IV.ÚS 1278/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1278/20 ze dne 11. 8. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace COSTRA Ltd., sídlem Bexley Square, Salford, Manchester, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené JUDr. Radimem Hanákem, advokátem, sídlem Lublaňská 507/8, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. února 2020 č. j. 2 Afs 104/2018-93, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a 1. Generálního ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4 - Michle, 2. obchodní korporace BSB 1881, s. r. o., sídlem Kubelíkova 1780/21, Praha 3 - Žižkov, a 3. obchodní korporace L.T.B.C. spol. s r. o., sídlem Limuzská 2110/8, Praha 10 - Strašnice, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení rubrikovaného rozsudku s tvrzením, že jím byla porušena její práva zaručená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a též že došlo k porušení čl. 1 odst. 1 a čl. 4 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadeného rozhodnutí se podává, že dne 3. 8. 2015 provedl Celní úřad pro Pardubický kraj (dále jen "celní úřad") místní šetření v areálu na adrese Řídký 22, zaměřené na dodržování povinností při nakládání se surovým tabákem podle zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o spotřebních daních"). Kontrolovanými osobami byly tři obchodní společnosti včetně stěžovatelky. Celní úřad pojal při místním šetření skladování surového tabáku podezření, že se v areálu nachází tabák, který není skladován v souladu s § 134zz odst. 1 zákona o spotřebních daních, neboť je skladován osobami (mj. stěžovatelkou), které nejsou osobami registrovanými podle zákona o spotřebních daních. Proto celní úřad surový tabák zajistil a následující den vydal rozhodnutí o zajištění surového tabáku podle § 134zzc odst. 1 písm. a) a b) zákona o spotřebních daních, neboť se surovým tabákem bylo nakládáno v rozporu s § 134zz zákona o spotřebních daních (byl skladován neregistrovanými osobami) a nebyla splněna oznamovací povinnost podle § 134zza zákona o spotřebních daních. 3. Celní úřad rozhodnutím ze dne 10. 11. 2016 č. j. 60299-2/2016-590000-12 rozhodl podle § 134zzc odst. 3 ve spojení s § 42d odst. 1 písm. a) a b) zákona o spotřebních daních o propadnutí a zabrání surového tabáku v množství 638 334,40 kg, jelikož nebylo prokázáno, že byl skladován v souladu se zákonem o spotřebních daních. 4. Toto rozhodnutí potvrdilo Generální ředitelství cel rozhodnutím ze dne 24. 5. 2017 č. j. 12290-3/2017-900000-302. 5. Žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Generálního ředitelství cel Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 7. 2. 2018 č. j. 52 Af 40/2017-153 zamítl. Základní otázkou bylo posouzení splnění podmínek právní fikce uvedené v článku III odst. 3 přechodných ustanovení zákona č. 157/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 157/2015 Sb."), který mj. novelizoval s účinností od 1. 7. 2015 zákon o spotřebních daních. Krajský soud na základě spisového materiálu dospěl k závěru, že v registračním řízení podle § 134zi a násl. zákona o spotřebních daních nebylo úmyslem obchodní společnosti COBBA GROUP, s. r. o., která měla pro stěžovatelku na základě smlouvy zajistit skladování surového tabáku, dosáhnout na fikci registrace osoby skladující surový tabák, neboť v registračním řízení nedoložila evidenci surového tabáku uskladněného v daňovém skladu a určeného pro jiný účel, než je výroba tabákových výrobků. COBBA GROUP, s. r. o., nevyužila ani žádných řádných, mimořádných či dozorčích opravných prostředků proti výsledku registračního řízení. Až následné zpochybnění výsledku daňového řízení se tak jeví jako ryze účelové. Podle krajského soudu nesplnila COBBA GROUP, s. r. o. podmínky právní fikce uvedené v čl. III odst. 3 přechodných ustanovení zákona č. 157/2015 Sb. Bylo-li se surovým tabákem nalezeným v areálu Řídký 22 nakládáno v rozporu s § 134zz odst. 1 zákona o spotřebních daních, došlo podle krajského soudu k jeho následnému zabrání a propadnutí v souladu s platnou právní úpravou. 6. Kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl (výrok I) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II až VI). Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatelka sama není registrovanou osobou skladující surový tabák, a ani o registraci neusilovala. Místo toho uzavřela soukromoprávní smlouvu o nájmu a skladování s jinou osobou - COBBA GROUP, s. r. o., která si měla oprávnění ke skladování surového tabáku obstarat. Otázkou, zda byla COBBA GROUP, s. r. o., v době provedení místního šetření osobou registrovanou podle § 134zh zákona o spotřebních daních, se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 6. 2018 č. j. 7 Afs 64/2018-72, a dospěl k závěru, že nikoliv, neboť dostatečně a věrohodně nedoložila, že k 1. 7. 2015 skutečně nakládala se surovým tabákem k jinému účelu než výrobě tabákových výrobků. Zároveň Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku dospěl k závěru, že "stěžovatel [tj. COBBA GROUP, s. r. o. - pozn. Ústavního soudu] nedoložil, že se jednalo o surový tabák pro jiný účel než výrobu tabákových výrobků ve smyslu § 131c písm. a) zákona o spotřebních daních". Nevztahovala se na něj tak fikce podle čl. III bod 3 zákona č. 157/2015 Sb. Nejvyšší správní soud neshledal důvod, proč by se měl odchýlit od předchozího rozhodnutí. Stěžovatelka se sama rozhodla, že využije smluvní svobodu a svěří svůj majetek jiné osobě. Bylo tedy na ní a v jejím zájmu, aby si ověřila a "pohlídala" výběr obchodního partnera. Vycházeje i ze zásady "řádného hospodáře", měla si stěžovatelka zajistit skladování svého tabáku osobou splňující zákonné požadavky a vyhnout se tak nepříznivým následkům spojených s porušením zákona. Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s námitkou, že celní orgány v řízení o propadnutí vybraných výrobků, kam spadá i surový tabák, neprokázaly naplnění důvodů pro propadnutí výrobků. Jedním z důvodů pro zajištění a následné propadnutí je, že se surovým tabákem nakládá jiná než registrovaná osoba. Jelikož s dotčeným surovým tabákem v době místního šetření nakládala osoba neregistrovaná, tedy neoprávněná, bylo zabrání a následné propadnutí v souladu s platnou právní úpravou. Nic dalšího nad rámec výše uvedeného nebylo třeba prokazovat. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka zejména uvádí, že se ve své kasační stížnosti dovolávala řady argumentů, a současné poukazovala na řadu skutečností, které vyvstaly v daňovém řízení, ale i řízeních souvisejících. Stěžovatelka rovněž ve své kasační stížnosti poukazovala na principy řízení o zajištění vybraného výrobku podle § 42a a násl. zákona o spotřebních daních, které se subsidiárně použijí i na řízení o zajištění surového tabáku (podle § 134zzc odst. 3 zákona o spotřebních daních). Dále stěžovatelka namítá porušení zásady in dubio pro libertate v kontextu daňového práva, a především zásady ochrany legitimních očekávání. To vše v kontextu toho, že právní úprava regulace surového tabáku (provedena zákonem č. 157/2015 Sb.) byla přijata v nezvykle krátké legisvakanční lhůtě bez jakýchkoli metodických nebo výkladových pokynů, bez jakýchkoli vodítek, vyjma samotné důvodové zprávy. Přesto dochází k vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2018 č. j. 7 Afs 64/2018-72, v jehož právní větě Nejvyšší správní soud konstatuje, že "použitím surového tabáku pro jiný účel než výrobu tabákových výrobků je přitom nutné rozumět nakládání se surovým tabákem jako vykonávanou činnost, nikoliv jeho pouhé skladování v souvislosti s jinou, dříve povolenou činností". Tento rozsudek je následně (co do skutkových i právních zjištění) v plné podobě přebrán Nejvyšším správním soudem do napadeného rozsudku, kdy v napadeném rozsudku Nejvyšší správní soud neprovádí vlastní právní a skutkové hodnocení věci, ale (jak vyplývá z bodu 21 napadeného rozsudku) je v plné podobě odkázáno právě na rozsudek o přestupku, z nějž jsou převzaty závěry, že společnost COBBA GROUP, s. r. o., nebyla k 1. 7. 2015 osobou skladující surový tabák podle § 134zh odst. 1 zákona o spotřebních daních, jelikož údajně nedoložila, že k tomuto datu skutečně nakládala se