IV.ÚS 1278/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1278/23 ze dne 30. 5. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky L. Š., zastoupené Mgr. Petrem Nesporým, advokátem, sídlem Puklicova 1069/52, České Budějovice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2023 č. j. 15 Co 68/2023-2195 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. ledna 2023 č. j. 0 P 360/2017-2127, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a M. J. a nezletilého M. J., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") byl k návrhu prvního vedlejšího účastníka (otce) nařízen výkon rozhodnutí odnětím nezletilého vedlejšího účastníka stěžovatelce (matce) podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 8. 12. 2022 č. j. 29 Co 314/2022-1917 a předání nezletilého otci. Obvodní soud postupoval dle § 501 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, poté, kdy vyzval usnesením ze dne 24. 1. 2023 stěžovatelku, aby plnila a dodržovala pravomocné rozhodnutí soudu a bez zbytečného odkladu předala nezletilého do péče otci, a dále poté, kdy nařídil na den 30. 1. 2023 jiný soudní rok, při kterém za přítomnosti otce, stěžovatelčiny právní zástupkyně a kolizního opatrovníka stěžovatelka setrvala na svém stanovisku, že plní přání nezletilého, který k otci jít nechce. Stěžovatelka přes výzvu soudu odmítla respektovat pravomocné soudní rozhodnutí a uvedla, že si přeje, aby bylo předávání nezletilého otci sledováno odborníkem a současně odmítla, že by poté mohl nezletilý u otce zůstat. Podle zjištění soudu měla popsaná situace původ v jednání stěžovatelky, která odmítla po ukončení styku předat nezletilého do péče otce v pondělí sudého týdne (dne 9. 1. 2023) jeho odevzdáním do předškolního zařízení, a v tomto jednání pokračovala i další sudé pondělí (dne 23. 1. 2023). Jelikož veškeré snahy obvodního soudu i orgánu sociálně-právní ochrany dětí o dobrovolné předání nezletilého otci byly bezvýsledné, shledal soud podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí odnětím nezletilého za splněné. 3. K odvolání stěžovatelky městský soud napadeným usnesením potvrdil usnesení obvodního soudu. Ztotožnil se s postupem obvodního soudu a doplnil, že byť stěžovatelka v odvolání tvrdila opak, z okolností věci (zejména z blíže popsaného chování stěžovatelky jak před vydáním usnesení obvodního soudu, tak chování následného) bylo zjevné, že ukládané pokuty či opatření podle § 503 zákona o zvláštních řízeních soudních by nevedly k vynucení povinnosti, která z vykonávaného rozhodnutí vyplývala. V řízení bylo dostatečně prokázáno, že stěžovatelka opětovně bez jakéhokoliv relevantního důvodu sama rozhoduje, co je z jejího pohledu pro nezletilého správné a nerespektuje soudní rozhodnutí ani výzvy dalších orgánů veřejné moci. Zároveň městský soud doplnil, že obvodní soud zahájil řízení o úpravě styku stěžovatelky s nezletilým, v němž bude mimo jiné posuzováno i přání nezletilého a pravdivost stěžovatelčiných tvrzení o jeho odmítání otce. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka namítá, že napadenými rozhodnutími došlo k neodůvodněnému zásahu do jejího styku s nezletilým. Soudy svůj postup neodůvodnily a před přistoupením k odnětí nezletilého nevyčerpaly ostatní možnosti, které jim dává § 502 a 503 zákona o zvláštních řízeních soudních. 5. Po podrobné rekapitulaci skutkového stavu a procesního vývoje věci, jenž předcházel vydání napadených rozhodnutí, stěžovatelka k usnesení obvodního soudu, resp. k postupu bezprostředně předcházejícímu jeho vydání, konkrétně namítá, že v průběhu nařízeného jiného soudního roku dne 30. 1. 2023 nebyla upozorněna, že by mohl být ještě téhož dne proveden výkon rozhodnutí; souhlasila pouze s tím, že se rozhodující soudkyně dostaví do místa stěžovatelčina bydliště a provede tam s nezletilým pohovor. Postup i napadené usnesení obvodního soudu je proto v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování. Stěžovatelka se zároveň domnívá, že obvodní soud měl pravděpodobně již při příjezdu do místa jejího bydliště napadené rozhodnutí připravené, když to jí bylo v místě ponecháno, a byl tudíž již rozhodnut přistoupit k výkonu rozhodnutí a omezit styk nezletilého se stěžovatelkou. Stěžovatelka nadto nebyla obvodním soudem poučena o odlišnostech jiného soudního roku od jednání soudu, přičemž jí nebylo náležitě sděleno, že se v jeho průběhu bude jednat o nařízení výkonu rozhodnutí; byla-li by s touto skutečností seznámena, rozhodně by se na jednání nedostavila bez pomoci advokáta. 6. Napadené usnesení městského soudu považuje stěžovatelka za nepřezkoumatelné. Městský soud se nezabýval jejími konkrétními námitkami proti usnesení obvodního soudu a nezabýval se ani tím, zda byl výkon rozhodnutí odnětím nezletilého v dané situaci nezbytný. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně právních věcech. Posuzování těchto otázek je především doménou obecných soudů, které mají v řízení nejlepší podmínky pro dokazování a následné spravedlivé rozhodnutí. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje pouze v případech extrémního vybočení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci Ústavní soud neshledal žádné pochybení, které by svědčilo o svévolném nebo neobjektivním přístupu obecných soudů. Další přehodnocování jejich řádně odůvodněných závěrů, jak již uvedeno, Ústavnímu soudu nepřísluší, jelikož jsou to právě tyto soudy, které jsou na základě bezprostředního kontaktu s účastníky řízení nejlépe vybaveny k tomu, aby dokázaly vhodně zohlednit a upravit aktuální rodinné poměry. 9. Předně je nutno odmítnout stěžovatelčino tvrzení o nedostatečném odůvodnění nebo dokonce nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí. Z jejich odůvodnění je zřejmé, že oba soudy srozumitelně popsaly okolnosti, které je vedly ke zvolenému postupu, přičemž současně dostatečným způsobem zdůvodnily, proč takový postup považovaly za dané situace za jediný možný. Jak rekapituloval mimo jiné krajský soud v bodu 19 odůvodnění napadeného usnesení, bylo to právě dosavadní chování stěžovatelky, z něhož vyplynulo, že jiná smysluplná možnost realizace vykonatelného rozhodnutí o péči, resp. styku s nezletilým nepřipadala v úvahu, jelikož stěžovatelka zřetelně a jednoznačně dávala najevo, že nezletilého zpět otci dobrovolně nepředá (uvedenou skutečnost potvrzuje nejen obsah sdělení zaměstnankyň orgánu sociálně-právní ochrany dětí či policejního orgánu, jejichž opakovaných výzev stěžovatelka neuposlechla, ale i v odůvodnění usnesení obvodního soudu blíže popsaná situace, kdy měla stěžovatelka jednomu z přítomných policistů sdělit, že si je vědoma toho, že příště mohou přijít s "papírem" a nezletilého jí odejmout, dobrovolně však nic respektovat nebude s tím, že vyčká na tento "papír" - bod 11 usnesení obvodního soudu; podrobně jsou tyto skutečnosti popsány též v usnesení obvodního soudu ze dne 30. 1. 2023 č. j. 0 P 360/2017-2134 o nařízení předběžného opatření, jež je napadeno ústavní stížností vedenou pod sp. zn. III. ÚS 975/23). 10. Z uvedeného je pak zároveň zjevné, že stěžovatelce nelze přisvědčit ani v tom, že by soudy rezignovaly na jiná, mírnější řešení nastalé situace. Stěžovatelka zde pomíjí nejen písemnou výzvu soudu ze dne 24. 1. 2023 ke splnění povinnosti, ale i opětovnou ústní výzvu soudkyně obvodního soudu v průběhu konání jiného soudního roku dne 30. 1. 2023, jež se - stejně jako jim předcházející výzvy sociálních pracovnic a policistů - ukázaly bezvýsl