IV.ÚS 1288/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1288/23 ze dne 21. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky J. P., zastoupené Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou, sídlem Paprsková 1340/10, Praha 4 - Krč, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2023 č. j. 25 Cdo 3100/2021-218, I. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2021 č. j. 21 Co 133/2021-176 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. února 2021 č. j. 26 C 167/2019-136, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, sídlem Šrobárova 1150/50, Praha 10 - Vinohrady, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, resp. výroku, a to pro tvrzené porušení jejích práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny. 2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že se stěžovatelka domáhala na vedlejší účastnici zaplacení 1 498 789 Kč z titulu náhradu újmy na zdraví. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Obvodní soud zjistil, že stěžovatelka podstoupila u vedlejší účastnice dne 27. 4. 2016 operaci kyčelního kloubu postiženého artrózou. Při náhradě kloubu nastala komplikace spočívající v útlaku a následném ochrnutí ischiadického nervu, ačkoli byl výkon proveden v souladu s předepsanými postupy a pravidly lékařské vědy. Stěžovatelku dne 26. 4. 2016 v 7:49 hod. přijal k operačnímu zákroku v přijímací kanceláři vedlejší účastnice prof. MUDr. Valér Džupa, CSc., který jí vysvětlil povahu plánovaného zákroku a vyplnil s ní tzv. stranový protokol s údajem o léčeném kloubu a straně těla. Stěžovatelka dále obdržela pět tištěných stran informovaného souhlasu, v nichž bylo mimo jiné uvedeno poučení o možných rizicích spojených s operací, včetně následku, ke kterému u ní v důsledku operace došlo, totiž ochrnutí dolní končetiny. Stěžovatelka podepsala v přijímací kanceláři na předloženém formuláři informovaný souhlas s plánovaným výkonem. V 9:15 hodin stěžovatelku prohlédl MUDr. Jiří Váchal a poté byla umístěna na pokoj; následovalo ještě setkání s anesteziologem, kterým byla poučena o anestezii. Podle svědeckých výpovědí zaměstnanců vedlejší účastnice nemusí pacient podepsat informovaný souhlas v přijímací kanceláři. Pacientům bývá sděleno, aby si listiny přečetli, seznámili se s nimi a nerozumí-li něčemu, mají možnost zeptat se zdravotnického personálu až do doby bezprostředně před vlastním operačním výkonem. 3. Právně posoudil obvodní soud věc tak, že vedlejší účastnice zvolila správný lékařský postup a při operaci ani pooperační péči nepochybila, neporušila tak povinnost postupovat s odbornou péčí v souladu s pravidly svého oboru podle § 2643 odst. 1 a § 2645 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z."), a neodpovídá podle § 2913 o. z. za újmu na zdraví stěžovatelky. O riziku negativního následku, který nastal, byla stěžovatelka poučena v souladu se zákonem. Tím, že stěžovatelka podepsala formulář informovaného souhlasu, stvrdila, že si je vědoma rizik s operací spojených. Námitka, že neměla dostatek času k seznámení se s předloženými informacemi, není podle soudu důvodná, neboť podle svědeckých výpovědí nemusí formulář s informovaným souhlasem pacient podepsat ihned v přijímací kanceláři, ale má možnost tak učinit až do doby bezprostředně před operací. Podepsala-li stěžovatelka přesto listinu již v kanceláři, nelze to přičítat k tíži vedlejší účastnici, která nezasáhla do integrity žalobkyně bez jejího souhlasu. 4. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ve výrocích I. a III. potvrdil (výrok I.). Městský soud shodně s obvodním soudem dovodil, že samotný operační zákrok byl proveden tzv. lege artis, stejně jako pooperační péče, což stěžovatelka nezpochybňuje. Městský soud zdůraznil, že stěžovatelka neprokázala, že jí byla předložena pouze poslední podpisová strana formuláře se samotnou formulací informovaného souhlasu (nikoliv celý text s poučením). Je proto správný skutkový závěr, že se stěžovatelka seznámila se všemi stranami dokumentu, a neopodstatněná je námitka, že se jí nedostalo dostatečného ústního poučení. Příjem stěžovatelky k hospitalizaci probíhal v několika krocích s různými zdravotnickými pracovníky, proto je nepravděpodobné, že by neměla dostatek času k tomu, aby se některého z lékařů dotázala na rizika spojená s lékařským zákrokem, o kterém věděla několik měsíců předem. 5. Stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud napadeným rozsudkem zamítl. Nejvyšší soud shledal přípustnost dovolání v otázce obsahu a formy poučení pacienta, který předchází jeho souhlasu s lékařským zákrokem (informovaný souhlas), která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud řešena. Nejvyšší soud předeslal, že dovolacímu přezkumu nepodléhá správnost skutkových zjištění nalézacích soudů. Platným dovolacím důvodem pak není právní posouzení věci, jehož tvrzená nesprávnost je založena na odlišném skutkovém stavu, než ze kterého vycházel odvolací soud. Nejvyšší soud dospěl výkladem rozhodných zákonných ustanovení a po objasnění judikaturních, doktrinálních a komparativních východisek k závěru, že poskytovatel zdravotní péče je povinen pacienta informovat a poučit natolik srozumitelně, aby pacient vzhledem ke svému postavení a zdravotnímu stavu pochopil podstatu informací a byl schopen se podloženě vyslovit, zda zákrok podstoupí. Základní formou je ústní vysvětlení, jen v některých případech je předepsána písemná forma. Ústní podání informací zároveň nejlépe umožňuje zprostředkovat je způsobem, který zákon označuje za srozumitelný a pochopitelný, aby bylo možno rozumně předpokládat, že si pacient dokázal uvědomit obsah všech složek poučení. To platí i u obligatorní písemné formy nebo přistoupí-li poskytovatel zdravotní péče na žádost pacienta nebo z vlastní iniciativy k písemnému zachycení poučení a vyjádření souhlasu. Základní údaje je zpravidla třeba i tehdy poskytnout ústně a nemůže je nahradit jen písemné sdělení. Bylo-li poučení dáno tímto kombinovaným způsobem, pak ve sporu o náhradu újmy odvozované od provedení zákroku bez informovaného souhlasu musí soud pečlivě posoudit veškeré konkrétní okolnosti, při nichž byl pacient informován a v jaké situaci, případně v jakých časových souvislostech vyslovil souhlas se zákrokem. Má-li pacient kromě jiného též podle zákona právo vzdát se podání informací o svém zdravotním stavu, má bezpochyby i právo v mezích možností určit, nakolik podrobně se bude předloženými údaji zabývat a jak s nimi naloží. Právo na autonomii pacienta se tak zároveň musí projevit i ve způsobu, jakým ji využije. Nelze tedy paušalizovat a trvat při poučení pacienta bezvýjimečně na určitém obsahu nebo formě (není-li výslovně předepsána). Závěr, zda informace byla podána v souladu se zákonným požadavkem, nutno činit vždy individuálně a na základě zhodnocení všech okolností provázejících daný lékařský výkon i poměrů, které mu předcházely. 6. Nejvyšší soud konstatoval, že městský soud správně nepřehlédl, že nešlo o akutní příhodu vyžadující okamžitý zásah, který obvykle mění právní náhled na způsob poučení, nýbrž o plánovaný výkon, k němuž stěžovatelka nastoupila o své vůli. A to zhruba rok poté, co jí byla sdělena vhodnost takového řešení. V ranních hodinách v den příchodu do nemocnice se jí dostalo poučení, jehož obsah je zachycen v písemném předtisku; ten podepsala krátce poté, byť měla možnost si vše promyslet až do následujícího dne, kdy teprve proběhla operace. Stěžovatelka při zjevné rozpornosti některých svých tvrzení s provedenými důkazy nedoložila, že by jí tento časový prostor nebyl dán nebo že by jí byl dokonce personálem vedlejší účastnice krácen. Ač se operatér při osobním rozhovoru zřejmě zaměřil především na vysvětlení povahy zákroku a způsobu jeho provedení, dovodil městský soud, že poučení o rizicích operace bylo zároveň podáno v písemné formě, která byla přehledná a způsobilá sdělit pacientce v odpovídající době potřebné informace, což ostatně stvrdila podpisem listiny. Vzhledem k nevěrohodnosti tvrzení stěžovatelky o průběhu přijímací procedury městský soud důvodně nepovažoval za vyvrácený soulad písemné doložky s průběhem poučení. Riziko komplikace, která se při zákroku skutečně vyskytla, je navíc v písemné podobě dosti přehledně a pro laika pochopitelně popsáno; nejde o případ nepřehledných seznamů, kterým