IV.ÚS 1327/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1327/22 ze dne 1. 11. 2022 N 129/115 SbNU 8 Náklady exekučního řízení o zřízení exekutorského zástavního práva   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy (soudce zpravodaj) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti IT credit, s. r. o., sídlem Pernerova 502/50, Praha 8 - Karlín, zastoupené JUDr. Jiřím Machem, advokátem, sídlem Stará cesta 205, Jindřichův Hradec, proti I. výroku v rozsahu, ve kterém byl potvrzen III. výrok usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. října 2021 č. j. 78 EXE 7669/2018-375, II. výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2022 č. j. 62 Co 428/2021-448 a III. výroku usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. října 2021 č. j. 78 EXE 7669/2018-375, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9 jako účastníků řízení a Jaroslavy Pavlíkové, zastoupené JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4 - Nusle, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Výrokem I v rozsahu, kterým byl potvrzen III. výrok usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. října 2021 č. j. 78 EXE 7669/2018-375, II. výrokem usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2022 č. j. 62 Co 428/2021-448 a III. výrokem usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. října 2021 č. j. 78 EXE 7669/2018-375 byla porušena základní práva stěžovatelky na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2022 č. j. 62 Co 428/2021-448 v I. výroku v rozsahu, kterým byl potvrzen III. výrok usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. října 2021 č. j. 78 EXE 7669/2018-375, ve II. výroku a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. října 2021 č. j. 78 EXE 7669/2018-375 ve III. výroku se zrušují. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení specifikovaných výroků I a II v záhlaví označeného usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 78 EXE 7669/2018 se podává, že stěžovatelka (v řízení před obecnými soudy - oprávněná) se domáhala provedení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na spoluvlastnickém podílu specifikovaného pozemku ve vlastnictví vedlejší účastnice, a to k zajištění své pohledávky ve výši 45 180 459,22 Kč. Následně vydala pověřená soudní exekutorka Mgr. Martina Havlová (dále jen "soudní exekutorka") exekuční příkaz ze dne 31. 1. 2019, jímž rozhodla o zřízení navrhovaného exekutorského zástavního práva. 3. Vedlejší účastnice podala dne 27. 2. 2019 návrh (doplněný dne 28. 2. 2019) na zastavení exekuce, ve kterém uvedla, že exekuční titul - notářský zápis a v něm uvedená úvěrová smlouva, stejně jako ručitelský závazek, jsou absolutně neplatné pro rozpor se zákonem. Obvodní soud posoudil obsah notářského zápisu, kterým bylo mimo jiné prohlášení vedlejší účastnice o ručitelském závazku ke smlouvě o úvěru ze dne 14. 3. 2012 ve znění dodatků (uzavřené mezi spořitelním družstvem - Artesa, spořitelní družstvo, a dlužníky - obchodními společnostmi GLOBALICA, a. s., a FORTIS Bohemia, spol. s r. o.), a dospěl k závěru, že ujednání v ní uvedené nevyhovuje požadavku na přesné vymezení rozsahu a obsahu plnění. Dále uvedl, že úvěrová smlouva byla uzavřena v rozporu se zákonem č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého smí spořitelní družstvo poskytovat úvěry pouze svým členům (ve smlouvě uvedení dlužníci nebyli členy spořitelního družstva). Uzavřel, že vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy nemohlo dojít ke vzniku platného prohlášení o ručitelském závazku vedlejší účastnice a uplatněný exekuční titul je vůči ní materiálně nevykonatelný. Proto obvodní soud usnesením ze dne 6. 10. 2021 č. j. 78 EXE 7669/2018-375 exekuci vedenou soudní exekutorkou zastavil (I. výrok), vedlejší účastnici nepřiznal náhradu nákladů exekučního řízení (II. výrok) a stěžovatelce uložil povinnost nahradit náklady exekuce soudní exekutorce ve výši 6 655 Kč (III. výrok). Výrok II odůvodnil zjištěním, že jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "o. s. ř."), byť zastavení exekuce zavinila oprávněná, která podala exekuční návrh na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Obvodní soud však přihlédl k tomu, že povinná, jako předsedkyně představenstva obchodní společnosti GLOBALICA, a. s., uzavřela úvěrovou smlouvu a její dodatky dobrovolně a dále že vydala prohlášení o ručitelském závazku dobrovolně, ačkoli v době jednání o uzavření úvěrové smlouvy věděla, že dlužník - obchodní společnost FORTIS Bohemia, spol. s r. o., není členem družstva, a tudíž jí muselo být zřejmé, že smlouva je absolutně neplatná. Výrok III vychází z § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, přičemž obvodní soud vyšel z toho, že zastavení exekuce procesně zavinila stěžovatelka, a výši náhrady vypočetl součtem odměny soudní exekutorky ve výši 2 000 Kč podle § 6 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, správce obchodního závodu, správce nemovité věci a plátce mzdy nebo jiného příjmu a o podmínkách pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou soudním exekutorem (exekutorský tarif), ve znění pozdějších předpisů, náhrady hotových výdajů v paušální částce 3 500 Kč podle § 13 odst. 1 exekutorského tarifu, včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 87 odst. 1 a § 90 odst. 1 exekučního řádu. 4. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením potvrdil usnesení obvodního soudu (I. výrok), uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 62 980 Kč (II. výrok) a rozhodl, že soudní exekutorka nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III). Městský soud připomenul, že při posuzování důvodnosti návrhu povinné na zastavení exekuce zkoumá exekuční soud pouze to, zda exekuční titul, kterým je notářský zápis, splňuje zákonné náležitosti a zda poskytuje hmotněprávní základ pro vedení exekuce. Shodně s obvodním soudem uzavřel, že vymezení ručitelského závazku v notářském zápisu je neurčité, úvěrová smlouva (v níž spořitelní družstvo překročilo své podnikatelské oprávnění a poskytlo úvěr nečlenu), a tedy i ručitelské prohlášení vedlejší účastnice jsou absolutně neplatné, proto je dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., za použití § 55 exekučního řádu. K námitce stěžovatelky, že obvodní soud přiznal soudní exekutorce náklady exekuce v rozporu s § 73a odst. 10 exekučního řádu, vysvětlil, že jde o odkaz nepřípadný, neboť jde o jiné řízení. O nákladech účastníků rozhodl městský soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že povinná v odvolacím řízení uspěla a má právo na náhradu nákladů sestávajících z nákladů právního zastoupení, a odměnu určil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 7 a § 11 odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Při stanovení odměny za úkon právní služby vyšel z tarifní hodnoty podle výše peněžitého plnění, kterým byla zajištěná pohledávka ve výši 45 180 459,22 Kč. Odměna tak činila za dva úkony právní služby po 31 190 Kč, dvě paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem 62 980 Kč. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka brojí proti nákladovým výrokům, a to jak o nákladech řízení mezi účastníky, tak o nákladech přiznaných v řízení před obvodním soudem soudní exekutorce. Namítá, že o nákladech exekučního řízení bylo rozhodnuto ve zřejmém rozporu s podústavním právem a rozhodovací praxí, neboť obecné soudy nerespektovaly zvláštní povahu exekučního řízení ke zřízení exekutorského zástavního práva podle § 73a exekučního řádu. Má za to, že nerespektováním nepeněžité povahy řízení při určení tarifní hodnoty pro účely stanovení výše nákladů řízení soudy zasáhly do jejích ústavně zaručených práv. 6. K II. výroku napadeného usnesení městského soudu stěžovatelka uvádí, že nes