IV.ÚS 1328/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1328/18 ze dne 7. 6. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti R. J., zastoupeného Mgr. Katarínou Hájkovou, advokátkou se sídlem Hvozdecká 1364/21, 635 00 Brno, proti výrokům I., II., III., IV. a V. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. ledna 2018 č. j. 21 Co 171/2017-911, 21 Co 172/2017, 21 Co 175/2017, 21 Co 257/2017 a proti výroku I. rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. prosince 2016 č. j. 0 P 130/2014-554, proti výroku II. usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. prosince 2016 č. j. 0 P 130/2014-556, proti výrokům I., II., III. a VII. rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 10. května 2017 č. j. 0 P 130/2014-752 a proti výroku I. rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 14. července 2017 díl spisu XI č. j. 0 P 130/2014-4, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě, jako účastníků řízení a za účasti 1) Městského úřadu Znojmo, se sídlem Obroková 1/12, 669 22 Znojmo a 2) O. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Stěžovatel (dále rovněž "žalobce", resp. "otec") napadá všechna, v záhlaví usnesení označená rozhodnutí v jím vymezeném rozsahu a tvrdí, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací porušily práva stěžovatele a jeho nezletilého syna J. D., dále jen "nezletilý J.") na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), právo na rodičovskou ochranu a právo na bezpečí (čl. 2, čl. 3 odst. 1, odst. 2, čl. 5, čl. 6, čl. 7, čl. 8 odst. 1, čl. 9 odst. 3, čl. 16, čl. 18 odst. 1, čl. 24 odst. 1, čl. 27 a čl. 29 Úmluvy o právech dítěte). II. Jak se zjišťuje z připojených listin, Okresní soud ve Znojmě (dále rovněž "okresní soud") rozsudkem ze dne 16. 12. 2016 č. j. 0 P 130/2014-554 ve věci péče o nezletilého J., zastoupeného opatrovníkem Městským úřadem Znojmo, rozhodl o návrhu na řešení neshody rodičů ve významné záležitosti nezletilého J. tak, že zamítl návrh otce, aby matce bylo nařízeno přihlásit nezletilého J. do předškolního zařízení v H., jakmile se uvolní místo (výrok I.). Z provedeného dokazování (zprávy ošetřující lékařky MUDr. Jany Ponížilové ze dne 5. 12. 2016) okresní soud zjistil, že nezletilý J. trpí opakovanými infekcemi urologického traktu a bere antibiotika, i když je jeho zdravotní stav stabilizovaný, je pod stálou lékařskou kontrolou, takže docházka do předškolního zařízení nebyla v této době lékařkou doporučena. Nezletilý J. nedosáhl v době rozhodování ani věku tří let, podle pravomocného rozsudku zdejšího soudu byl již dříve svěřen do péče matky, která se o něj řádně stará a v současné době je stále na mateřské dovolené. Usnesením ze dne 16. 12. 2016 č. j. 0 P 130/2014-556 okresní soud zamítl návrh otce na výkon rozhodnutí ve věci informační povinnosti matky tak, aby byla povinna setkat se s odborníkem z oboru pedopsychologie nebo mediátorem. Matku okresní soud podle § 501 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění (dále jen "z. ř. s.") vyzval, aby plnila soudní rozhodnutí okresního soudu ze dne 12. 11. 2014 č. j. P 130/2014-118 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2015 č. j. 21 Co 64/2015-246 o informační povinnosti o závažných změnách zdravotního stavu nezletilého J., o jeho vyšetřeních, lékařských zákrocích a hospitalizaci ve stanovených termínech. Okresní soud matku upozornil, že v případě neplnění jí uložené informační povinnosti jí může být uložena peněžitá pokuta. Rozsudkem ze dne 10. 5. 2017 č. j. P 130/2014-752 o návrhu otce na změnu úpravy styku, na změnu péče a výživy o snížení výživného a o neshodě rodičů ve významné záležitosti nezletilého rozhodl okresní soud tak, že upravil styk otce s nezletilým J. (výrok I.), zamítl návrhy otce na změnu péče a výživy u nezletilého J., na snížení výživného a na udělení souhlasu za matku k očkování proti klíšťové encefalitidě (výroky II., III. a IV.). Pod bodem VII. okresní soud uložil otci zaplatit České republice na účet označeného soudu částku 5 925,- Kč. Posledně bylo okresním soudem rozhodnuto o výživném na nezletilého J. rozsudkem ze dne 25. 11. 2015 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2016 č. j. 21 Co 46/2016-327, jímž bylo otci stanoveno výživné ve výši 3 000,- Kč měsíčně. Po provedeném dokazování konstatoval okresní soud, že v projednávané věci nejsou dány důvody ani pro změnu výchovy ani pro změnu výživy. Důvod pro změnu péče není dán rovněž z toho důvodu, že není v možnostech otce přimět nezletilého J. k přespání u něj ani jednu noc. Závěry v tomto směru okresní soud podpořil zejména výsledky znaleckého zkoumání výchovné způsobilosti obou rodičů nezletilého J., přičemž znalec byl soudem rovněž vyslechnut. Pokud jde o rozsah styku, poukázal okresní soud na skutečnost, že styk byl soudem naposledy upraven v roce 2014, kdy nezletilý J. neměl ještě ani rok. Rozsudkem ze dne 14. 7. 2017 č. j. P 130/2014-4 rozhodl okresní soud o návrhu otce na omezení matky v rodičovské odpovědnosti tak, že návrh v plném rozsahu zamítl (výrok I.). Okresní soud po provedeném dokazování nezjistil žádná pochybení matky, která by odůvodňovala omezení její rodičovské zodpovědnosti. Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") rozsudkem ze dne 11. 1. 2018 č. j. 21 Co 171/2017-911, 21 Co 172/2017, 21 Co 175/2017 a 21 Co 257/2017 rozhodl o odvoláních proti všem výše označeným rozhodnutím okresního soudu tak, že: - potvrdil rozsudek okresního soudu ze dne 16. 12. 2016 č. j. 0 P 130/2014-554 (výrok I.); - potvrdil usnesení okresního soudu ze dne 16. 12. 2016 č. j. 0 P 130/2014-556 ve výroku I. v jeho napadané zamítavé části a ve výroku II. (výrok II.); - potvrdil rozsudek okresního soudu ze dne 10. 5. 2017 č. j. 0 P 130/2014-752 v napadených výrocích I., II., III., IV., VI., VII. a VIII. (výrok III.); - potvrdil rozsudek okresního soudu ze dne 14. 7. 2017 č. j. 0 P 130/2014-4 díl spisu XI., ve výroku I., změnil citovaný rozsudek ve výroku II. ohledně povinnosti otce zaplatit matce náklady řízení před soudem I. stupně, přičemž ve vztahu mezi zbylými účastníky rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.); - otci uložil povinnost zaplatit matce náklady odvolacího řízení sp. zn. 21 Co 257/2017 ve věci omezení rodičovské odpovědnosti částku 1 573,- Kč; a ve zbylém rozsahu žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok V.). III. Stěžovatel po rekapitulaci obsahu napadených rozhodnutí, konkrétně namítá, že napadená rozhodnutí nejsou dostatečně přesvědčivým způsobem odůvodněna z hlediska jednotlivých zákonných kritérií. Rozhodnutí obou obecných soudů tak prý postrádají dostatečně zjištěný skutkový základ, z něhož by bylo zřejmé, jaké jsou majetkové a výdělkové poměry stěžovatele, potřeby jeho nezletilého syna J. a výdělkové možnosti a schopnosti obou rodičů v poměru k žádoucí shodné životní úrovni nezletilého dítěte a obou jeho rodičů. V další části odůvodnění stěžovatel namítá údajné nedostatečné hájení práv a zájmů nezletilého J. ze strany soudem ustanoveného opatrovníka, jehož opakovaná neúčast na jednání zejména odvolacího soudu prý vede stěžovatele k závěru, že opatrovník neprojevuje odpovídající zájem o hájení práv a zájmů nezletilého dítěte. Za situace, kdy na jednáních odvolacího soudu se nezúčastnila ani matka nezletilého J., nelze prý taková jednání "považovat za řádná", která by přinášela odpovídající podklad pro rozhodnutí o věci samé. Pro stěžovatele bylo prý "překvapující" rozhodnutí soudu, jímž byl upraven nově jeho styk s nezletilým J. dokonce úžeji, než tomu bylo v dřívějším rozhodnutí, aniž prý soudy vzaly v úvahu "příznivý rozvoj vztahu mezi stěžovatelem a nezletilým J., ovšem s výjimkou přespávání". V souvislosti s výsledky znaleckého zkoumání stěžovatel namítá, že soudy neprovedly v souvislosti s výchovnými předpoklady matky zhodnocení osobnosti matky, zejména její psychické lability, což ho vede k závěru, že na straně matky jsou soudy veškerá negativa její osobnosti záměrně přehlížena. Stěžovatel nesouhlasí s úpravou styku v době vánočních svátků, kdy matka má právo trávit se synem každý rok den 24. 12., aniž by tato možnost byla rovnocenným způsobem poskytnuta i stěžovateli. Taková rozhodovací praxe soudu je prý v rozporu se závěry Ústavního soudu obsaženými v jeho nálezu sp. zn. IV. ÚS 1921/17. Za projev nerovnosti mezi oběma rodiči považuje stěžovatel i rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně náhrady nákladů řízení i úhrady za vypracování znaleckého posudku, které je nucen hradit vždy jen stěžovatel. V souvislosti s délkou rozhodování soudů o jeho dílčích návrzích je prý stěžovatel již "rozladěn" nepřiměřenou dobou mezi zpracováním znaleckého posudku a rozhodnutím soudu. Stěžovatel se domnívá, že opatrovník a následně i soudy hájí pouze zájmy matky a pomíjí práva nez