IV.ÚS 1327/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1327/19 ze dne 12. 5. 2020 N 91/100 SbNU 102 Překročení pravomocí odvolacím soudem v trestním řízení - nepřípustný zásah do nezávislého rozhodování nalézacího soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky M. J., zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem, sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2019 č. j. 6 Tdo 1578/2018-41, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. září 2018 č. j. 10 To 135/2018-1776 a rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. dubna 2018 č. j. 11 T 153/2015-1726, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Náchodě jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství a Okresního státního zastupitelství v Náchodě jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2019 č. j. 6 Tdo 1578/2018-41, usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. září 2018 č. j. 10 To 135/2018-1776 a rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. dubna 2018 č. j. 11 T 153/2015-1726 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2019 č. j. 6 Tdo 1578/2018-41, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. září 2018 č. j. 10 To 135/2018-1776 a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. dubna 2018 č. j. 11 T 153/2015-1726 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž byla podle jejího tvrzení porušena její ústavní práva vyplývající z čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z obsahu vyžádaného soudního spisu, vedeného Okresním soudem v Náchodě (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 11 T 153/2015, se podává, že v uvedené trestní věci byla stěžovatelka (mimo jiné) obžalována pro podezření ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní zákoník"). Zločinu se měla dopustit, stručně řečeno, tak, že bez vědomí klientky pečovatelské služby si ponechala pro vlastní potřebu její finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které jí byly klientkou svěřeny a které měly být uloženy v trezoru pečovatelské služby. Po skončení pracovního poměru stěžovatelka nepředala prostředky své nástupkyni, avšak učinila tak až po zahájení úkonů trestního řízení souvisejícího s vyšetřováním rozsáhlé zpronevěry peněz klientů. Rozsudkem okresního soudu ze dne 30. 6. 2016 č. j. 11 T 153/2015-1547 byla stěžovatelka uznána vinnou ze zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měla dopustit popsaným způsobem. 3. Rozsudek okresního soudu byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 3. 11. 2016 č. j. 10 To 269/2016-1584 zrušen. Podle krajského soudu se okresní soud nezabýval hodnocením obhajoby dostatečně podrobně a s přesvědčivými závěry; poukázal na to, že těžiště dokazování leží právě před okresním soudem, před nímž jednotlivé osoby vypovídají, a ten musí v prvé řadě výpovědi hodnotit, a nikoli je pouze mechanicky opsat. Krajský soud dále uvedl, že tuto činnost okresního soudu nahradit nemůže, neboť by byla porušena zásada bezprostřednosti a ústnosti. 4. Následně okresní soud rozsudkem ze dne 30. 5. 2017 č. j. 11 T 153/2015-1634 zprostil stěžovatelku shora popsané obžaloby. Podle okresního soudu nebyl zmíněnými důkazy prokázán úmysl stěžovatelky převzaté finanční prostředky si přisvojit, jelikož nebyla hodnověrně vyvrácena její obhajoba, že úschovou finančních prostředků nechtěla zatěžovat novou vedoucí pečovatelské služby a že jejím záměrem bylo prostředky předat klientce, případně sociální pracovnici starající se o její záležitosti, což hodlala vyřešit sama ještě před odchodem z pečovatelské služby. 5. Tento rozsudek zrušil krajský soud v neveřejném zasedání usnesením ze dne 12. 10. 2017 č. j. 10 To 321/2017-1660 a věc vrátil okresnímu soudu k novému rozhodnutí. V jeho odůvodnění konstatoval, že popsaný skutek plně zapadá do komplexní důkazní situace ve vztahu k nakládání s finančními prostředky svěřených a závislých (nesvéprávných) klientů pečovatelské služby (řešenému vůči jiným pachatelům v jiných rozhodnutích v této trestní věci), vůči němuž neexistovaly žádné nebo velmi omezené možnosti kontroly. Nalézací soud se podle krajského soudu "nedůvodně přiklonil ke zcela neuvěřitelné obhajovací verzi obžalované". Nevypořádal se správně s výsledky provedeného dokazování, nevzal v úvahu a nevyhodnotil celou důkazní situaci jednotlivě i ve vzájemných souvislostech; stěžovatelka do své soukromé úschovy ukryla i důkaz o převzetí peněz, tj. doklad, který byl náhodně nalezen příbuznými klientky v jejích věcech, což podle krajského soudu svědčí o tom, že stěžovatelka "spoléhala zjevně na to, že se u vážně nemocné a staré klientky po uplynutí řady měsíců na převzetí platby zapomene". Svědecké potvrzení obhajoby stěžovatelky bylo podle krajského soudu neurčité. Stěžovatelka měla dostatečně dlouhou dobu na to, aby předmětnou záležitost vypořádala, ostatně za tím účelem s ní dokonce město nestandardně uzavřelo i dohodu o provedení práce. K vrácení peněz po 10 měsících se odhodlala zjevně až pod vlivem situace a pod tlakem trestního řízení. Okresní soud dostal příkaz, aby v dalším rozhodnutí vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů a "jak se vypořádal s obhajobou obžalované". 6. Okresní soud rozsudkem ze dne 5. 12. 2017 č. j. 11 T 153/2015-1683 stěžovatelku opět zprostil obžaloby, což odůvodnil tím, že není rozhodující, zda soud tvrzení obžalované věří nebo nevěří, nebo zda se přiklání k verzi popsané v obžalobě, či k verzi předkládané obhajobou, ale pouze zda bylo v řízení mimo jakoukoli rozumnou pochybnost prokázáno, že byly jednáním obžalované naplněny veškeré znaky skutkové podstaty některého trestného činu, a to včetně znaků subjektivní stránky. Způsob, jakým stěžovatelka nakládala s převzatými finančními prostředky, lze považovat za nezvyklý, možná dokonce podezřelý, a nezákonný, ale nikoli nutně spojený s úmyslem si prostředky přisvojit. 7. Usnesením krajského soudu ze dne 20. 2. 2018 č. j. 10 To 4/2018-1703 byl v neveřejném zasedání rozsudek okresního soudu zrušen a věc byla opět vrácena k novému rozhodnutí. Připomněl, že neměnná obhajovací verze byla opakovaně posouzena jako ryze účelově smyšlená. Uvedený skutek plně zapadá do komplexní situace nakládání s peněžními prostředky klientů pečovatelské služby. Rovněž připomněl, že stěžovatelka s předáním funkce značně otálela. Nalézací soud se znovu přiklonil ke "zcela neuvěřitelné obhajovací verzi" stěžovatelky. Svědkyně nejprve v přípravném řízení uvedla, že stěžovatelka se jí s předáním peněz ozvala v říjnu 2013 (tedy po zahájení úkonů trestního řízení), s časovým odstupem při hlavním líčení pak připustila, že to mohlo být v červenci nebo srpnu. Za pravdivou je dle krajského soudu nutno považovat původní výpověď. Okresní soud se správně nevypořádal s výsledky provedeného dokazování, nevyhodnotil celou důkazní situaci jednotlivě a ve vzájemných souvislostech, kdy stěžovatelka do své dispozice kromě prostředků ukryla i doklad o předání peněz, jehož kopii našli náhodou příbuzní poškozené. Za zcela správné považuje krajský soud závěry státního zástupce. Okresní soud musí dále postupovat v souladu s právním názorem krajského soudu a jeho názor ohledně nedostatků v hodnocení důkazů respektovat. Musí vyložit, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů a jak se vypořádal s obhajobou obžalované. 8. V napadeném rozsudku pak uznal okresní soud stěžovatelku vinnou ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku, jehož se dopustila výše popsaným jednáním. Za jeho spáchání jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku a 3 měsíců. Závěr o vině se "opírá především o vyhodnocení celé důkazní situace". Stěžovatelka si ponechala nejen peněžní prostředky, ale ukryla i doklad o jejich předání. Evidentně to svědčí o skutečnosti, že stěžovatelka spoléhala, že se na peníze zapomene. Ke skutku jsou ve spise příslušné listinné důkazy. Předání finančních prostředků později bylo v podstatě jen dodatečnou náhradou škody, když zatajení svěřené