IV.ÚS 1298/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1298/21 ze dne 27. 7. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavních stížnostech stěžovatelek obchodních společností a) Stavební společnost NAVRÁTIL, s. r. o., sídlem Vápenice 2970/17, Prostějov, zastoupené Mgr. Vojtěchem Peštukou, advokátem, sídlem Rumunská 1798/1, Praha 2 - Nové Město a b) EUROGEMA CZ, a. s., sídlem Blanická 917/19, Olomouc, zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou, sídlem Rokycanova 809/1c, Olomouc, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. března 2021 č. j. 4 As 214/2020-230, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. června 2020 č. j. 62 Af 26/2019-213 a rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 15. listopadu 2018 č. j. ÚOHS-S0008/2017/KD-33378/2018/851/EDI, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, jako účastníků řízení, a obchodních společností 1. ESOX, spol. s r. o., sídlem Libušina třída 826/23, Brno, 2. Prostějovská stavební společnost-PROSTAS, s. r. o., sídlem Ječmínkova 1981/11, Prostějov, 3. INSTA CZ, s. r. o., sídlem Jeremenkova 1142/42, Olomouc, 4. REALINVEST, s. r. o., sídlem Kostelecká 263/16, Prostějov, 5. POZEMSTAV Prostějov, a. s., sídlem Pod Kosířem 329/73, Prostějov, a 6. SYNER Morava, a. s., sídlem Ve Slatinách 1, Liberec, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelky se ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí [stěžovatelka a) toliko napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, stěžovatelka b) všech rubrikovaných rozhodnutí] s tvrzením, že vůči stěžovatelce a) byla porušena její práva zaručená v čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a byl též porušen čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a vůči stěžovatelce b) byla porušena její práva podle čl. 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 2 Listiny. 2. Ústavní stížnost stěžovatelky a) byla vedena u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 1298/21 a ústavní stížnost stěžovatelky b) byla vedena u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 1312/21. Usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2021 č. j. IV. ÚS 1298/21, IV. ÚS 1312/21-17 byly tyto ústavní stížnosti spojeny ke společnému řízení a nadále vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 1298/21. 3. Z ústavních stížností a soudního spisu vedeného Krajským soudem v Brně (dále jen "krajský soud"), který si Ústavní soud vyžádal pro rozhodování o ústavních stížnostech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1055/21 (viz níže), se podává, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "ÚOHS") napadeným rozhodnutím mimo jiné rozhodl ve výroku I, že stěžovatelky a) a b) a 1., 2., 3., 5. a 6. vedlejší účastnice v blíže neurčeném období přede dnem 4. 10. 2010 koordinovaly účast a nabídky do výběrového řízení pro veřejnou zakázku "EÚO ZŠ E. Valenty, Prostějov" tak, aby z nich nejvýhodnější nabídku podala stěžovatelka a). Následně takto sladěné nabídky u zadavatele podaly jednajíce ve vzájemné shodě, čímž ovlivnily výsledek uvedeného zadávacího řízení a narušily hospodářskou soutěž na trhu pozemního stavitelství v České republice. Tím porušily zákaz stanovený v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZOHS"), a dopustily se správního deliktu podle § 22a odst. 1 písm. b) téhož zákona. Podle výroku III se stěžovatelka a) a 2., 4., a 5. vedlejší účastnice dopustily výše uvedeného narušení hospodářské soutěže a porušily zákonem stanovený zákaz tím, že v blíže neurčeném období přede dnem 26. 3. 2009 koordinovaly účast a nabídky do výběrového řízení pro veřejnou zakázku "Zámek v Prostějově - zřízení víceúčelových výstavních prostor" tak, aby nejvýhodnější nabídku dostala 5. vedlejší účastnice. Konečně pak podle výroku IV rozhodnutí se stěžovatelky a) a b) a 4. a 5. vedlejší účastnice dopustily narušení hospodářské soutěže a porušily zákonem stanovený zákaz tím, že v blíže neurčeném období přede dnem 11. 6. 2009 koordinovaly účast a nabídky do výběrového řízení pro veřejnou zakázku "Rekonstrukce Sportcentrum, dům dětí a mládeže, Olympijská 4, Prostějov" tak, aby z nich nejvýhodnější nabídku podala 5. vedlejší účastníce, a posléze takto sladěné nabídky u zadavatele podaly. Za uvedené jednání ÚOHS uložil stěžovatelce a) pokutu ve výši 4 636 000 Kč (výrok XIX) a stěžovatelce b) pokutu ve výši 13 354 000 Kč (výrok XIII). 4. Předseda ÚOHS rozhodnutím ze dne 8. 3. 2019 č. j. ÚOHS-R192,199,200,201,202, 203,213/2018/HS-06991/2019/310/Aši zamítl rozklady obou stěžovatelek a 1. až 5. vedlejší účastnice a prvostupňové rozhodnutí ÚOHS potvrdil. 5. Krajský soud rozsudkem ze dne 25. 6. 2020 č. j. 62 Af 26/2019-213 zamítl žaloby stěžovatelek a) a b) a 1. až 5. vedlejší účastnice (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II až IV). 6. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 3. 2021 č. j. 4 As 214/2020-230 zamítl kasační stížnosti stěžovatelek a) a b) a 1. až 5. vedlejší účastnice (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 7. Nejvyšší správní soud k námitkám stěžovatelky a) mimo jiné uvedl, že při porovnání nabídek mezi vybraným uchazečem o veřejnou zakázku, tedy stěžovatelkou a) a ostatními uchazeči o veřejnou zakázku, je poměr jednotkových cen u jednotlivých položek rozpočtu velice podobný, a to vždy u několika stovek položek, tj. u většiny z nich. Nejvyšší správní soud považoval za vyloučené, aby se takovéto nepatrně odlišné poměry jednotkových cen položek (jak byly zjištěny ÚOHS) v nabídkách soutěžitelů u tolika jednotlivých položek v přesném poměru vyskytly náhodou. Podle Nejvyššího správního soudu je jasné, v čem konkrétně ÚOHS a krajský soud spatřovaly cenový vzorec, a nebylo proto stěžovatelce a) možno přisvědčit, že není zřejmé, co cenový vzorec znamená, a že krajský soud dostatečně vzorec nevysvětlil. Skutečnost, že stejný cenový vzorec spočívající ve stejném poměru jednotkových cen v nabídkách soutěžitelů se netýká všech nabídkových položek, na jeho existenci nic nemění, neboť téměř totožný vzájemný poměr jednotkových cen se vyskytuje natolik často a pravidelně, že jej nelze vysvětlit jinak než kooperací mezi uchazeči o veřejné zakázky. Nejvyšší správní soud konstatoval, že požadavek stěžovatelky a) na doplnění dokazování rovněž nepovažoval za opodstatněný, neboť porovnání cenových položek s ceníky RTS, a. s., dostatečně prokázalo, že shoda jednotkových cen položek mezi uchazeči není dána tím, že by uchazeči o veřejnou zakázku "EÚO ZŠ E. Valenty, Prostějov" vycházeli z tohoto vzorového ceníku. Dospěl-li krajský soud k závěru, že ÚOHS zjištěný řetězec nepřímých důkazů svědčí o narušení hospodářské soutěže a naplnění podmínek podle § 3 odst. 1 ZOHS, jde o správný závěr, nikoli o nezákonnost či nepřezkoumatelnost jeho rozsudku. 8. Nejvyšší správní soud k námitkám stěžovatelky b) mimo jiné uvedl, že je podle § 104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, nepřípustná její námitka, ve které s poukazem na skutečnost, že v žádném roce své existence nedosáhla obratu přesahujícího 500 mil. Kč, označila vyměřenou pokutu za rozpornou s § 14 ZOHS, neboť ji neuplatnila v žalobě, ač tak učinit mohla. Pro úplnost a nad rámec potřebného odůvodnění Nejvyšší správní soud k této námitce dále konstatoval, že není důvodná, neboť ÚOHS v prvostupňovém rozhodnutí vycházel při stanovení pokuty z objemu prodejů stěžovatelky b) ve výši 536 588 686 Kč, který odlišil od obratu stěžovatelky b) za rok 2017 ve výši 320 238 000 Kč, a dbal na to, aby uložená pokuta nepřekročila 10 % z celkového čistého obratu dosaženého touto stěžovatelkou za poslední ukončené účetní období. Při uložení pokuty stěžovatelce b) tak ÚOHS postupoval v souladu s § 22a odst. 1 písm. b) a odst. 2 ZOHS. II. Argumentace stěžovatelek 9. Stěžovatelka a) spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv v tom, že soudní rozhodnutí potvrzují způsob, jakým ÚOHS provedl důkaz vzorovými naceněními společnostmi RTS, a. s., a ÚRS CZ a. s., který mu následně posloužil jako stěžejní podklad pro rozhodující nepřímý důkaz o cenovém vzorci účastníků řízení před ÚOHS, a to ačkoliv byl ÚOHS účastníky řízení soustavně upozorňován na nedostatky z takového důkazu plynoucí, a na možná opačná skutková zjištění učiněná na základě provedení dokazování kompletními vzorovými a specifickými ceníky společností RTS, a. s., a ÚRS CZ a. s. Zprostředkovaně touto aprobací nezákonného dokazování napadená rozhodnutí zasáhla do ústavně zaručených práv stěžovatelky a