IV.ÚS 121/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 121/16 ze dne 20. 10. 2016 N 195/83 SbNU 159 Exekuce nezabavitelné částky starobního důchodu uloženého na bankovním účtu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka - ze dne 20. října 2016 sp. zn. IV. ÚS 121/16 ve věci ústavní stížnosti Edgara Mildnera, zastoupeného Mgr. Karlem Volfem, advokátem, AK Volf a partneři se sídlem Praha 5, Jindřicha Plachty 28, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2015 č. j. 10 Co 590/2015-80 a proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 7. 2015 č. j. 11 EXE 4134/2011-67, jimiž byl zamítnut stěžovatelův návrh na částečné zastavení exekuce, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Lounech jako účastníků řízení. I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2015 č. j. 10 Co 590/2015-80 a usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 7. 2015 č. j. 11 EXE 4134/2011-67 bylo porušeno základní právo stěžovatele na ochranu vlastnictví dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na pokojné užívání majetku dle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2015 č. j. 10 Co 590/2015-80 a usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 7. 2015 č. j. 11 EXE 4134/2011-67 se ruší. Odůvodnění I. Návrh 1. V ústavní stížnosti ze dne 12. 1. 2016 Edgar Mildner (dále jen "povinný", případně "stěžovatel") navrhl, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími vydanými v řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce došlo k zásahu do práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), do práva na zachování lidské důstojnosti dle čl. 10 Listiny a do práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, a tato rozhodnutí zrušil. II. Skutkové okolnosti 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Lounech (dále jen "exekuční soud") sp. zn. 11 EXE 4134/2011 vyplývají následující skutečnosti. 3. Dne 27. 1. 2012 usnesením č. j. 11 EXE 4134/2011-30 exekuční soud na základě exekučního titulu, tj. pravomocného a vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 3. 2008 č. j. 24 Sm 412/2007-15 ve spojení s rozsudkem posledně jmenovaného soudu ze dne 28. 11. 2008 č. j. 33 Cm 97/2008-58, nařídil exekuci na majetek povinného pro částku 1 000 080 Kč s příslušenstvím, odměnu 3 336 Kč, náklady nalézacího řízení 111 249,50 Kč a pro náklady exekuce a jejím provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Ing. Petra Kučeru, Exekutorský úřad Kladno (dále jen "soudní exekutor"). 4. Dne 15. 2. 2012 soudní exekutor vydal exekuční příkaz č. j. 150 Ex 1330/11-38, postihující starobní důchod povinného u plátce České správy sociálního zabezpečení, se zohledněním nepostižitelné základní částky dle § 277 o. s. ř. 5. Dne 23. 2. 2012 soudní exekutor vydal exekuční příkaz č. j. 150 Ex 1330/11-43, postihující pohledávku z účtu povinného u peněžního ústavu České spořitelny, a. s., Kutná Hora, s tím, že zákaz nakládání s peněžními prostředky se nevztahuje na peněžní prostředky do výše dvojnásobku životního minima dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. Z uvedeného účtu byla postižena částka 4 x 10 854 Kč, celkem 43 416 Kč. 6. Dne 11. 6. 2015 povinný podal soudnímu exekutorovi návrh na částečné zastavení exekuce co do částky 43 416 Kč, která byla zabavena v rámci exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného. Uvedená částka představovala zbylou část starobního důchodu povinného, který je již postižen exekučními srážkami na pohledávku vymáhanou v této exekuci, a šlo o součet částek za specifikovaná období od 8. 3. 2012 do 8. 6. 2015. V návrhu povinný namítal, že došlo k obcházení zákona, pokud tzv. nezabavitelné minimum, které mu má být zachováno po provedení srážek z důchodu, je následně zabaveno v rámci jiného způsobu exekuce - přikázáním pohledávky z účtu povinného. Povinný proto žádal o vrácení částky 43 416 Kč jako částky zabavené v rozporu se zákonem. Oprávněný s návrhem povinného nesouhlasil, a soudní exekutor tak návrh povinného postoupil exekučnímu soudu k rozhodnutí 7. Dne 21. 7. 2015 usnesením č. j. 11 EXE 4134/2011-67 exekuční soud návrh povinného ze dne 11. 6. 2015 na částečné zastavení exekuce nařízené usnesením exekučního soudu ze dne 27. 1. 2012 č. j. 11 EXE 4134/2011-30, co do zabavené částky 43 416 Kč, zamítl. Exekuční soud neshledal návrh povinného na zastavení exekuce důvodným, neboť povinný nepodal návrh v zákonné patnáctidenní lhůtě podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění platném ke dni zahájení řízení, (dále též jen "ex. ř."). Povinnému byly částky zabaveny již v roce 2012, přičemž povinný podal návrh na zastavení exekuce k poštovní přepravě až dne 11. 6. 2015, tudíž pozdě. Exekuční soud rovněž neshledal opodstatněnost postupu podle ustanovení § 55 odst. 4 ex. ř., dle něhož může soud zastavit exekuci i bez návrhu. Povinný neuvedl žádné skutečnosti, se kterými zákon spojuje zastavení exekuce a které jsou vyjmenovány v ustanovení § 268 odst. 1 o. s. ř. Podle exekučního soudu prostředky vyplacené na bankovní účet plátcem důchodu se stávají tzv. vkladovou pohledávkou, tedy zakládají právní vztah mezi dlužníkem a bankou. Pokud je bankovní účet postižen exekucí, nedochází k postihu důchodu, ale k postihu práva na výplatu prostředků na účtu. K obcházení zákona tudíž nedochází. S ohledem na výši vymáhané pohledávky je zřejmé, že pohledávka nemůže být celá uspokojena pouze srážkami z důchodu povinného a je třeba zvolit i další způsoby provedení exekuce. 8. Dne 20. 10. 2015 usnesením č. j. 10 Co 590/2015-80 Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "odvolací soud") k odvolání povinného usnesení exekučního soudu ze dne 21. 7. 2015 č. j. 11 EXE 4134/2011-67 potvrdil a konstatoval, že exekuční soud postupoval správně, pokud návrh povinného na částečné zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 o. s. ř. zamítl, neboť nebyly dány žádné důvody pro zastavení exekuce. III. Argumentace stěžovatele 9. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že usnesením odvolacího soudu ze dne 20. 10. 2015 č. j. 10 Co 590/2015-80 bylo porušeno právo vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny, právo na zachování lidské důstojnosti dle čl. 10 Listiny a právo na soudní ochranu, resp. na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Byl toho názoru, že ústavní stížnost svým významem podstatně překračuje jeho vlastní zájmy v důsledku nesjednocené judikatury obecných soudů. 10. Stěžovatel má za to, že exekučně zabavené prostředky v celkové výši 43 416 Kč mu byly zabaveny v rozporu se zákonem. Právní názor odvolacího soudu, že prostředky zaslané na účet jako nezabavitelná část důchodu se okamžikem jejich připsání na účet stěžovatele u peněžního ústavu staly běžnou vkladovou pohledávkou vůči bance, považuje za přepjatý formalismus, nezohledňující smysl právní úpravy nezabavitelné částky v ustanovení § 278 v kombinaci s § 299 odst. 1 o. s. ř. 11. Stěžovatel poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012 č. j. 2 Afs 80/2011, jehož závěry považoval za aplikovatelné i v jeho věci. IV. Vyjádření účastníků řízení, replika stěžovatele 12. Exekuční soud jako účastník řízení ve vyjádření ze dne 8. 2. 2016 k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění svého usnesení ze dne 21. 7. 2015 a zdůraznil, že návrh povinného na částečné zastavení exekuce, který byl tímto usnesením zamítnut, byl podán po lhůtě 15 dnů ode dne, kdy se povinný dověděl o důvodu k zastavení exekuce, jak povinnému ukládá § 55 odst. 1 ex. ř. Poukázal na usnesení dovolacího soudu ze dne 20. 2. 2014 sp. zn. 21 Cdo 3439/2013, dle něhož je soud povinen věcně rozhodnout i o opožděném návrhu na zastavení exekuce, a dále uvedl, že povinný ke svému opožděnému návrhu nepředložil žádné listiny, ze kterých by plynuly tvrzené skutečnosti rozhodné pro částečné zastavení exekuce. 13. Odvolací soud jako účastník řízení ve vyjádření ze dne 26. 1. 2016 k ústavní stížnosti uvedl, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou. Exekutor postihl pohledávku na účtu povinného u peněžního ústavu v souladu s exekučním řádem, zohlednil dvojnásobek životního minima dle zákona č. 110/2006 Sb. Odvolací soud tvrdí, že u finančních prostředků na účtu již nelze rozlišovat, z jakého zdroje pocházejí. 14. Vedlejší účastník řízení František Janda v roce 2015 zemřel. 15. Stěžovatel v replice ze dne 20. 6. 2016 k vyjádření účastníků řízení k ústavní stížnosti uvedl, že odvolací soud se jeho ústavněprávní argumentací nezabýval a pouze formalisticky odkázal na provedení exekuce v souladu s gramatickým výkladem aplikovaných zákonných ustanovení. S právními názory nalézacího soudu stěžovatel nesouhlas