IV.ÚS 1280/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1280/16 ze dne 20. 6. 2016 U 8/81 SbNU 963 K povinnému zastoupení advokátem po celou dobu řízení o kasační stížnosti včetně doručení konečného rozhodnutí až do jeho nabytí právní moci   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Usnesení Ústavního soudu - soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy - ze dne 20. června 2016 sp. zn. IV. ÚS 1280/16 ve věci ústavní stížnosti 1. Š. W., 2. M. Z., zastoupeného zákonnými zástupci S. Z. a M. Z., a 3. D. H., zastoupeného opatrovnicí I. H., všech zastoupených Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Bolzanova 5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2016 č. j. 4 Ads 85/2015-57, kterým byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatelů. Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl rozsudkem ze dne 25. 3. 2015 č. j. 10 A 57/2014-64 žalobu stěžovatelů - dětí s kombinovanou poruchou autistického spektra a mentálním postižením, kterou se děti domáhaly ochrany před nezákonným zásahem Jihočeského kraje, spočívajícím v budování velkokapacitního pobytového zařízení v Oseku, a současně navrhovaly, aby soud uložil Jihočeskému kraji činit konkrétní a cílené kroky směřující k zajištění celoroční pobytové sociální služby v nejméně omezujícím prostředí. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. 1. 2016 č. j. 4 Ads 85/2015-57 zamítl kasační stížnost stěžovatelů proti rozsudku krajského soudu. Proti rozsudku kasačního soudu se stěžovatelé brání ústavní stížností došlou dne 22. 4. 2016, v níž navrhují, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Nejvyšší správní soud ve vyjádření doručeném dne 16. 5. 2016 odkazuje na odůvodnění svého rozsudku a jeho esenciální části dále podrobněji rozebírá z pohledu ústavně zaručených práv stěžovatelů; především se však domnívá, že ústavní stížnost byla podána opožděně. V doplňujícím vyjádření doručeném dne 25. 5. 2016 odmítá, že by pochybil, doručoval-li rozsudek tehdejšímu zástupci stěžovatelů JUDr. Maroši Matiaškovi, byť po vyhlášení rozsudku vyšlo najevo, že již měl pozastaven výkon advokacie a znepřístupněnu datovou schránku - proto vyhověl žádosti zástupce a rozsudek mu doručil poštou. Česká advokátní komora ve sdělení k výzvě Ústavního soudu uvedla, že JUDr. Matiaško má pozastaven výkon advokacie od 1. 1. 2016 a ke stejnému datu se jeho zástupcem stal Mgr. Bc. Filip Schmidt, LL.M. Jihočeský kraj ve vyjádření doručeném dne 11. 6. 2016 navrhuje, aby byla ústavní stížnost odmítnuta. K posouzení věci Ústavní soud připojil spis Nejvyššího správního soudu vedený pod sp. zn. 4 Ads 85/2015 i spis Krajského soudu v Českých Budějovicích vedený pod sp. zn. 10 A 57/2014. Ze spisu Nejvyššího správního soudu se podává, že napadený rozsudek byl vyhlášen dne 27. 1. 2016 a jeho písemné vyhotovení bylo stěžovatelům doručováno prostřednictvím JUDr. Maroše Matiaška, LL.M., a sice prostřednictvím provozovatele poštovních služeb ("poštou"), o což dřívější zástupce požádal podáním doručeným kasačnímu soudu dne 29. 1. 2016. Žádost jmenovaný odůvodnil tím, že pozastavil výkon advokacie a má nefunkční datovou schránku. Soud žádosti vyhověl a po telefonickém ověření provedeném dne 8. 2. 2016 zaslal rozsudek JUDr. Matiaškovi poštou, obálkou typ I (do vlastních rukou); z doručenky se podává, že dne 9. 2. 2016 nebyl adresát zastižen, zásilka proto byla uložena na poště a byla zanechána výzva, aby si ji vyzvedl. Adresát tak v úložní době neučinil, a následně mu byla zásilka dne 22. 2. 2016 vhozena do schránky. V intencích § 49 odst. 4 věty první o. s. ř. ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s. Nejvyšší správní soud považoval rozsudek za doručený fikcí dne 19. 2. 2016, což je datum, kdy podle kasačního soudu rozhodnutí nabylo právní moci (ve spisu je na rozsudku vyznačena doložka právní moci). Ústavní stížnost je podle závěru Ústavního soudu nepřípustná, neboť byla podána předčasně. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelům poskytuje a mezi které podle § 72 odst. 3 téhož zákona náleží rovněž kasační stížnost (§ 102 a násl. s. ř. s.). K řádnému vyčerpání náleží nejen to, že opravný prostředek byl podán, ale i to, že o něm bylo rozhodnuto a příslušné rozhodnutí nabylo právní moci. To se však v projednávané věci dosud nestalo. Obecné soudy jsou v řízeních, pro která zákon ukládá povinné zastoupení advokátem, mj. v řízení o kasační stížnosti podle § 105 odst. 2 s. ř. s., za účelem naplnění požadavků zákona i ochrany práv a právem chráněných zájmů účastníků povinny činit potřebné úkony k tomu, aby zastoupení bylo zajištěno po celou dobu řízení od jeho zahájení až do právní moci konečného rozhodnutí - včetně části řízení mezi vyhlášením konečného rozhodnutí a jeho nabytím právní moci. Ústavní soud předně vychází z toho, že řízení končí dnem, kdy příslušné rozhodnutí nabude právní moci, nikoli dříve, například (již) dnem vyhlášení. Z této zásady vychází zákon výslovně například v ustanovení o zpětvzetí návrhu (§ 96 odst. 2, § 222a odst. 1 o. s. ř.) či prominutí pořádkové pokuty v řízení před správními soudy (§ 44 odst. 1 s. ř. s.). Pro účely rozhodčího řízení bylo do § 23 písm. a) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, s účinností od 1. 4. 2012 výslovně zakotveno, že řízení končí nikoli vydáním, ale teprve právní mocí rozhodčího nálezu (srov. znění účinné do 31. 3. 2012). Z pravidla, že řízení končí teprve právní mocí konečného rozhodnutí, vychází i úprava § 28 odst. 6 o. s. ř., který se podle § 64 s. ř. s. přiměřeně použije i pro řízení ve správním soudnictví a podle něhož procesní plná moc zaniká až dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo řízení skončeno. Významným smyslem zastoupení advokátem (profesionálem poskytujícím právní služby) je i převzetí a reprodukce (vysvětlení) obsahu rozhodnutí soudu jako odborného právního textu účastníkovi řízení, a to tím spíše, pokud se jedná o rozhodnutí vrcholného soudu o posledním opravném prostředku, který právní řád účastníkovi garantuje v rámci soustavy obecných soudů. Na zastupujícím advokátovi rovněž je, aby s účastníkem řízení jako se svým klientem věc zkonzultoval a dal mu své doporučení ohledně dalšího procesního postupu - v tomto případě např. ohledně toho, zda následně podat ústavní stížnost a za jakých podmínek tak je třeba učinit (co do obsahu, lhůty pro podání atd.). V případě projednávané věci ovšem v průběhu řízení o kasační stížnosti - mezi vyhlášením rozsudku Nejvyššího správního soudu dne 27. 1. 2016 a vypravením jeho písemného vyhotovení - vyšlo najevo, že dřívější zástupce stěžovatelů měl v té době již pozastaven výkon advokacie, tedy nemohl podle § 9a odst. 1 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o advokacii") poskytovat právní služby, resp. pozbyl oprávnění vykonávat advokacii. Zastupování v řízení před soudy (včetně přebírání soudních rozhodnutí) přitom tvoří podle § 1 odst. 2 zákona o advokacii základní součást právních služeb; pokud advokát, který pozastavil výkon advokacie, pokračuje v poskytování právních služeb, jedná se o závažné porušení jeho povinností (rozhodnutí kárného senátu kárné komise České advokátní komory ze dne 21. 3. 2003, věc K 125/02, otiskl Bulletin advokacie, 2004, č. 3, s. 75), které v krajním případě může naplňovat i skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného podnikání podle § 251 trestního zákoníku (Krym, L. in Svejkovský, J., Vychopeň, M., Krym, L., Pejchal, A. a kol. Zákon o advokacii. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 81). V důsledku pozastavení výkonu advokacie byla zástupci navíc v souladu s § 11 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, znepřístupněna datová schránka, čímž bylo znemožněno doručování rozsudku prioritním způsobem podle § 45 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 4 odst. 3, § 15 odst. 4 a § 31 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb. Zákon staví na koncepci, že všichni advokáti mají (musejí mít) datovou schránku, do které jsou jim doručovány i veškeré soudní písemnosti. Vzhledem k povinnému zastoupení advokátem po celou dobu řízení o kasační stížnosti, jak ukládá § 105 odst. 2 s. ř. s., odpadla esenciální podmínka řízení, v té době ještě neskončeného, a navíc byl znemožněn základní způsob doručení rozsudku. Z pohledu zákonnosti, jakož i práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nebylo dostačující, pokud kasační soud - byť k výslovné žádosti - doručoval rozsudek JUDr. Maroši Matiaškovi, který však již pozbyl oprávnění k výkonu advokacie, navíc poštou a právní moc odvodil od fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. V projednávané věci hraje významnou roli okolnost, která byla Ústavnímu soudu sdělena Českou advokátní komorou, přičemž ani kasačnímu soudu nic nebránilo obrátit se na Českou advokátní komoru s obdob