IV.ÚS 128/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 128/06 ze dne 11. 11. 2009 K nároku na odměnu za právní služby poskytované bez smlouvy a k výkladu projevu vůle u soukromoprávních smluv   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické - ze dne 11. listopadu 2009 sp. zn. IV. ÚS 128/06 ve věci ústavní stížnosti JUDr. V. H., za vedlejšího účastenství Alba, a. s., a České strany sociálně demokratické, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 3. 2004 sp. zn. 13 C 57/2003, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2004 sp. zn. 13 Co 329/2004 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2005 sp. zn. 21 Cdo 1256/2005, jimiž bylo rozhodnuto, že stěžovatel se nestal věřitelem České strany sociálně demokratické a tato není povinna souhlasit s vydáním částky ze soudní úschovy stěžovateli. Výrok I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 3. 2004 sp. zn. 13 C 57/2003, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2004 sp. zn. 13 Co 329/2004 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2005 sp. zn. 21 Cdo 1256/2005 bylo zasaženo do základního práva stěžovatele vlastnit majetek zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na spravedlivý proces vyplývajícího z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 3. 2004 sp. zn. 13 C 57/2003, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2004 sp. zn. 13 Co 329/2004 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2005 sp. zn. 21 Cdo 1256/2005 se ruší. Odůvodnění I. Formální posouzení ústavní stížnosti 1. Ústavnímu soudu byl dne 14. 3. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů. 2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Nastínění podstaty sporu 3. Česká strana sociálně demokratická (dále jen "ČSSD") uzavřela s JUDr. Z. A. dne 2. 5. 1997 "mandátní smlouvu", v níž se JUDr. A. zavázal poskytovat tomuto klientovi právní pomoc při realizaci jeho vlastnického práva k akciím společnosti Cíl, a. s., a vlastnického práva k přesně konkretizovanému nemovitému majetku. Za účelem spolupráce byl oprávněn zvolit si kterékoli právníky ze seznamu advokátů České advokátní komory nebo Notářské komory České republiky. Odměna za poskytnutí právní pomoci byla sjednána jako smluvní ve výši 10 % ze zjištěné ceny nemovitostí ke dni vzniku pohledávky, při splnění podmínky zapsání společnosti Cíl, a. s., do obchodního rejstříku s tím, že ČSSD bude jediným akcionářem a současně tato společnost bude zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí. Téhož dne uzavřeli JUDr. A. jako mandatář, stěžovatel a JUDr. H. "dohodu o přistoupení k mandátní smlouvě" v nedílném rozsahu všech práv a povinností vyplývajících pro mandatáře ze smlouvy. Mandatář se zavázal poukázat každému z přistupujících jednu třetinu došlých plateb nejpozději do 10 dnů poté, co mu na jeho účet budou připsány jakékoli částky z titulu mandátní smlouvy. ČSSD na základě uvedené mandátní smlouvy vyplatila 1/3 odměny JUDr. A. a 2/3 odměny složila do soudní úschovy, neboť měla důvodné pochybnosti o tom, kdo je jejím věřitelem. JUDr. A. pak v této části postoupil pohledávku za ČSSD na žalovanou společnost Alba, a. s. III. Řízení před obecnými soudy 4. V řízení před obecnými soudy se stěžovatel domáhal toho, aby společnosti Alba, a. s., a ČSSD byla uložena povinnost souhlasit s tím, aby byla stěžovateli vydána ze soudní úschovy částka 16 807 042 Kč. Důvodem pak má být především ta skutečnost, že přistoupením k mandátní smlouvě uzavřené mezi JUDr. A. a ČSSD byl stěžovatel postaven na roveň účastníka mandátní smlouvy. 5. Obvodní soud pro Prahu 1 dospěl k závěru, že mezi JUDr. A. a ČSSD došlo k uzavření smlouvy o právní pomoci dle ustanovení § 26 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o advokacii"), přičemž je třeba vyjít především ze speciální právní úpravy, kterou v předmětném případě představuje právě zákon o advokacii. Smlouvu mezi advokátem a klientem o poskytování právní pomoci považoval obvodní soud za druh příkazní smlouvy, která je v obecné rovině upravena v ustanovení § 724 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "obč. zák."). Použití zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "OBZ") obvodní soud zcela vyloučil, neboť se na tom smluvní strany nedohodly a nejedná se o vztah upravený v ustanoveních § 1 a 4 OBZ. Smlouva klienta a advokáta o právní pomoci je pak obecným soudem považována za takový druh smlouvy, který podle speciální právní úpravy nepřipouští, aby k závazku advokáta, kterého si klient zvolil, přistoupila třetí osoba. Přistoupení k závazku dle ustanovení § 533 a násl. obč. zák. pak umožňuje přistoupit jen k těm závazkům, jejichž předmětem je zaplacení peněžité částky. Obvodní soud dospěl k závěru, že ČSSD neuzavřela smlouvu o právní pomoci se stěžovatelem jakožto s notářem, ale uzavřela smlouvu s advokátem JUDr. A. Mezi ČSSD a stěžovatelem tak není žádný závazkový právní vztah a ČSSD tak není povinna souhlasit s vydáním úschovy žalobci. 6. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že pro posouzení důvodnosti žaloby je rozhodující zjištění, že mezi stěžovatelem a ČSSD není na základě mandátní smlouvy vztah věřitele a dlužníka. Obdobně jako soud nalézací zhodnotil soud odvolací též otázku přistoupení k závazku. Věřitelem ČSSD by se stěžovatel mohl stát jen v případě, že by s JUDr. A. uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky, což se však zjevně nestalo. 7. Z odmítavého usnesení Nejvyššího soudu o dovolání stěžovatele vyplývá, že dle mínění Nejvyššího soudu není pro rozhodnutí projednávané věci samo o sobě významné, zda smlouva ze dne 2. 5. 1997 označená jako "dohoda o přistoupení k mandátní smlouvě ze dne 2. 5. 1997" představuje stěžovatelovo přistoupení k mandátní smlouvě na straně mandatáře v nedílném rozsahu všech práv a povinností vyplývajících mandatáři z mandátní smlouvy nebo zda má jiný obsah, popřípadě jaký představuje smluvní typ. Nejvyšší soud se při hodnocení nastíněného případu věnoval především otázce platby za poskytnutí právních služeb, neboť tato představuje ohnisko sporu. Poukazuje přitom na ujednání dohody o přistoupení k mandátní smlouvě ze dne 2. 5. 1997, v němž se JUDr. A. zavázal poukázat každému přistupujícímu třetinu došlých plateb z titulu mandátní smlouvy. Odvolací soud tedy dovodil, že stěžovatel se nestal věřitelem ČSSD a tato (společně se společností Alba, a. s.) nemusí souhlasit s vydáním úschovy stěžovateli, neboť tento neměl ve vztahu k ČSSD nárok na vyplacení podílu z celkové odměny. IV. Shrnutí námitek z ústavní stížnosti 8. S uvedenými závěry obecných soudů stěžovatel nesouhlasí a je toho názoru, že v proběhlém soudním řízení došlo k zásahu do jeho základních práv, jež jsou mu garantována Listinou základních práv a svobod (dále též jen "Listina") v ustanoveních čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 17 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38. Současně s tím měla být porušena též základní práva garantovaná čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále měly být porušeny též čl. 1, čl. 2 odst. 4 a čl. 90 Ústavy. 9. Rozhodnutí obecných soudů považuje stěžovatel za nepřezkoumatelná, neboť soudy opomenuly provést a zhodnotit mnohé důkazy předložené stěžovatelem. Peněžní prostředky vyplacené ČSSD jako odměna za poskytnutí právní služby na základě mandátní smlouvy a smlouvy o přistoupení k mandátní smlouvě jsou již více jak šest let nezákonně zadržovány v soudní úschově, a je tak zjevné, že dojde k jejich vyvlastnění. 10. V projednávané věci v rámci Obvodního soudu pro Prahu 1 nerozhodoval nezávislý soudce. Druhým přistoupivším k mandátní smlouvě byl advokát JUDr. Z. H., který se obdobně jako stěžovatel domáhal svých práv ze smlouvy o přistoupení před Obvodním soudem pro Prahu 1, přičemž jeho věc rozhodovala Mgr. Maria Sinevičová, která rozhodla shodně a na základě stejné právní argumentace jako JUDr. Libuše Fritzová. Porušení práva na zákonného soudce je ze strany stěžovatele spatřováno v tom, že jeho věc byla přikázána k projednání soudkyni JUDr. Libuši Fritzové v rozporu s pravidly pro přidělování jednotlivých věcí soudcům Obvodního soudu pro Prahu 1. Pro případ, že by se prokázalo, že k přidělení věci došlo v souladu s těmito pravidly, stěžovatel tvrdí, že tato jsou v rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny, § 36 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předp