IV.ÚS 1286/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1286/18 ze dne 31. 8. 2018 N 145/90 SbNU 353 Nesvěření nezletilých do střídavé péče s ohledem na nejlepší zájmy dítěte   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy - ze dne 31. srpna 2018 sp. zn. IV. ÚS 1286/18 ve věci ústavní stížnosti Marka Z. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Václavem Luťchou, advokátem, se sídlem nám. Jiřího z Lobkovic 2406/9, Praha 3 - Vinohrady, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2018 č. j. 28 Co 344/2017-379 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. května 2017 č. j. 25 Nc 88/2016-140 o úpravě poměrů k nezletilým dětem na dobu do rozvodu a po rozvodu manželství rodičů, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ jako účastníků řízení a 1. nezletilého Pavla Z. (jedná se o pseudonym) a 2. nezletilého Richarda Z. (jedná se o pseudonym), obou zastoupených městem Černošice, se sídlem Podskalská 1290/19, Praha 2 - Nové Město, jako opatrovníkem a 3. Jiřiny Z. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Karlem Smutným, advokátem, se sídlem Dlouhá 727/39, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejších účastníků řízení. Návrh se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel (dále též "otec") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále dle stěžovatele došlo též k porušení čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. 2. Okresní soud Praha-západ (dále též jen "okresní soud") rozhodl napadeným rozsudkem o úpravě poměrů na dobu do rozvodu a po rozvodu manželství rodičů tak, že výrokem I svěřil vedlejší účastníky 1 a 2 (dále též "nezletilí") na dobu do rozvodu i po rozvodu do péče 3. vedlejší účastnice (dále též "matka"). Výrokem II uložil otci přispívat na výživu nezletilého Pavla Z. částkou 5 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilého Richarda Z. částkou 5 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem na bankovní účet matky. Výrokem III rozhodl o výživném pro oba nezletilé pro dobu po rozvodu shodně jako ve výroku II, pouze s tím rozdílem, že výživné otec platí počínaje právní mocí rozsudku o rozvodu. Výrokem IV určil výši dlužného výživného pro každého nezletilého samostatně za dobu od 15. 9. 2016 do 22. 5. 2017 částkou 40 000 Kč a otci umožnil dluh na výživném splácet pro každého nezletilého po 1 000 Kč měsíčně, spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek. Výrokem V rozhodl o náhradě nákladů státu tak, že částku 19 600 Kč uhradí otec do tří měsíců od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu Praha-západ. Výrokem VI rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 3. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem takto: rozsudek okresního soudu se mění ve výrocích II a III tak, že otec je povinen přispívat od 15. 9. 2016 na dobu do rozvodu manželství rodičů a od právní moci výroku o rozvodu manželství rodičů pro dobu po rozvodu manželství rodičů na výživu nezletilého Pavla Z. částkou 3 500 Kč měsíčně a na výživu nezletilého Richarda Z. částkou 3 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky (výrok I); rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku IV tak, že otci za dobu od 15. 9. 2016 do 31. 1. 2018 dluh na výživném nevznikl (výrok II); rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje (výrok III); otec je oprávněn stýkat se s nezletilými dětmi Pavlem Z. a Richardem Z. a) v každém sudém týdnu v roce od čtvrtka od 15.00 hodin do pondělí následujícího lichého týdne do 8.00 hodin a v každém lichém týdnu v roce od středy od 15.00 hodin do čtvrtka do 8.00 hodin, b) o jarních prázdninách vždy v každém lichém kalendářním roce od pátku bezprostředně předcházejícího prázdninovému týdnu od 15.00 hodin do neděle po skončení prázdnin do 18.00 hodin, c) o velikonočních prázdninách vždy v každém sudém kalendářním roce ode dne bezprostředně předcházejícího prvnímu dni prázdnin od 15.00 hodin do pondělí velikonočního do 18.00 hodin, d) o podzimních prázdninách vždy v každém sudém kalendářním roce ode dne předcházejícího prvnímu dni prázdnin od 15.00 hodin do dne předcházejícího prvnímu školnímu dni po skončení prázdnin do 18.00 hodin, e) o pololetních prázdninách v každém lichém roce ode dne předcházejícího prvnímu dni prázdnin od 15.00 hodin do neděle po skončení prázdnin do 18.00 hodin, f) o letních prázdninách v každém sudém kalendářním roce od 1. 7. od 8.00 hodin do 15. 7. do 18.00 hodin a od 1. 8. od 8.00 hodin do 15. 8. do 18.00 hodin a v každém lichém kalendářním roce od 16. 7. od 8.00 hodin do 31. 7. do 18.00 hodin a od 16. 8. od 8.00 hodin do 31. 8. do 18.00 hodin, g) o vánočních prázdninách v každém sudém kalendářním roce od prvního dne prázdnin od 9.00 hodin do 26. 12. do 18.00 hodin a v každém lichém kalendářním roce od 26. 12. od 18.00 hodin do posledního dne prázdnin do 18.00 hodin, h) v každém lichém kalendářním roce 1. 5. a 28. 9. od 8.00 hodin do 18.00 hodin, v každém sudém kalendářním roce 8. 5. a 17. 11. od 8.00 hodin do 18.00 hodin. Prázdninový styk a styk o svátcích má přednost před běžným stykem. Místem předání a převzetí nezletilých dětí je ve dnech, kdy nezletilé děti jsou v soudem stanovenou hodinu předání a převzetí ve školním zařízení, toto školní zařízení a jinak je to bydliště matky (výrok IV); otec je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu Praha-západ na nákladech řízení státu 21 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI). II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti předně uvádí, že má za to, že obecné soudy zasáhly do jeho práva na péči a výchovu jeho nezletilých dětí tím, že naprosto neodůvodněně svěřily obě nezletilé děti do výlučné péče matky (otci byl soudem stanoven styk s dětmi), přičemž nikterak nezjišťovaly příčiny, proč matka odmítá s otcem participovat na střídavé péči o děti, a kdy ve svých rozsudcích naprosto nedostatečně vylíčily důvody, na základě nichž svěřily obě nezletilé děti do výlučné péče matky. Otec zdůrazňuje, že v řízení bylo prokázáno, že matka odmítá s otcem participovat na střídavé péči o děti, což však dle jeho názoru nemůže být důvodem pro vyloučení střídavé péče. V řízení bylo prokázáno, že se otec umí o syny postarat a i v ostatních směrech umí po praktické stránce zajistit chod domácnosti. Dále má otec za to, že v řízení bylo prokázáno, že otec má řadu let stálé zaměstnání, které je dobře finančně ohodnoceno, v důsledku čehož dokáže synům zajistit velice dobrou životní úroveň. 5. Dále stěžovatel zdůrazňuje, že oba synové (ve věku 9 a 7 let, tedy věku, kdy již sami dokáží vyjádřit vlastní názor na to, který z rodičů a po jaký čas má o ně pečovat) jak před obecnými soudy, tak před orgánem sociálně-právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD") vyslovili svůj svobodný názor být ve střídavé péči obou rodičů. Též OSPOD pak před obecnými soudy prohlásil, že doporučuje, aby byli synové svěřeni do střídavé péče obou rodičů. Tím, že obecné soudy nerespektovaly názory samotných dětí, jakož i OSPOD, též zasáhly do ústavně zaručených práv otce a obou dětí. Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy se s odchýlením od vyjádřeného jasného přání dětí být ve střídavé péči obou rodičů vypořádaly zcela nedostatečně, bez jakéhokoliv náznaku nutnosti odchýlit se od přání dítěte k naplnění jiného práva či svobody dítěte či pro nezbytné naplnění jeho zájmu. Otec shrnuje, že má za to, že v řízení bylo prokázáno, že jsou v jeho případě splněny všechny předpoklady pro to, aby byli nezletilí synové svěřeni do střídavé péče obou rodičů, přičemž se domáhá mj. i aplikace nálezové judikatury Ústavního soudu v obdobných případech. 6. Další zásadní námitkou stěžovatele je prolomení ústavního práva dle čl. 4 odst. 4 Listiny, čehož se obecné soudy dle stěžovatele dopustily tím, že nastolené časové rozložení péče o děti upravily v právní formě svěření dětí do péče matky, ačkoliv totožné rozdělení času mezi rodiče bylo možné provést v právní formě střídavé péče. 7. Stěžovatel pak také spatřuje porušení svých ústavně garantovaných práv v tom, že v průběhu řízení u obecných soudů opakovaně tvrdil, že soudem ustanovený znalec Mgr. Pavel Král, Ph.D., nesplňuje odbornou kvalifikaci pro vyhotovení znaleckého posudku z oboru dětské psychologie, přičemž stěžovatel opakovaně uváděl, že předmětný znalecký posudek vypracovaný znalcem je též vypracován neodborně, pročež dokazování tímto znaleckým posudkem (jako stěžejním důkazem) je v rozporu s jeho ústavně zar