IV.ÚS 1241/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1241/20 ze dne 22. 6. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky S. P., zastoupené JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem, sídlem Zbraslavské náměstí 458, Praha - Zbraslav, proti vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 3. března 2020 č. j. 2 NZT 45/2016-498, usnesení Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 25. února 2020 č. j. 2 NZT 45/2016-483, vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 18. února 2020 č. j. 4 VZV 7/2016-2383, usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 10. února 2020 č. j. 4 VZV 7/2016-2344 a usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci - pobočky v Ostravě ze dne 6. února 2020 č. j. 4 VZV 7/2016-2327, a o ústavní stížnosti stěžovatele P. U., zastoupeného Mgr. Miloslavem Strnadem, advokátem, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2 - Vinohrady, proti vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 2. března 2020 č. j. 2 NZT 45/2016-494 a usnesení Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 25. února 2020 č. j. 2 NZT 45/2016-483, vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 14. ledna 2020 č. j. 4 VZV 7/2016-2281 a usnesením Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 7. ledna 2020 č. j. 4 VZV 7/2016-2272 a ze dne 3. ledna 2020 č. j. 4 VZV 7/2016-2265, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci - pobočky v Ostravě, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jež byly nejprve vedeny pod spisovými značkami IV. ÚS 1241/20 a III. ÚS 1246/20 a které Ústavní soud v souladu s § 63 zákona o Ústavním soudu a § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, usnesením ze dne 2. 6. 2020 spojil ke společnému řízení, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených usnesení a vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen "NSZ"), Vrchního státního zastupitelství v Olomouci (dále jen "VSZ") a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci - pobočky v Ostravě (dále jen "pobočka VSZ") s tvrzením, že jimi byla porušena jejich práva ústavně zaručená v čl. 2 odst. 3, čl. 79 odst. 1 a 3 a čl. 80 odst. 2 Ústavy a čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka je stíhaná jednak pro zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"), jednak zločin neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, a stěžovatel je stíhán pro zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. 3. Státní zástupce VSZ usnesením ze dne 3. 1. 2020 č. j. 4 VZV 7/2016-2265 rozhodl o návrhu stěžovatelova obhájce na vyloučení Mgr. Alexandra Dadama, státního zástupce pobočky VSZ z vykonávání úkonů trestního řízení, podle § 31 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), tak, že tento státní zástupce není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u pobočky VSZ pod sp. zn. 4 VZV 7/2016. Vrchní státní zástupce v Olomouci usnesením ze dne 7. 1. 2020 č. j. 4 VZV 7/2016-2272 rozhodl o návrhu stěžovatelova obhájce na vyloučení JUDr. Ivo Ištvana, vrchního státního zástupce VSZ z vykonávání úkonů trestního řízení, tak, že podle § 31 odst. 1 trestního řádu tento státní zástupce není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u pobočky VSZ pod sp. zn. 4 VZV 7/2016. Posléze vrchní státní zástupce v Olomouci vyrozuměním ze dne 14. 1. 2020 č. j. 4 VZV 7/2016-2281 sdělil obhájci stěžovatele, že za situace, kdy NSZ se jako dohledové či stížnostní státní zastupitelství opakovaně námitkou věcné a místní nepříslušnosti VSZ k vykonávání úkonů trestního řízení zabývalo a nepřisvědčilo jí, neshledává důvody vykonat na základě jeho podání dohled podle § 12e odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), ani učinit jiné opatření. 4. Státní zástupce pobočky VSZ usnesením ze dne 6. 2. 2020 č. j. 4 VZV 7/2016-2327 o návrhu obhájce stěžovatelky na vyloučení Mgr. Alexandra Dadama, státního zástupce pobočky VSZ, z vykonávání úkonů trestního řízení, rozhodl tak, že podle § 31 odst. 1 trestního řádu tento státní zástupce není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u pobočky VSZ pod sp. zn. 4 VZV 7/2016. Vrchní státní zástupce VSZ v téže trestní věci rozhodl usnesením ze dne 10. 2. 2020 č. j. 4 VZV 7/2016-2344 o návrhu obhájce stěžovatelky na vyloučení JUDr. Ivo Ištvana, vrchního státního zástupce VSZ, z vykonávání úkonů trestního řízení tak, že podle § 31 odst. 1 trestního řádu tento státní zástupce není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u pobočky VSZ pod sp. zn. 4 VZV 7/2016. Posléze sdělil Vrchní státní zástupce VSZ v téže trestní věci vyrozuměním ze dne 18. 2. 2020 č. j. 4 VZV 7/2016-2383 obhájci stěžovatelky, že neshledává jeho námitky, že VSZ není věcně ani místně příslušné k vykonávání úkonů trestního řízení ve věci sp. zn. 4 VZV 7/2016, opodstatněnými. 5. Státní zástupce NSZ usnesením ze dne 25. 2. 2020 č. j. 2 NZT 45/2016-483 zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodné stížnosti stěžovatele proti usnesení státního zástupce VSZ ze dne 3. 1. 2020 č. j. 4 VZV 7/2016-2265 a usnesení vrchního státního zástupce VSZ ze dne 7. 1. 2020 č. j. 4 VZV 7/2016-2272 (výroky I. a II.) a stížnosti stěžovatelky proti usnesení státního zástupce pobočky VSZ Mgr. Alexandra Dadama ze dne 6. 2. 2020 č. j. 4 VZV 7/2016-2327 a proti usnesení vrchního státního zástupce VSZ ze dne 10. 2. 2020 č. j. 4 VZV 7/2016-2344 (výroky III. a IV.). 6. Státní zástupce NSZ vyrozuměním ze dne 2. 3. 2020 č. j. 2 NZT 45/2016-494 sdělil obhájci stěžovatele, že v napadeném postupu VSZ, který byl předmětem vykonaného dohledu, neshledal důvody k přijetí opatření v rámci dohledové působnosti, a vyrozuměním ze dne 3. 3. 2020 č. j. 2 NZT 45/2016-498 sdělil obhájci stěžovatelky, že v postupu VSZ, souvisejícímu se způsobem vyřizování podání ze dne 22. 1. 2020 a ze dne 29. 1. 2020, zaslanými tomuto státnímu zastupitelství ve shora označené věci k vypořádání se s tvrzenou nepříslušností ohledně dozorové působnosti vykonávané tímto státním zastupitelstvím, neshledal žádné důvody k přijetí opatření v rámci výkonu dohledu podle § 12d odst. 1 a násl. zákona o státním zastupitelství. II. Argumentace stěžovatelů 7. Stěžovatelé v ústavních stížnostech namítají, že dozorující státní zástupce Mgr. Alexandr Dadam je v jejich věci podjatý, neboť ještě jako soudce Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") vydal dva příkazy k domovní prohlídce ve věci vedené pod sp. zn. 0 Nt 2209/2013, a to příkaz k domovní prohlídce jednotky č. X1 v budově na XXX, a příkaz k domovní prohlídce jednotky č. X2 v téže budově. Pochyby o nestrannosti uvedeného státního zástupce vyvolává zejména skutečnost, že má vykonávat dohled nad zákonností průběhu přípravného řízení a ruku v ruce s tím hodnotit mj. zákonnost důkazů, včetně důkazů zajištěných při úkonech (domovních prohlídkách), k nimž vydal dříve jako soudce sám příkaz. Podle stěžovatelů byl proto namístě postup podle § 30 odst. 2 trestního řádu per analogiam, neboť tak jako u soudce, je i u státního zástupce nutno trvat na tom, že musí skýtat záruky k vyloučení všech pochyb o jeho nestrannosti. Státní zástupce činný v téže věci jako soudce (byť by byl jako soudce činný v souladu s platným rozvrhem práce) ovšem takové záruky neposkytuje a za nastalých okolností - kdy se jeho činnost coby soudce vázala k vydání příkazů k domovním prohlídkám - je ani dávat nemůže. Nejde přitom jen o subjektivní pocity stěžovatelů, nýbrž na objektivních důvodech postavenou legitimní pochybnost o nepodjatosti a nestrannosti Mgr. Alexandra Dadama, který svým dosavadním postupem v trestní věci tuto pochybnost nikterak nerozptýlil. Jeho výše popsaný "profesní vývoj", v němž střídal pozice v moci výkonné a moci soudní nasvědčuje možné personální korupci. Stěžovatelé zdůrazňují, že tatáž osoba nemůže ve stejné věci rozhodovat v různých procesních rolích. 8. Stěžovatelé považují za podjatého též vrchního státního zástupce VSZ JUDr. Ivo Ištvana, neboť musel vědět a věděl o postupu v předmětné trestní věci včetně toho, komu je trestní