IV.ÚS 125/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 125/18 ze dne 29. 5. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele L. M., zastoupeného Mgr. Matějem Kopřivou, advokátem, sídlem 28. října 219/438, Ostrava - Mariánské Hory, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. srpna 2017 č. j. 14 Co 129/2017-378 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. prosince 2016 č. j. 0 P 1288/2015-242, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a) nezletilého A. M. a b) nezletilé K. H., obou v soudním řízení zastoupených statutárním městem Ostrava - Úřadem městského obvodu Slezská Ostrava, sídlem Prokešovo náměstí 1803/8, Ostrava - Moravská Ostrava, a c) V. H., jako vedlejších účastníků řízení, a o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdil, že obecné soudy jimi porušily jeho právo na nezasahování do rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a na rodičovskou výchovu a péči o děti podle čl. 32 odst. 1 Listiny, dále pak že porušily práva dětí podle čl. 3 odst. 2, čl. 5 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, jeho právo vlastnit majetek a užívat jej podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a právo podnikat a vyvíjet hospodářskou činnost podle čl. 26 odst. 1 Listiny, jakož i právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. 2. Současně stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost ústavní stížností napadených rozhodnutí. 3. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") svěřil nezletilé vedlejší účastníky (dále jen "nezletilí") do střídavé péče rodičů, a to tak, že se od neděle lichého kalendářního týdne od 18 hod. do úterý následujícího lichého kalendářního týdne do 17 hod. svěřují do péče vedlejší účastnice - matky nezletilých (dále jen "matka") a že se od úterý lichého kalendářního týdne od 17 hod. do následující neděle do 18 hod. každého týdne svěřují do péče stěžovatele - otce nezletilých, dále uvedený soud stanovil, v jakém termínu se nezletilí svěřují do péče jednoho z rodičů v době prázdnin a svátků (výrok I), stěžovateli uložil přispívat na výživu nezletilých s účinností od 11. 4. 2016 každému dítěti částkou ve výši 14 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 10. 2016 částkou 18 000 Kč měsíčně (výrok II) a stejně tak uložil i matce s účinností od 11. 4. 2016 přispívat každému z nezletilých částkou ve výši 1 600 Kč měsíčně a s účinností od 1. 10. 2016 částkou 1 200 Kč měsíčně (výrok III), dále pak rozhodl o splatnosti dlužného výživného (výroky IV a V) a o nákladech řízení (výroky VI až VIII). 4. Proti uvedenému rozsudku podal stěžovatel odvolání, avšak Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. II. Stěžovatelova argumentace 5. Stěžovatel tvrdí, že podle judikatury Ústavního soudu musí mít každý rodič možnost o dítě pečovat stejně jako ten druhý a jakékoliv odchylky musí být odůvodněny ochranou nějakého jiného, dostatečně silného legitimního zájmu. V této souvislosti stěžovatel namítl, že úpravou střídavé péče jej obecné soudy protiústavně omezily v péči o nezletilé, neboť neuvedly žádný legitimní zájem nebo právo dítěte, které by bylo daným zásahem od rodinného života nutné chránit. 6. Dále stěžovatel uvedl, že § 867 občanského zákoníku garantuje dítěti právo na poskytnutí informace a na to, aby soud jeho názoru věnoval patřičnou pozornost, včetně toho, aby "odstínil" případné ovlivnění názoru dítěte rodičem či aktuálním stavem. Ze zprávy orgánu sociálně-právní ochrany dětí vypracované v červnu 2017 nevyplývá, že by toto bylo při pohovoru s nezletilými řešeno. Zvláště za situace, kdy návrhy rodičů jsou rozdílné, je dle stěžovatele nutné nezletilé informovat, co kdo z rodičů navrhuje, jaké jsou možnosti péče o ně, jaké jsou jejich představy a požadavky, a v případě, že nezletilí upřednostňují větší rozsah péče u jednoho z rodičů, je nutné zjišťovat, zda jde o legitimní důvody. Převzal-li soud nekriticky tuto zprávu, aniž by byla zajištěna "přezkoumatelnost" tohoto pohovoru, došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. 7. Námitku porušení svého práva vlastnit majetek a podnikat i práva na spravedlivý proces stěžovatel odůvodnil tím, že obecné soudy stanovily výživné z čistého příjmu 60 000 Kč měsíčně, kterého nikdy nedosahoval, naopak bylo prokázáno, že jeho příjem činil 36 566 Kč měsíčně, že vycházely z majetkové podstaty, nikoliv reálného výnosu z ní, přičemž pominuly pasiva a další závazky či omezení majetkových práv, jež jsou s tímto majetkem svázány (např. vyšly z nemovitého majetku ve výši 13 mil. Kč, aniž by zohlednily hypoteční úvěr ve výši 2,6 mil. Kč). 8. Stěžovatel také namítl, že odůvodnění napadených rozhodnutí je v rozporu s elementárními pravidly logiky a ekonomickými zákonitostmi. Současně upozornil, že krajský soud zcela zpochybnil skutkový stav konstatovaný okresním soudem i postup stanovení výživného, ale jeho rozhodnutí o výši výživného nekorigoval, přičemž jeho závěry jsou zcela nedostatečné a nepřezkoumatelné. 9. Podle stěžovatele stát tím, že mu stanovil takto vysoké výživné, zasáhl do práv a povinností jeho osoby jako rodiče více, než bylo nezbytné pro zajištění zájmu dítěte. Obecné soudy negovaly jeho právo a povinnost vychovávat nezletilé tím, že ze sféry jeho výchovného vlivu vyloučily rozhodování o jím vydělaných finančních prostředcích, a místo něho určily jejich životní úroveň. Správa i tvorba jmění je přitom samostatnou komponentou rodičovské odpovědnosti, do níž by měly zasahovat co nejméně. Absurdní má být i postup obecných soudů, kdy míru zásahu do tohoto práva odvozovaly od poměru péče, přičemž jím vytvořené jmění nesměřovaly do úspor dětí, ale k rukám druhého rodiče, který s ním může zacházet dle svého uvážení. 10. Obecné soudy měly excesivním způsobem porušit § 915 občanského zákoníku. V tomto bodě stěžovatel zopakoval svou námitku, že obecné soudy vycházely z neprokázaného příjmu a že příjem rodičů měl být - podle klíče plynoucího ze zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima a existenčního minima - přerozdělen tak, aby matka disponovala částkou 30 000 Kč a on částkou 32 000 Kč, přičemž rozdíl mezi výživným měl činit 5 000 Kč na obě děti, nikoliv 33 600 Kč. Stěžovatel má za to, že vznikl extrémní nesoulad, jde-li o výši prostředků na chod domácnosti obou rozdělených rodin, a vzniklý stav označil za redistribuci jeho majetku. 11. Konkrétně stěžovatel okresnímu soudu vytkl, že byl směšován jeho příjem ze zaměstnání ve výši cca 32 000 Kč a pronájmu 5 000 Kč měsíčně, s cestovními náhradami ve výši cca 13 000 Kč měsíčně, ač v tomto případě nejde o příjem. Jeho reálný příjem tedy činil, jak výše uvedeno. Upozornil, že okresní soud operoval s hospodářským výsledkem společnosti XXX, s. r. o., před zdaněním a současně hodnotou nemovitých věcí ve vlastnictví této společnosti, a že obě hodnoty sečetl, ač výnos ze společnosti měl sloužit k profinancování jmění a dalších závazků. Nezmínil existenci pasiv společností, závazků, zástav a záruk, které jsou s nemovitými věcmi, příp. aktivy společností, v nichž měl majetkovou účast, spojeny, uvedl pouze závazky osobního charakteru ve výši 8 mil. Kč z hypoték a krátkodobých půjček určených k profinancování prodeje "starého" domu a dostavby "nového". Dále do základu pro výpočet výživného zahrnul cestovní náhrady a nerespektoval ustanovení § 913 odst. 2 věty poslední za středníkem občanského zákoníku, když nezohlednil jeho péči o společnou domácnost, která je nezávislá na podílu péče o nezletilé, a navíc při stanovení tohoto podílu ve výši 36 % vycházel z běžného, nikoliv celoročního režimu, který je díky prázdninám vyšší, a to 40%. Upozornil, že pokud vyšel okresní soud při stanovení výživného z jeho majetku, ten sám o sobě není zdrojem příjmu, tím je hospodaření s ním, a jeho úvaha, že by měl z tohoto majetku 0,5 promile, je logicky neodůvodněná, a tudíž svévolná. Porušil i princip rovnosti v právech, neboť nezkoumal hodnotu majetku matky. 12. Závěr krajského soudu, že nelze uvěřit, že by dosahoval čistého příjmu z nájmu jen 5 000 Kč, pak stěžovatel označil za nepřezkoumatelný, resp. neopírající se o provedené důkazy, přičemž poukázal na možnost paušálního odpočtu nákladů pr