IV.ÚS 1307/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1307/22 ze dne 7. 6. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů Š. B., t. č. ve Věznici Oráčov, a M. B., zastoupených JUDr. Markétou Tukinskou, Ph.D., advokátkou, sídlem J. V. Sládka 1363/2, Teplice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2022 č. j. 11 Tdo 1340/2021-752, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. srpna 2021 č. j. 15 To 48/2021-689 a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. dubna 2021 č. j. 49 T 11/2016-646, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a dalších rozhodnutí ve věci se podává, že nyní napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") je již třetím rozhodnutím krajského soudu ve věci. Krajský soud nejprve rozsudkem ze dne 4. 4. 2017 zprostil stěžovatele obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že žalované skutky spáchali stěžovatelé. Na základě odvolání státního zástupce v neprospěch stěžovatelů Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením podle § 258 odst. 1 písm. b) a c) trestního řádu v pořadí první rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Krajský soud následně rozhodl v pořadí druhým rozsudkem ve věci ze dne 25. 2. 2019 tak, že stěžovatele podle § 226 písm. c) trestního řádu opět zprostil obžaloby pro žalované skutky, neboť nebylo prokázáno, že je spáchali stěžovatelé. Na základě odvolání státního zástupce v neprospěch stěžovatelů rozhodl ve věci vrchní soud usnesením ze dne 27. 9. 2019 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) a c) trestního řádu zrušil rozsudek krajského soudu a podle § 259 odst. 1 trestního řádu vrátil věc k dalšímu projednání a rozhodnutí. Nyní napadeným rozsudkem krajského soudu byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku spáchaným ve stadiu pokusu, a současně byli uznáni vinnými zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 a 3 trestního zákoníku. Stěžovatel Š. B. byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu pro část jednoho skutku. Stěžovatelé byli odsouzeni každý k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon se podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání pěti roků. Dále byl stěžovatelům uložen trest propadnutí věci a ochranné opatření zabrání věci. Stěžovatelům krajský soud dále uložil povinnost zaplatit poškozené obchodní společnosti ČEZ Distribuce, a. s., na náhradě škody částku ve výši 241 986,65 Kč. Skutkově měla trestná činnost spočívat v tom, že stěžovatelé společně pěstovali rostliny konopí tak, aby z nich získali maximální množství kanabinoidních látek (skutek 1), a zároveň vědomě využívali upraveného elektroměru, který nezaznamenával spotřebu elektrické energie, čímž způsobili škodu dodavateli elektrické energie (skutek 2). 3. Stěžovatelé napadli rozsudek krajského soudu odvoláními, státní zástupce podal odvolání v neprospěch stěžovatelů. Vrchní soud z podnětu všech podaných odvolání rozsudek krajského soudu zrušil ve výroku o trestu a ochranném opatření obou stěžovatelů a nově rozhodl při nezměněném výroku o vině tak, že stěžovateli M. B. uložil trest odnětí svobody v délce tří let podmíněně odložený na zkušební dobu pěti let a stěžovateli Š. B. uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v délce tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo stěžovatelům uloženo ochranné opatření zabrání věci. 4. Stěžovatelé napadli rozsudek vrchního soudu dovoláními, jež byla Nejvyšším soudem odmítnuta podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu, neboť dovolací argumentace stěžovatelů neodpovídala jimi uplatněnému (a ani žádnému jinému) dovolacímu důvodu. II. Argumentace stěžovatelů 5. Stěžovatelé namítají, že soudy porušily jejich právo na soudní ochranu zejména tím, že nedbaly pravidla in dubio pro reo a principu presumpce neviny, neboť soudy shledaly skutkovou verzi stěžovatelů jako možnou, ale nepravděpodobnou. 6. Stěžovatelé dále namítají, že ve věci opatřené důkazy jsou pouze důkazy nepřímými a netvoří ucelený řetězec, který by vedl k jednoznačnému důkazu o vině stěžovatelů. Stěžovatel Š. B. je usvědčován jednak svou deoxyribonukleovou kyselinou (dále jen "DNA") zanechanou na oblečení, na němž byla prokázána přítomnost tetrahydrokanabinolů, avšak soudy pominuly, že na tomto oblečení byla nalezena i DNA jiné, neztotožněné, osoby. Stěžovatelé tvrdili, že oblečení a rukavice měli uloženy ve sklepě nebo ve výtahu pro případ, že by stěhovali zboží a opakovaně zjišťovali, že jejich svršky byly na jiném místě, než je dříve uložili a nadto zašpiněné. 7. Dalším usvědčujícím důkazem měl být podle soudů otisk prstu stěžovatele Š. B. na parozábranné folii nalezené v pěstírně. Stěžovatel tuto skutečnost vysvětlil tak, že šlo o folii pocházející ze stavby rodinného domu stěžovatele, které se logicky při stavbě dotýkal. Stěžovatel uvedl, že mohlo dojít ke zneužití těchto jeho věcí. Dalším důkazem pak byl videozáznam z prodejny zahradnických potřeb, na němž byl stěžovatel zachycen, jak kupuje pěstební kontejnery. Soudy však neprovedly dokazování o totožnosti kontejnerů zakoupených stěžovatelem a těch nalezených při domovní prohlídce. Stěžovatel však vysvětlil, z jakého důvodu kontejnery kupoval - jeho manželka z nich vytvářela netradiční vánoční dekorace, které prodávala prostřednictvím osoby, jejíž výslech stěžovatel navrhoval, avšak soudy na nalezení této osoby rezignovaly. Neprovedením tohoto důkazu došlo k jeho opomenutí. 8. U stěžovatele M. B. pak dle závěru stěžovatelů zcela absentuje jakýkoliv řetězec důkazů, kdy jediným důkazem, kromě jeho rodinné vazby na stěžovatele Š. B., je toliko nepřímý důkaz nalezené rukavice v pěstírně, na níž byla nalezena DNA stěžovatele M. B. Stěžovatel tvrdí, že rukavice zanechával ve sklepě, neboť pomáhal stěhovat zboží stěžovateli Š. B., a zřejmě tak došlo ke zneužití těchto rukavic s DNA stěžovatele jinými osobami. 9. U stěžovatele M. B. též mělo dojít k opomenutí důkazů, z nichž vyplývá, že byl v době, kdy mělo docházet k pěstování konopí, pracovně mimo Českou republiku. 10. Stěžovatelé dále namítají nevěrohodnost svědka F., který uvedl ve své svědecké výpovědi, že sklepní prostory měl pronajaty stěžovatel Š. B. Uvedený svědek však v mnoha jiných bodech lhal, což soudy nevzaly v potaz. Naopak svědek U. ve věci uvedl, že on měl pronajatý sklep a od něj si jej dále podnajal nějaký Vietnamec. 11. Podle dalších námitek stěžovatelů soudy zcela pominuly veškeré důkazy, které prokazovaly skutkovou verzi stěžovatelů, kdy svědci obhajoby kupříkladu uváděli, že v noci se v budově vyskytovaly osoby vietnamské národnosti. Stejně tak soudy pominuly výslech manželů H., kteří v objektu též podnikali. 12. Stěžovatelé uvádějí, že jde-li o skutek krádeže elektrické energie, soudy rezignovaly na zjišťování subjektivní stránky trestného činu a vyšly toliko z toho, že v objektu existoval černý odběr elektřiny, který zásoboval pěstírnu. Z odůvodnění napadených rozhodnutí nevyplývá, že stěžovatelé, kteří údajně nebyli jedinými osobami podílejícími se na pěstírně, měli o daném černém odběru cokoliv vědět. Soudy se vůbec nezabývaly tím, že svědek F., který se každý den v objektu pohyboval, si nevšiml, že mu někdo vysekal vedle kanceláře nelegální přívod elektrické energie. Jedinou osobou, která mohla mít prospěch z nelegálního odběru, byl svědek F., na něhož byl elektroměr registrován. 13. Stěžovatelé taktéž namítají, že část důkazů byla získána nezákonně provedenou domovní prohlídkou a prohlídkou jiných prostor, neboť došlo k jejich provedení mimo časový rámec stanovený v příslušných právních aktech, což je porušením čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny. 14. Dalším zásadním pochybením má být dále postup vrchního soudu, který v pořadí druhém zrušujícím usnesení napsal své vlastní hodnocení důkazů, které provedl krajský soud, který byl fakticky nucen se tímto hodnocením v dalším řízení řídit. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 15. Ústavní soud dospěl k z