IV.ÚS 1230/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1230/21 ze dne 31. 8. 2021 N 156/107 SbNU 305 Řádné odůvodnění usnesení o nepřiznání odkladného účinku správní žalobě   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Josefa Fialy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Ing. Jana Boučka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2021 č. j. 5 A 12/2021-89, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Magistrátu hlavního města Prahy, sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, a obchodní společnosti Linkin Invest II, s. r. o., sídlem Korunní 810/104, Praha 10 - Vinohrady, zastoupené Mgr. Michaelou Jindrákovou, advokátkou, sídlem Ukrajinská 874/3, Praha 10 - Vršovice, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2021 č. j. 5 A 12/2021-89 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2021 č. j. 5 A 12/2021-89 se ruší. Odůvodnění I. Rekapitulace ústavní stížnosti a dosavadního průběhu řízení 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv podle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a soudního spisu sp. zn. 5 A 12/2021, vedeného městským soudem, který si Ústavní soud pro posouzení ústavní stížnosti vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. 3. Stěžovatel se správní žalobou ze dne 1. 2. 2021 spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku (dále jen "správní žaloba") domáhal zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen "magistrát") ze dne 9. 12. 2020 č. j. MHMP 1837947/2020, sp. zn. S-MHMP 193788/2020/STR, o zamítnutí odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12 ze dne 12. 11. 2019 č. j. P12 39343/2019 OVY, sp. zn. OVY/54447/2017/Nv. Tím bylo na žádost v záhlaví uvedené vedlejší účastnice - obchodní společnosti jako stavebníka (dále jen "stavebník") vydáno územní rozhodnutí o umístění stavby pro soubor staveb "Rezidence Nové Modřany" (dále též jen "stavba"). Návrh na přiznání odkladného účinku správní žalobě stěžovatel odůvodnil tím, že správní žalobou napadené rozhodnutí umožňuje stavebníkovi okamžité zahájení stavby a k tomu již stavebník učinil podstatné kroky. Stěžovatel je přesvědčen, že zamezení nevratných účinků rozhodnutí magistrátu, které by následně mohlo být shledáno nezákonným, představuje vyšší hodnotu než případný dočasný odklad zahájení faktických stavebních prací stavebníkem. Městský soud dospěl k závěru, že v daném případě není naplněna základní pozitivní podmínka pro přiznání odkladného účinku správní žalobě - vznik újmy na straně stěžovatele podle § 74 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s."), a ve výroku ústavní stížností napadeného usnesení konstatoval, že správní žalobě se odkladný účinek nepřiznává. 4. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že je vlastníkem pozemku, jehož součástí je prozatím nezkolaudovaná stavba rodinného domu přímo sousedící se stavbou. Stěžovatel poukazuje na to, že ve správním řízení namítal, že projekt "Rezidence Nové Modřany" je naddimenzovaný a nerespektuje okolní a historickou zástavbu rodinných domů, včetně jeho novostavby v těsné blízkosti projektu. Dále tvrdí, že ve své žádosti o přiznání odkladného účinku správní žaloby pregnantně definoval veškeré podstatné skutečnosti týkající se důvodnosti odkladu vykonatelnosti správního rozhodnutí. Závěr městského soudu - že stěžovatel "řádně netvrdil, jaká konkrétní újma by mu měla v důsledku nepřiznání odkladného účinku žalobou napadeného rozhodnutí vzniknout a ani ji nikterak neosvědčil" - stěžovatel označuje za extrémní projev soudní svévole. K tomu stěžovatel zdůrazňuje, že ve svém návrhu tvrdil, že stavba diametrálně změní prostředí stávajících nemovitostí v okolí projektu, a v této souvislosti namítl porušení principu proporcionality s ohledem na své zájmy, přičemž související argumentaci podrobně rozvedl v bodech 17 až 23 správní žaloby a danou argumentaci rovněž podpořil důkazy na stranách 6 až 10 téhož podání (vizualizace projektu, fotografie současného stavu, výřez z územního plánu hl. m. Prahy, vizualizace projektu a domu stěžovatele). Stěžovatel ve své ústavní stížnosti také zdůrazňuje, že ve svém návrhu před městským soudem namítal, že stavba bude umožňovat takový náhled na pozemek stěžovatele, že mu to "zcela vezme soukromí". 5. Postup městského soudu je podle stěžovatele v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, ze které vyplývá, že nemá-li být řízení o žalobě týkající se územního a stavebního rozhodnutí pouhým "akademickým cvičením", je namístě po prozkoumání relevantních argumentů vyhovět návrhu na přiznání odkladného účinku, ledaže by to bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem nebo by převážilo riziko újmy hrozící jiným osobám v důsledku přiznání odkladného účinku. Zahájením stavby se z práv stěžovatele stávají jen formální deklarace, které již nebudou schopny navrátit faktický stav věcí v budoucnu, a to i kdyby stěžovatel uspěl ve věci nezákonnosti správního rozhodnutí u správních soudů. Městský soud se tak podle stěžovatele vůbec nevypořádal s jeho argumenty obsaženými ve správní žalobě, a tím porušil jeho právo na spravedlivý proces. 6. V další části své ústavní stížnosti se stěžovatel věnuje důvodnosti své správní žaloby stran merita věci. 7. Stěžovatel dále ve své ústavní stížnosti žádá o její přednostní projednání z důvodu naléhavosti věci. Poukazuje na skutečnost, že ve věci se začalo faktickou realizací stavby vyprazdňovat jeho právo na soudní přezkum. Výsledkem soudního přezkumu v časové dimenzi rozhodování o právech stěžovatele se může stát akademický výrok, který již nebude schopen zvrátit fakticitu stavu v podobě "betonové masy". Stěžovatel má také za to, že jeho ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a poukazuje přitom na další žaloby dalších účastníků předmětného územního a stavebního řízení. 8. Podáními ze dne 18. 5. 2021, 14. 6. 2021 a 21. 6. 2021 stěžovatel doplňuje ústavní stížnost o další argumentaci, podle které dochází plynutím času k vyprazdňování jeho práv, a to s poukazem jednak na postup prací na stavbě (zachyceno na přiložených fotografiích) a jednak na délku trvání řízení před městským soudem. Stěžovatel předkládá rovněž fotografie, ze kterých má být zřejmá disproporcionalita stavby vůči okolní zástavbě. II. Vyjádření účastníka a vedlejších účastníků řízení 9. Ústavní soud vyzval městský soud jako účastníka řízení a dále vedlejší účastníky řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti. 10. Městský soud ve svém vyjádření konstatuje, že se návrhem stěžovatele na přiznání odkladného účinku správní žalobě řádně zabýval. Vyžádal si k tomuto návrhu stanovisko stavebníka, který specifikoval újmu, která by mu přiznáním odkladného účinku žalobě vznikla. Předmětnému návrhu městský soud nevyhověl především proto, že z obecných tvrzení stěžovatele o tom, že mu hrozí významná újma, neboť výstavba by diametrálně změnila prostředí stávající nemovitosti v okolí projektu, nelze dovodit, že mu hrozí nepoměrně větší újma, než jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout stavebníkovi. Závěrem svého vyjádření městský soud poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2021 sp. zn. II. ÚS 1359/21 (všechny nálezy a další rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupné na https://nalus.usoud.cz), jímž byla odmítnuta ústavní stížnost jiného stěžovatele proti usnesení městského soudu ze dne 30. 3. 2021 č. j. 5 A 21/2021-145 o nepřiznání odkladného účinku žalobě proti témuž územnímu a stavebnímu povolení pro soubor staveb "Rezidence Nové Modřany". Městský soud uzavírá, že nepřiznáním odkladného účinku žalobě neporušil stěžovatelova ústavní práva. 11. Magistrát ve svém vyjádření upozorňuje na to, že stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku správní žalobě tvrdí, že stavbou dojde na jeho straně k újmě z důvodu změny prostředí v okolí stavby, ale tuto újmu nijak nespecifikuje a ani nepředkládá žádný důkaz na podporu svých tvrzení. V těchto souvislostech magistrát poukazuje na usnesení městského soudu ze dne 3. 4. 2018 č. j. 6 A 47/2018-21 a ze dne 28. 5. 2021 č. j. 6 A 46/2021. Stěžovatel dále podle magistrátu neprokázal ani nezdůvodnil další podmínku, a to že mu v důsledku právních účinků správní žalobou napadeného rozhodnutí hrozí nepoměrně větší újma, než která by vznikla stavebníkovi v důsledku odkladného účinku správní žal