IV.ÚS 1231/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1231/24 ze dne 15. 1. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatelů P. D. a R. D., zastoupených JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem, sídlem Nádražní 600/21, Žďár nad Sázavou, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 1. března 2024 č. j. 5 KZN 1004/2024-22v, usnesení Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou ze dne 10. listopadu 2023 č. j. ZN 1353/2022-58 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, ze dne 14. září 2023 č. j. KRPJ-104072-72/TČ-2022-161471, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky v Jihlavě, Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelé se trestním oznámením adresovaným Okresnímu státnímu zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou (dále jen "okresní státní zastupitelství") domáhali prověření možné trestní odpovědnosti Nemocnice Nové Město na Moravě, příspěvkové organizace (dále jen "Nemocnice NMNM"), lékařek infekčního oddělení Nemocnice NMNM a zdravotní sestry tamtéž, pro podezření ze spáchání trestných činů usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 2 trestního zákoníku, týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 2 trestního zákoníku, kterých se mohly dopustit v souvislosti s účastí na poskytování zdravotní péče matce stěžovatelů (dále jen "poškozená") během její hospitalizace v Nemocnici NMNM ode dne 12. 7. 2022 do dne 18. 7. 2022, při které došlo k nerozpoznané perforaci žaludečního vředu, nekontrolovatelnému rozvoji perforační peritonitidy, septickému stavu a následnému úmrtí. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie kraje Vysočina, Územní odbor Žďár nad Sázavou, Oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") napadeným usnesením trestní věc podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, odložil, neboť ve věci nejde o podezření ze spáchání trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. 3. Proti rozhodnutí policejního orgánu podali stěžovatelé stížnost k okresnímu státnímu zastupitelství, které ji napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítlo coby nedůvodnou. 4. Následně stěžovatelé podali Krajskému státnímu zastupitelství v Brně - pobočce v Jihlavě (dále jen "krajské státní zastupitelství") podnět k výkonu dohledu nad postupem okresního státního zastupitelství podle § 12d a násl. zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Krajské státní zastupitelství rozhodlo o podnětu napadeným vyrozuměním, v němž konstatovalo, že v postupu okresního státního zastupitelství nebyly při instančním dohledu zjištěny závady namítané stěžovateli. II. Argumentace stěžovatelů 5. Stěžovatelé vytýkají, že lékařský a další zdravotnický personál Nemocnice NMNM při péči o poškozenou nedodržel standardní odborné postupy, a tedy jednal protiprávně (non lege artis). Podle stěžovatelů v průběhu hospitalizace poškozené nebyla včas diagnostikována její zdravotní komplikace spočívající v perforaci žaludečního vředu, která vedla k rozvoji perforační peritonitidy a septického stavu. 6. Za hlavní nedostatky lékařské péče o poškozenou stěžovatelé označují podcenění symptomů perforace žaludečního vředu (lékařský personál opakovaně ignoroval příznaky, kterými byly intenzivní bolesti břicha, výskyt výpotku v dutině břišní a laboratorní hodnoty svědčící o zánětlivém procesu, přičemž bolesti poškozené byly zlehčovány, což vedlo k absenci včasných diagnostických kroků), neprovedení nezbytných vyšetření (ačkoliv byly dostupné informace o příznacích svědčící o vážném zdravotním stavu, nebyla provedena zobrazovací vyšetření, která by mohla potvrdit perforaci vředu, např. CT vyšetření a RTG snímky správně provedené ve stoje a bočně zleva), chybějící lékařský dohled (poškozená byla ponechána bez jakéhokoliv lékařského sledování po dobu 7,5 hodiny, přestože její stav vyžadoval urgentní péči) a nevhodná farmakoterapie (poškozené byl podán přípravek Helicid "naslepo" ke zmírnění žaludečních potíží, aniž by byla zjištěna jejich příčina, což představovalo přístup pasivní a nedostatečně reflektující akutnost stavu). 7. Dále se stěžovatelé vyjadřují ke znaleckým posudkům, které vyhotovili doc. MUDr. Petr Svoboda, CSc. (znalec v oboru zdravotnictví - interna) a prof. MUDr. František Antoš, CSc. (znalec v oboru zdravotnictví - chirurgie). Doc. Svoboda se znaleckým posudkem vyslovil, že poskytovaná péče byla lege artis. Tento posudek však podle stěžovatelů nevzal v úvahu mnohé důležité okolnosti, například nevhodné provedení RTG a absenci řádného fyzikálního vyšetření. Dodatek ke znaleckému posudku je stejně nepřesvědčivý jako "základní" posudek, neboť vycházel z vyjádření primáře Nemocnice NMNM, nikoli zdravotní dokumentace poškozené. Podle stěžovatelů doc. Svoboda dával najevo zjevnou zaujatost, která se projevovala i jeho útoky vůči nim. Stěžovatelé požádali o vyhotovení znaleckého posudku prof. Antoše, který zpočátku postup lékařského personálu oponoval a poukazoval na nedostatky při diagnostice a léčbě. V konečném písemném vyhotovení posudku však své závěry zmírnil a medicínský postup označil za lege artis, což stěžovatelé vnímají jako alibistický krok. Přesto prof. Antoš poukázal na to, že zhoršující se příznaky poškozené signalizovaly vážnou gastrointestinální komplikaci, která nebyla adekvátně řešena. Orgány činné v trestním řízení rozporům mezi posudky nevěnovaly žádnou pozornost. 8. Podle stěžovatelů mohlo být úmrtí poškozené odvráceno, postupoval-li by personál Nemocnice NMNM pečlivěji a odpovědněji, a to zejména v rovině včasné diagnostiky (zahrnující důkladné fyzikální vyšetření, správné využití zobrazovacích metod a konzultace s chirurgem, které mohly odhalit perforaci žaludečního vředu), urgentní chirurgické intervence (při podezření na náhlou příhodu břišní měla být provedena okamžitá operace, ke které však došlo až v pozdní fázi, kdy poškozená již byla ve stavu septického šoku) a koordinace péče (včasné svolání konzilia se specialisty v oborech gastroenterologie a chirurgie). Stěžovatelé mají za to, že zdravotnický personál Nemocnice NMNM nereagoval adekvátně ani na telefonické upozornění prvním stěžovatelem na zhoršující se stav poškozené dne 15. 7. 2022 v cca 23:20, přičemž vyslovují podezření, že službu konající lékařka Š. následné vyšetření neprovedla a ručně psaný dekurs účelově dotvořila dodatečně. 9. Stěžovatelé se v ústavní stížnosti zmiňují o pandemii covid-19, přičemž zdůrazňují, že nebyla relevantním faktorem pro nedostatky v péči. Připomínají, že hospitalizace poškozené probíhala v červenci 2022, kdy již pandemie neměla dramatický dopad na provoz nemocnic. Podle statistických údajů Krajské hygienické stanice pro Kraj Vysočina bylo v Nemocnici NMNM v rozhodném období hospitalizováno pouze 10 pacientů s onemocněním covid-19, což nezpůsobovalo výrazné omezení zdravotní péče. Stěžovatelé odmítají tvrzení znalce doc. Veselého, že zdravotnický personál byl vytížen péčí o pacienty s onemocněním covid-19, což by mohlo ospravedlnit jejich pasivní přístup. Podle stěžovatelů se Nemocnice NMNM v tomto období mohla plně věnovat všem pacientům, a proto žádné omezení diagnostických a léčebných postupů nebylo odůvodněné. 10. Stěžovatelé zpochybňují nestrannost policejního orgánu. Uvádějí, že vyšetřovatel "je spřízněn" s lékařem Nemocnice NMNM, což mohlo ovlivnit jeho postup. Tato skutečnost vyvolává důvodné podezření, že vyšetřování nebylo vedeno objektivně a důsledně. Policejní orgán podle stěžovatelů mechanicky přejal závěry znaleckého posudku doc. Svobody a nezabýval se rozpory v důkazech. Některé podstatné důkazy (např. zdravotní dokumentace či operační protokol) nebyly zohledněny, nato