IV.ÚS 1291/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1291/21 ze dne 22. 6. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Košátkové, zastoupené JUDr. Petrem Cardou, advokátem, sídlem Pod Věží 121/3, Svitavy, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2021 č. j. 23 Cdo 212/2021-358 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2020 č. j. 51 Co 81/2020-263, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti AXA pojišťovna, a. s., sídlem Lazarská 13/8, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnostseodmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 30. 10. 2019 č. j. 11 C 72/2017-197 zamítl žalobu stěžovatelky, kterou se po vedlejší účastnici domáhala zaplacení částky 464 685 Kč s příslušenstvím (výrok I.) z titulu doplatku pojistného plnění, na které jí měl vzniknout nárok poté, co došlo ke zničení pojištěného domu (dále též "nemovitost") v jejím vlastnictví. Dále výroky II. a III. obvodní soud rozhodl o nákladech řízení. Cena domu podle stěžovatelky činila 1 380 000 Kč, nicméně vedlejší účastnice jí po odečtení spoluúčasti vyplatila pojistné plnění ve výši 914 315 Kč. Při určování výše pojistného plnění vyšel obvodní soud ze znaleckého posudku Ing. Nágla, podle kterého časová cena domu před požárem činila 1 282 000 Kč a obvyklá cena zbytků činila 584 000 Kč. Obvodní soud dospěl k závěru, že znalec ve svém posudku přesvědčivě vysvětlil, proč byl dům bezprostředně po pojistné události opravitelný, a jaká byla cena zbytků domu. Obvodní soud konstatoval, že v možnosti opravitelnosti domu korespondují závěry Ing. Nágla se závěry posudku Ing. Gadase, který rovněž vycházel ze stavu domu bezprostředně po požáru. Jako nepoužitelné soud hodnotil znalecké závěry Ing. Jungera, který vycházel ze stavu domu o dva roky později, resp. ze stavu současného, když již vlivem nezabezpečení došlo k podstatné degradaci stavby. Obvodní soud neshledal důvod pro zpracování stěžovatelkou navrhovaného revizního znaleckého posudku, když pro odlišnost posuzovaných stavů domu nebylo možné hovořit o rozdílných znaleckých závěrech, které by případnou revizí měly být odstraněny. Na základě uvedeného dospěl obvodní soud k závěru, že vedlejší účastnice byla povinna poskytnout stěžovatelce pojistné plnění ve výši 698 000 Kč (tj. rozdíl mezi časovou cenou domu 1 282 000 Kč a cenou zbytku domu po požáru ve výši 584 000 Kč), přičemž vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice již zaplatila stěžovatelce na pojistném plnění částku 914 315 Kč, neshledal obvodní soud žalobu důvodnou. 3. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I.) a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení (výrok II.). Městský soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry obvodního soudu. Odvolací námitky stěžovatelky podle městského soudu představují pouze polemiku s hodnocením provedených důkazů obvodním soudem, zejména pak s hodnocením znaleckého posudku Ing. Nágla, jakož i s hodnocením závěrů znaleckého posudku Ing. Jungera. Obvodní soud při hodnocení důkazů podle městského soudu nevybočil z rámce uloženého mu zásadou volného hodnocení důkazů, dostatečně se vypořádal se závěry znaleckého posudku Ing. Jungera a rovněž vysvětlil, z jakých důvodů nebylo nutné vypracovat revizní znalecký posudek, který stěžovatelka navrhovala vypracovat ještě během řízení před obvodním soudem. Městský soud konstatoval, že obvodní soud logicky a správně v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, že pro odlišnost posuzovaných stavů domu z hlediska rozdílnosti času znalci Ing. Náglem a Ing. Jungerem, nebylo nutné takovýto revizní znalecký posudek vypracovávat, neboť zde vlastně žádný rozpor mezi jejich závěry nebyl. Městský soud nevyhověl návrhu stěžovatelky na doplnění dokazování nově vypracovaným znaleckým posudkem obchodní společností XP Invest, s. r. o., neboť nešlo o přípustný nový důkaz podle § 205a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a to ani z důvodu uvedeného pod písm. c) tohoto ustanovení, neboť stěžovatelka prostřednictvím tohoto návrhu nezpochybňuje, že by znalec Ing. Nágl byl při podání posudku jakýmkoli způsobem ovlivněn, a že by z tohoto důvodu byl tento posudek nevěrohodný, nýbrž nabídla nový znalecký posudek, ze kterého by podle jejího názoru mohl být skutkový stav zjištěn tak, aby odpovídal její skutkové verzi. Městský soud uzavřel, že o odborném posouzení ceny zbytkových částí pojištěné nemovitosti stěžovatelky nemá žádných pochybností, neboť odborné závěry znalce Ing. Nágla jsou i zde správné, a proto je nutno žalobu zamítnout. 4. Rozsudek městského soudu napadla stěžovatelka ve výroku I. dovoláním, ve kterém namítala, že městský soud nesprávně posoudil otázku přípustnosti provedení nově navrženého důkazu znaleckým posudkem vypracovaným obchodní společností XP Invest, s. r. o. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. 32 Cdo 1124/2014, ze kterého mělo vyplývat, že odvolací soud může provést důkaz revizním znaleckým posudkem i po nastoupení účinků koncentrace řízení. Dále stěžovatelka namítla, že přezkum znaleckého posudku Ing. Nágla je potřebný i s ohledem na to, že znalec neprovedl místní šetření, ke kterému by přizval účastníky řízení, čímž byla odebrána možnost konfrontovat znalce s jeho zjištěními. V této souvislosti pak odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2008 sp. zn. I. ÚS 1012/07 (N 173/51 SbNU 141), všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz. Městský soud se rovněž podle stěžovatelky nevypořádal s Nejvyšším soudem dosud neřešenou otázkou, k jakému okamžiku se pro určení výše pojistného plnění posuzuje cena zbytků věci. Stěžovatelka namítala, že podle pojistných podmínek je třeba cenu zbytků posoudit k okamžiku, ke kterému se poskytuje pojistné plnění. V závěru stěžovatelka městskému soudu vytkla, že nepřihlédl k vnitřní rozpornosti rozsudku obvodního soudu, který dospěl k závěru, že cena zbytků domu byla 584 000 Kč a zároveň učinil skutkový závěr, že se dům nepodařilo prodat ani za 230 000 Kč. 5. Usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání stěžovatelky podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto, neboť nebylo nepřípustné. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že otázka, k jakému okamžiku se pro určení výše pojistného plnění posuzuje cena zbytků věci, nebyla předmětem posouzení věci městským soudem, neboť stěžovatelka ji v odvolacím řízení, ani dříve neuplatnila. Vzhledem k tomu výtka stěžovatelky, že se městský soud s uvedenou otázkou nevypořádal, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci, a nemůže tedy ani založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že otázka přípustnosti provedení důkazu stěžovatelkou navrženým znaleckým posudkem v odvolacím řízení přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., rovněž nezakládá. Městský soud se při jejím řešení neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, neprovedl-li uvedený důkaz, když dospěl k závěru, že navrženým důkazem stěžovatelka nezpochybňuje věrohodnost provedených důkazů a nenaplňuje ani jinou možnou výjimku z koncentrace řízení. Namítá-li stěžovatelka, že by soud měl daný důkaz provést jako revizní znalecký posudek, pak Nejvyšší soud uvedl, že zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku podle § 127 odst. 2 o. s. ř., a ponechává je na úvaze soudu. Vyžádat přezkum posouzení se může jevit vhodným především tam, kde má soud pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku, což ovšem v daném případě městský soud neměl. Správnost provedení důkazu znaleckým posudkem Ing. Nágla přitom neovlivňuje skutečnost, že stěžovatelka nebyla přizvána k místnímu šetření znalce, které sloužilo jako podklad pro vypracování jeho znaleckého posudku. Místní šetření znalce na rozdíl ohledání na místě samém (§ 125, § 130 odst. 2 o. s. ř.) není zvláštním důkazním prostředkem. Provede-li tedy znalec místní šetření za účelem získání podkladů pro podání znaleckého posudku, nejde o provádění dokazování a účastníci, respektive jejich zástupci, nemají procesní právo takového ohledání se účastnit, a to ani tehdy, uloží-li znalci o termínu šetření účastníky vyrozumět. Úč