výše jejích příjmů, vlastnictví bytu a osobního automobilu, výše dluhů a měsíčních výdajů bez nákladů na stravu a výsledky svého šetření o majetkových hodnotách náležitě zhodnotil. Odvolací soud přisvědčil stěžovatelčině námitce, že nezamlčela rozhodnou skutečnost, když nepřesně určila pozemek pod bytovým domem, v němž se nacházel byt v jejím vlastnictví, na němž však vázlo věcné břemeno užívání ve prospěch jejích rodičů. Odvolací soud ve svém rozhodnutí dále uvedl, že stěžovatelka měla zřízeno věcné břemeno bytu ke stavbě č. p. 86 a věcné břemeno užívání ke třem pozemkům parc. č. 889/3, parc. č. 889/7, st. parc. č. 109 v katastrálním území Ústí u Humpolce. Stěžovatelka měla dále zřízeno předkupní právo pro objekt bydlení č. p. 844 a 3 pozemky parc. č. 1079, parc. č. 2752 a parc. č. 133/12, vše v katastrálním území Sezimovo Ústí; tato svá práva však v potvrzení neuvedla. Odvolací soud se ztotožnil se zjištěními soudu prvního stupně stran pohledávek v nominální hodnotě 6 mil. Kč, přičemž vzal za prokázané, že je stěžovatelka nabyla v dědickém řízení. Z usnesení dědického soudu rovněž mělo vyplynout, že stěžovatelka nabyla podle kupní smlouvy ze dne 27. září 2006 částku ve výši 51 250 Kč, přičemž ani tuto majetkovou hodnotu však soudu neuvedla, přičemž se nejednalo o pohledávku, o jejíž dobytnosti by bylo možno - na rozdíl od pohledávek v nominální hodnotě 6 mil. Kč - spekulovat. Vrchní soud v Olomouci konstatoval, že údaje o majetkové situaci stěžovatelky byly v potvrzení uvedeny neúplně, neboť neuvedla i další své majetkové hodnoty. Jako rozhodné okolnosti pro přiznání osvobození od soudního poplatku byly shledány především osobní a majetkové poměry stěžovatelky a posouzení schopnosti stěžovatelky uhradit příslušný soudní poplatek, jenž činil 1 000 Kč. S ohledem na příjem stěžovatelky z invalidního a vdovského důchodu, jejichž výše celkem přesahovala 12 000 Kč, a vzhledem k tomu, že stěžovatelka vlastnila nemovitosti a v dědickém řízení nabyla podíl zaplacené kupní ceny v částce přesahující 50 000 Kč, nebylo potřeba posuzovat skutečnou hodnotu dalších v dědictví nabytých aktiv v nominální hodnotě přes 6 mil. Kč. Z uvedeného bylo lze dle Vrchního soudu v Olomouci dovodit, že zaplacení soudního poplatku bylo v jejích schopnostech. Vrchní soud v Olomouci vyslovil souhlas s názorem soudu prvního stupně, že majetkové a sociální poměry stěžovatelky neodůvodňovaly přiznání osvobození od placení soudního poplatku, a rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. 3. Z usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 6 Cmo 49/2010-181 ze dne 29. září 2010, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí nalézacího soudu, jímž byl zamítnut návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce z řad advokátů, vyplynulo, že z dosavadního průběhu řízení odvolací soud zjistil, že stěžovatelka byla schopna sama efektivně hájit svá práva, neboť požádala, aby soud pokračoval v řízení, které bylo přerušeno, a proti zamítnutí návrhu podala odvolání, a rovněž podala odvolání proti usnesení, kterým soud nevyhověl žádosti o osvobození od soudních poplatků. Protože se uvedenými návrhy soudy obou stupňů zabývaly věcně, nebylo lze bez dalšího dovozovat, že by stěžovatelka nebyla schopna ochrany svých práv. Odvolací soud přihlédl k tomu, že stěžovatelka byla schopna hájit svá práva sama, a dále k tomu, že výše odměny advokáta v řízení o pravosti pohledávky činí 8 000 Kč, a proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. III. Rozhodný obsah soudního spisu 4. Ústavní soud si vyžádal soudní spis. Právní předchůdce stěžovatelky, zesnulý manžel J. Š., podal žalobu o určení pravosti pohledávky ve výši 1 013 337,40 Kč, a to dne 4. června 2003. Před nařízením prvního jednání ve věci samé právní předchůdce stěžovatelky zemřel a poté, co stěžovatelka vstoupila do jeho právního postavení ve vztahu k předmětu řízení, požádala soud o osvobození od soudních poplatků. Její majetkové poměry byly zjištěny na základě těchto listin: usnesení Okresního soudu v Jihlavě č. j. 26 D 89/2006-139 ze dne 20. ledna 2009, kterým byla schválena dohoda o vypořádání dědictví a na jehož základě pozůstalá manželka E. J. (stěžovatelka) nabyla: finanční prostředky na bankovních účtech ve výši 6 419 Kč a 611,29 Kč a čtvrtinu zaplacené kupní ceny z prodeje nemovitostí v katastrálním území Trnávka u Nového Jičína na základě kupní smlouvy ze dne 27. září 2006 ve výši 51 250 Kč. Dále pak nabyla pohledávku zůstavitele ve výši 733 110 Kč, uplatněnou v řízení vedeném pod sp. zn. 20 C 449/2002 u Okresního soudu v Ostravě, dále pohledávku zůstavitele vůči Ing. M. S., správci konkursní podstaty, ve výši 1 013 337,40 Kč, uplatněnou v řízení vedeném pod sp. zn. 40 Cm 92/2003 u Krajského soudu v Ostravě, a dále pohledávku vůči společnosti DEC-PLAST, spol. s r.o., IČO: 61943592, se sídlem v Příboru, Místecká 1111, ve výši 2 574 000 Kč, uplatněnou v řízení vedeném pod sp. zn. 6 C 27/2005 u Okresního soudu v Novém Jičíně, konečně pohledávku zůstavitele vůči JUDr. D. S., advokátce, ve výši 2 746 479 Kč, uplatněnou v řízení vedeném pod sp. zn. 59 C 86/2005 u Okresního soudu v Ostravě. 5. Z listiny nazvané "Výsledky vyhledání souboru katastru nemovitostí ČR" Českého úřadu zeměměřického a katastrálního a z výpisu z katastru nemovitostí pro k. ú. Ústí u Humpolce, z LV č. 104 se podává, že stěžovatelka byla oprávněnou osobou z věcného břemene bytu k domu č. p. 86 pro k. ú. Sezimovo Ústí, z LV č. 2126 plyne, že stěžovatelka je oprávněnou osobou z předkupního práva k tam uvedeným nemovitostem, z LV č. 3008, že stěžovatelka je vlastníkem bytu č. 2 v budově č. p. 488, LV č. 3020, že stěžovatelka je vlastníkem pozemku - zahrady, k němuž mají věcné břemeno užívání třetí osoby. 6. Z potvrzení stě