IV.ÚS 1263/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1263/19 ze dne 16. 6. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele P. R., zastoupeného JUDr. Davidem Kojzarem, advokátem, sídlem Lidická 784, Kralupy nad Vltavou, proti příkazům k domovním prohlídkám vydaným Městským soudem v Brně dne 27. února 2019 sp. zn. 70 Nt 1353/2019, 70 Nt 1354/2019, 70 Nt 1355/2019 a 1356/2019 a proti příkazům k prohlídkám jiných prostor a pozemků vydaným Městským soudem v Brně dne 26. února 2019 sp. zn. 70 Nt 1341/2019 a 70 Nt 1342/2019, za účasti Městského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a 1. Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, 2. Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, SKPV, Expozitura Brno, a 3. Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, sídlem tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených příkazů k domovní prohlídce a příkazů k prohlídce jiných prostor a pozemků, jimiž došlo podle jeho tvrzení k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod vyplývajících z čl. 12 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a čl. 4 a 90 Ústavy. Dále se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky, Národní centrále proti organizovanému zločinu, SKPV, Expozituře Brno (dále jen "policejní orgán"), pokračovat v porušování práv stěžovatele, a uložil mu vydat zpět zabavené věci. 2. Z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedenými příkazy Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") byly na základě návrhu Vrchního státního zastupitelství v Olomouci (dále jen "vrchní státní zastupitelství") nařízeny prohlídky: a) rodinného domu a přilehlého pozemku v obci D., který je užíván stěžovatelem a je ve vlastnictví stěžovatelovy manželky (sp. zn. 70 Nt 1353/2019), b) rodinného domu a přilehlého pozemku v obci K., který je ve spoluvlastnictví stěžovatelovy manželky a je příležitostně užíván stěžovatelem (sp. zn. 70 Nt 1354/2019), c) bytové jednotky v B., ve vlastnictví společnosti PROXIMA REALIT spol. s r. o., užívané stěžovatelem (sp. zn. 70 Nt 1355/2019), d) bytové jednotky v obci F., vlastněné přítelkyní stěžovatele a užívané stěžovatelem (sp. zn. 70 Nt 1356/2019), e) prostorů Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže užívaných stěžovatelem a druhou podezřelou, jakož i souvisejících prostor (sp. zn. 70 Nt 1341/2019), a f) osobního automobilu užívaného stěžovatelem (sp. zn. 70 Nt 1342/2019). 3. Podle odůvodnění napadených rozhodnutí policejní orgán prověřuje podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 a odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zločinu podplácení podle § 332 odst. 1 a odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Uvedených trestných činů se měl dopustit stěžovatel jako předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a další dva podezřelí. Podstatou dané trestné činnosti byla manipulace s veřejnou zakázkou a rozhodováním Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže tak, aby stát byl donucen uzavřít smlouvu na provozování mýtného systému s předem vybranou společností. Stěžovatel měl při schůzce nabídnout J. F., že "usměrní" činnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže tak, aby to vyhovovalo vybrané společnosti. Z toho důvodu měl odvolat místopředsedu jím vedeného úřadu, který považoval postup při zadávání zakázky za bezchybný a měl proti postupu stěžovatele výhrady. Na pozici místopředsedkyně pak ustanovil druhou podezřelou, jejímž prostřednictvím pak ovlivňoval řízení o dané zakázce. Dne 9. 5. 2018 vydal Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rozhodnutí, kterým zrušil zadávací řízení na uvedenou veřejnou zakázku (v souladu s příslibem stěžovatele). Dne 24. 5. 2018 stěžovatel (v pozici orgánu rozhodujícího o rozkladu) zrušil původní rozhodnutí. Dne 20. 9. 2018 pak bylo vydáno nové prvostupňové rozhodnutí, kterým byl označen postup státu při zadávání zakázky za zákonný. Z dalšího prověřování vyplynulo podezření, že k podobným manipulacím docházelo rovněž v jiných správních řízeních ve prospěch vybraných společností. Uvedenými prohlídkami mohou tak orgány činné v trestním řízení najít důležité důkazy, zejména písemnosti a výpočetní techniku s daty týkajícími se daných zakázek, záznamy elektronické komunikace mezi podezřelými a další projevy jejich styků. Z důvodu nebezpečí zmaření, zničení nebo ztráty důkazů bylo provedení prohlídek nařízeno jako neodkladné. Všechny pachatele není v současné době možné určit, přičemž jejich zapojení mají objasnit právě zajištěné důkazy. Uvedené hrozbě nasvědčuje i konspirační povaha jednání pachatelů. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítá, že předmětné příkazy jsou až zarážejícím způsobem obecně odůvodněné a uvádějící mnoho "blíže neustanovených" skutečností. Dle stěžovatele musí mít soud důvodné podezření a neumožnit orgánům činných v trestním řízení tzv. fishing expedition, při níž se podezření dovozuje až na základě výsledků prohlídky. Stěžovatel v tomto směru poukazuje na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Saint-Paul Luxembourg S.A. proti Lucembursku. K podobnému pochybení došlo v dané věci, neboť příkazy byly příliš široce koncipované. Jediné bližší vymezení je k tzv. kauze Kapsch (elektronické mýtné). I to však obsahuje nepravdivé údaje. Vágností popisu je znemožněna stěžovatelova obhajoba. K podobně nepřípustné situaci došlo i v případech rozhodovaných Evropským soudem pro lidská práva ve věci Maslák, Michálková proti České republice. Tento postup považuje stěžovatel za nepřípustný a městský soud nesplnil svoji povinnost chránit před ním stěžovatelova ústavní práva. Příkazy podle stěžovatele nesplňují ani požadavky na řádné odůvodnění vyplývající z judikatury Ústavního soudu. Soud měl přitom několik dnů, aby se věcí důkladně zaobíral a příkazy řádně odůvodnil. Soud však pouze slepě převzal tvrzení a domněnky státního zástupce. Příkazy neobsahují nic nad rámec návrhu státního zástupce. Dále stěžovatel namítá, že takto široce pojatý příkaz policie překročila a zajistila větší okruh důkazů, než jí povolil soud. Konkrétně policejní orgán vyzval k vydání věcí, vztahujících se ke třem řízením, která nejsou v žádném příkazu zmíněna. Došlo tak k zajištění celé řady věcí, které s trestní věcí nikterak nesouvisí. 5. V doplnění ústavní stížnosti, doručeném Ústavnímu soudu dne 20. 5. 2019, stěžovatel upozornil na to, že po podání stížnosti nahlédnul do spisů městského soudu, z nichž je patrné, že soud toliko převzal formulace z dokumentů dodaných mu policejním orgánem a státním zastupitelstvím. V tom stěžovatel shledává nedostatek úcty k jeho ústavním právům. Rovněž takový postup devalvuje roli soudu a jeho povinnosti chránit základní práva a svobody. Za nedostatečně odůvodněné pak stěžovatel považuje zejména závěry o nutnosti provedení prohlídky jako úkonu neodkladného. O soudní kontrole nelze hovořit tam, kde dochází k pouhému překopírování textu. Pro provedení neodkladného úkonu nebyly splněny podmínky vyplývající z judikatury Ústavního soudu, zejména nebyl shromážděn dostatek důkazů. Prohlídka měla opatřit nějaké důkazy k podepření naprosto mlhavého podezření. Stěžovatel opakuje, že nelze připustit, aby byly prováděny prohlídky bez konkrétního vymezení hledaných věcí. Vrchní státní zastupitelství však uvedlo, že seznam věcí je toliko demonstrativní, čímž smysl příkazů popřelo. Toto vyjádření dává stěžovatel do souvislosti se skutečností, že stěžovatel stojí v čele celého úřadu, a policie tedy může vlastně zabavit cokoliv. Za nestandardní pak stěžovatel považuje přítomnost státních zástupců při provádění prohlídky a jejich přihlížení při porušování práv podezřelých osob. Závěrem stěžovatel poukazuje na vágní zaprotokolování zabavených věcí. III. Vyjádření ostatních účastníků řízení a replika stěžovatele 6. Na výzvu soudce zpravodaje se k ústavní stížnosti vyjádřily městský soud, vrchní státní zastupitelství a policejní orgán. Ústavnímu soudu byl rovněž doručen návrh Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže na přiznání postavení vedlejšího účastníka, k němuž bylo přímo připojeno vyjádření k věci samé. 7. Městský soud ve svém vyjádření předně odkázal na odůvodnění napadených příkazů. Výroky příkazů považuje soud za určité a splňující podmínku nezaměnitelnosti předmětu prohlídek. Odůvodnění je pak přiměřené okolnostem případu. V dané věci jde o mimořádně závažnou trestnou činnost, páchanou celou řadou subjektů (včetně osob právně e