IV.ÚS 1255/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1255/24 ze dne 29. 5. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Z. H., zastoupeného Mgr. Veronikou Klaškovou, advokátkou, sídlem Tyršova 2, Kostelec nad Orlicí, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. února 2024 č. j. 14 Co 281/2023-2157 a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 22. května 2023 č. j. 0 P 8/2011-2081, 12 P a Nc 230/2021, 12 P a Nc 231/2021, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí, jako účastníků řízení, a E. Š. a nezletilých Z. H. a L. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností (po jejím doplnění k výzvě Ústavního soudu o chybějící přílohu) podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 3 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem zvýšil výživné stanovené stěžovateli (dále též "otec") pro prvního nezletilého z částky 2 800 Kč na částku 5 000 Kč a pro druhého nezletilého z částky 2 600 Kč na částku 4 000 Kč (I. výrok), rozhodl o splatnosti zvýšeného výživného (II. výrok), nově upravil běžný i prázdninový styk otce s nezletilými (III. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok). V odůvodnění konstatoval, že po provedeném dokazování byla prokázána změna podstatných skutečností, na nichž bylo založeno předcházející rozhodnutí o výživném, tj. kvalifikovaná změna poměrů (razantní zvýšení příjmů stěžovatele, které by mohlo vést ke stanovení výživného ve výši cca 6 000 Kč pro každého z nezletilých, avšak přihlédl k nákladům, které otec musí vynaložit na cestovné v souvislosti se stykem), a při úpravě styku zohlednil zájem nezletilých. 3. Rozsudek okresního soudu (ve všech výrocích) napadl stěžovatel odvoláním, na jehož základě Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem potvrdil I. a II. výrok rozsudku okresního soudu (I. výrok), změnil III. výrok tak, že předchozí úprava styku se zrušuje a styk otce s nezletilými se neupravuje (II. výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (III. a IV. výrok). Krajský soud v odůvodnění podrobně rekapituloval aktuální stanovisko nezletilých sdělené při rozhovoru s kolizním opatrovníkem, při němž uvedli, že se s otcem nechtějí setkávat, a provedl jejich výslech. Dále připomenul, že již při posledním rozhodování o styku bylo konstatováno, že otec nedokáže dětem vytvořit prostředí, ve kterém by se cítily dobře, že nezletilí odmítali u otce přespávat. Shrnul, že je evidentní, že nedošlo ke zlepšení vztahu nezletilých k otci, přičemž oba jsou ve věku (16 a 15 let), v němž jsou schopni vytvořit si vlastní názor a ten soudu sdělit, a soud je povinen tomuto názoru věnovat patřičnou pozornost. Vyslovený názor nezletilých vyhodnotil jako konzistentní, bez výkyvů, oba mají své zájmy a je logické, že v jejich věku tyto zájmy upřednostňují před setkáváním s otcem, u kterého se nudí, za kterého se stydí, ke kterému rádi nejezdí a dobu strávenou s ním považují za ztrátu času. Na tomto základě uzavřel, že jiné rozhodnutí než úplné zrušení stávající úpravy styku by bylo v rozporu s jejich zájmy, a dodal, že nejde o zákaz styku otce s nezletilými, je ponecháno na nich, aby případný kontakt navázali, pokud o to budou mít zájem. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel je přesvědčen, že osvědčil svými pravidelnými kontakty i péčí, kterou nezletilým věnoval, skutečný zájem na tom být součástí jejich života, věnovat se jim, rozvíjet je a vychovávat. Intenzivně vnímá záměr matky snížit jejich kontakt na minimum a zasahovat do jejich vztahu tak, aby ho děti vnímaly negativně a přisuzovaly mu vlastnosti, které nemá. 5. Krajský soud, konstatuje stěžovatel, nerozhodl o jeho styku s nezletilými, a upozorňuje, že neuvedl ani správně věk dětí, neboť každému uvedl o rok více, než je skutečnost. Neupravení styku není slučitelné s nejlepším zájmem dítěte a není tak naplněno ani právo stěžovatele na styk s dětmi. 6. Stěžovatel dále nesouhlasí s rozhodnutím okresního soudu o jeho povinnosti vyzvedávat děti i odevzdávat je v místě bydliště matky. Veškeré náklady na cestovné, ale hlavně čas, musí investovat výhradně on. 7. Pro úplnost stěžovatel uvádí, že nesouhlasí se stanovenou výší výživného, které považuje za nepřiměřeně vysoké, a je mnohem vyšší, než požadovala matka. Podle jeho názoru mělo být přihlédnuto k tomu, že část jeho příjmů tvoří náhrada za ztrátu na výdělku, přičemž tyto prostředky by mu měly sloužit jako kompenzace zhoršení jeho zdravotního stavu. Soudy opomenuly matčiny příjmy, která např. v roce 2022 prodala lesy získané od svých rodičů za cca 1 600 000 Kč. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 9. Stěžovatel ústavní stížností napadá rozsudek okresního soudu jako celek, avšak krajský soud změnil III. výrok a nahradil ho vlastním rozhodnutím. K rozhodování o ústavnosti změněného výroku rozsudku okresního soudu není Ústavní soud příslušný (není povolán rušit, co již bylo změněno, tj. zrušeno a nahrazeno). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 11. Proces výkladu a použití podústavního práva bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)]. 12. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech péče o dítě, včetně rozhodování o vyživovací povinnosti (pozn. tento přístup je nepochybně stěžovateli znám z řízení o jeho předchozích ústavních stížnostech sp. zn. IV. ÚS 3119/17, sp. zn. I. ÚS 894/20, sp. zn. I. ÚS 3090/21). Posuzování těchto věcí je především v kognici obecných soudů, které mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a s přihlédnutím k bezprostřední zkušenosti, vyplývající z přímého kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě, nebo změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně stanovení styku. Ústavní soud není konečným univerzálním "rozhodcem", jeho úkol spočívá pouze v posouzení vzniklého s