IV.ÚS 1233/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1233/22 ze dne 21. 3. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky S. T., zastoupené JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem, sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7 - Bubeneč, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 26. července 2022 č. j. 1 VZN 1558/2022-74, vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze k podnětu pro výkon dohledu ze dne 3. března 2022 č. j. 1 VZN 1550/2022-30, vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze o postoupení části podání příslušnému státnímu zastupitelství ze dne 3. března 2022 č. j. 1 VZN 1558/2022-26, vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 2. června 2022 č. j. 1 KZN 103/2021-72, usnesení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 31. ledna 2022 č. j. 1 KZN 683/2021-94, vyrozumění Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Ústí nad Labem, ze dne 16. března 2022 č. j. GI-2277-114/ČJ-2021-842030-K, usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, ze dne 31. prosince 2021 č. j. KRPU-106880-192/TČ-2021-040070-RY, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Ústí nad Labem, a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 1 Ústavy, čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 6 a čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a práv podle čl. 2, 3, 13 a 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že dne 19. 6. 2021 příslušníci Policie České republiky provedli služební zákrok vůči poškozenému S. T. (bratru stěžovatelky, dále jen "poškozený"), který po tomto zákroku na něj zemřel. Stěžovatelka podala dne 24. 6. 2021 trestní oznámení adresované Generální inspekci bezpečnostních sborů (dále jen "GIBS"). 3. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") prověřovala podezření ze spáchání zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 a odst. 4 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, proti neznámému pachateli, který měl prodat či jiným způsobem opatřit psychotropní látky poškozenému, který v důsledku jejich užití zemřel. Policejní orgán po provedeném prověřování konstatoval, že se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání a napadeným usnesením rozhodl o odložení trestní věci podezření z výše uvedeného zločinu podle § 159a odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. 4. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka stížnost ke Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem (dále jen "krajské státní zastupitelství"), které ji napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítlo jako nedůvodnou. 5. Následně stěžovatelka podala Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") podnět k výkonu dohledu nad postupem krajského státního zastupitelství podle § 12c a násl. zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Vrchní státní zastupitelství rozhodlo o části podnětu vyrozuměním ze dne 3. 3. 2022 č. j. 1 VZN 1550/2022-30 a konstatovalo, že v postupu dozorového státního zástupce krajského státního zastupitelství nebyly v rámci vymezeného výkonu instančního dohledu zjištěny závady namítané stěžovatelkou. V části podnětu pro výkon dohledu, který se týkal zákonnosti a přiměřenosti zásahu policistů, byla věc postoupena krajskému státnímu zastupitelství k samostatnému rozhodnutí, a to vyrozuměním vrchního státního zastupitelství ze dne 3. 3. 2022 č. j. 1 VZN 1558/2022-26. 6. Krajské státní zastupitelství v návaznosti na toto vyrozumění reagovalo na stěžovatelčina podání napadeným vyrozuměním s tím, že neshledalo pochybení v postupech policejních orgánů. 7. Ve "druhém řízení", v němž věc prověřovala GIBS, tento policejní orgán napadeným vyrozuměním věc odložil ad acta bez dalších opatření. 8. Proti tomuto vyrozumění stěžovatelka podala žádost o přezkum postupu ke krajskému státnímu zastupitelství podle § 157a odst. 1 trestního řádu, na základě které toto státní zastupitelství vyrozuměním ze dne 2. 6. 2022 č. j. 1 KZN 103/2021-72 konstatovalo, že neshledalo pochybení v postupech GIBS. 9. Následně vrchní státní zastupitelství vyrozuměním ze dne 26. 7. 2022 č. j. 1 VZN 1558/2022-74 neshledalo podnět k výkonu dohledu důvodným. II. Argumentace stěžovatelky 10. Stěžovatelka námitky obsažené v ústavní stížnost rozčlenila do dvou hlavních částí, kdy první označuje za hmotněprávní a druhou coby procesní. 11. V první části se stěžovatelka zaměřuje na hodnocení povahy policejního zákroku, a to v kontextu porušení práva na život a dále zákazu mučení a jiných forem nelidského a ponižujícího zacházení. 12. K porušení práva na život podle stěžovatelky došlo jednak způsobením smrti či vážného ohrožení života nepřiměřeností zásahu, jednak porušením pozitivního závazku chránit život. 13. Stěžovatelka v souvislosti s vytýkanou nepřiměřeností zákroku (nerespektování negativního závazku představovaného povinností zdržet se použití nepřiměřené síly) připomíná, že poškozený byl v době policejního zásahu intoxikován. K problematice smrti v důsledku užití síly v případě silně intoxikované osoby Evropský soud pro lidská práva (dále jen "ESLP") judikoval, že je nutné posuzovat především to, zda si orgány státu uvědomovaly nebo měly uvědomit, že se daná osoba nachází ve stavu zranitelnosti, který vyžaduje vysokou míru opatrnosti, a tomu přizpůsobit konkrétní volbu způsobu zásahu. Zasahující policisté si byli vědomi, že poškozený měl viditelné známky zranění (známky pohmoždění na těle a z úst mu vytékala krev), choval se zvláštně a zmateně a nekomunikoval. Z jeho vzhledu a chování bylo možné usoudit, že může být buďto pod vlivem návykové látky, anebo v atace duševní poruchy. I velitel zásahu následně uvedl, že bylo zřetelné, že poškozený je pod vlivem drog. Policisté měli proto povinnost přistupovat k němu se zvýšenou opatrností a přizpůsobit tomu povahu svého zákroku. Konkrétně, v průběhu zákroku měli primárně zvolit takový způsob zásahu, který by byl co nejméně invazivní, zohledňující i skutečnost, že poškozený nedokázal vstát a nikoho fakticky svým jednáním neohrožoval. Dále měli bez zbytečného odkladu kontaktovat zdravotnickou záchrannou službu a zdravotní stav sledovat. 14. Stěžovatelka namítá, že policejní zásah vůči jejímu bratrovi nesplňoval požadavek nezbytné přiměřenosti, a to jak vzhledem k okolnostem případu, tak z hlediska zranitelnosti dané intoxikací a s tím souvisejícím stavem rozrušení. Zejména lze uvést, že fixace celého těla i po jeho znehybnění a spoutání nebyla nezbytná po celou dobu zásahu, a zejména pak již nebylo potřeba ve fixaci těla pokračovat ve chvíli, kdy došlo k znehybnění. 15. Na uvedeném podle jejího názoru nic nemění skutečnost, že znalecké posudky vyhodnotily jako bezprostřední příčinu smrti poškozeného selhání srdce při intoxikaci pervitinem. Znalecké posudky jsou pouze jedním z důkazů, ze kterých bylo možno vycházet, přičemž zároveň ani neposkytují logické odpovědi, zda a jak policejní zásah ovlivnil samotný fatální důsledek, přičemž to je jednou z hlavních otázek zkoumání. Poškozený zemřel v průběhu zákroku, resp. bezprostředně po zákroku a vztah mezi zásahem a jeho úmrtím je podle názoru stěžovatelky předpokládatelný. Navíc šlo o zásah, kdy policisté věděli, nebo alespoň vědět měli, že poškozený je ve stavu zranitelnosti z důvodu požití drog; zároveň nebyl bezprostředně nebezpečný, proto způsob provedení zásahu (déletrvající fixace těla a zakleknutí v horní části těla, v oblasti krku), nebyl ve smyslu požadavků práva na život nevyhnutný, ani přiměřený. Stěžovatelka přitom nerozporuje vliv drog, pouze tvrdí, že je nesmyslné konstatovat - jak by se snad daly znalecké posudky vyložit - že by poškozený zemřel přesně v daný okamžik, jak i zemřel, a to i bez zákroku policistů. Vypovídací hodnota po