IV.ÚS 133/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 133/08 ze dne 1. 7. 2008 N 119/50 SbNU 15 K řádnému odůvodnění rozhodnutí obecného soudu a ke stejnému obsahu a ochraně vlastnického práva   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera - ze dne 1. července 2008 sp. zn. IV. ÚS 133/08 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. M. proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2007 sp. zn. 32 Odo 1102/2006, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2006 sp. zn. 11 Cmo 263/2005, jímž vrchní soud na základě odvolání žalobce (v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastník) změnil rozsudek prvního stupně a vyhověl žalobě vedlejšího účastníka o zaplacení peněžité částky, za účasti vedlejšího účastníka Pražské energetiky, a. s. I. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2007 sp. zn. 32 Odo 1102/2006 ve znění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2008 č. j. 32 Odo 1102/06-165 se ruší. II. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. III. Návrh vedlejšího účastníka na náhradu nákladů řízení se odmítá. Odůvodnění Stěžovatel svou včas podanou ústavní stížností napadá, s tvrzením zásahu do práv zaručovaných čl. 11 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě a porušení čl. 96 odst. 1 Ústavy, v záhlaví označený rozsudek Nejvyššího soudu, jehož zrušení současně se zrušením rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 263/2005 ze dne 26. dubna 2006 se domáhá. Obě označená rozhodnutí byla vydána, jak patrno z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 35 Cm 129/2001, v řízení zahájeném k žalobě Pražské energetiky, a. s., se sídlem v Praze 10, Na Hroudě 1492/4, směřující proti stěžovateli jako odběrateli elektrické energie, na zaplacení částky 135 072,30 Kč s příslušenstvím, představující dle žaloby náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny (zjištěný pracovníky žalobce dne 23. 3. 1999), vypočtenou podle § 7 odst. 5 vyhlášky č. 169/1995 Sb. (tj. za období od 8. 12. 1998, kdy podle žaloby byl proveden poslední pravidelný odečet měřicího zařízení, do 23. 2. 1999, kdy byla přerušena dodávka elektřiny), a dále na zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody za poškození prostředků proti neoprávněné manipulaci ve smyslu přílohy č. 4 k citované vyhlášce. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně svým rozsudkem sp. zn. 35 Cm 129/2001 ze dne 3. 3. 2005 po provedeném dokazování žalobu vedlejšího účastníka zamítl. Na základě provedeného dokazování měl za prokázáno, že účastníci řízení měli v rozhodné době od 8. 12. 1998 do 23. 2. 1999 uzavřenu smlouvu o dodávce a odběru elektrické energie v místě provozovny žalovaného stěžovatele - v jídelně školy. Dodávka elektřiny byla žalobcem přerušena dne 23. 2. 1999, kdy byl odpojen přívod elektrické energie pro stěžovatele proto, že stěžovatel (který mezitím ukončil nájemní poměr a pronajaté prostory pronajímateli předal dne 15. 2. 1999) nezaplatil zálohu na další zúčtovací období. Při té příležitosti byl také pracovníky žalobce proveden na měřidle odečet a stěžovateli byla vyúčtována - za odběr 5448 kWh (který podle zjištění soudu odpovídal předchozí průměrné spotřebě stěžovatele) fakturou žalobce ze dne 25. 3. 1999, označenou jako konečná, za období od 8. 12. 1998 do 23. 2. 1999 částka 19 991,40 Kč. Dne 23. 2. 1999 (v den, kdy byl proud odpojen) nebylo pracovníky žalobce zjištěno poškození elektroměru, poprvé tuto skutečnost, potvrzenou posléze znaleckým posudkem, zjistili pracovníci žalobce teprve dne 23. 3. 1999. Na to opravnou fakturou ze dne 4. 5. 1999 vyúčtoval žalobce stěžovateli za stejné období od 8. 12. 1998 do 23. 2. 1999 za neoprávněný odběr žalovanou částku 135 072,30 Kč. Podle závěru soudu prvního stupně, který při právním posouzení věci vycházel z ustanovení § 409 obchodního zákoníku, upravujícího uzavření kupní smlouvy, dále ze speciální úpravy obsažené v ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, (dále též jen "zákon"), definující neoprávněný odběr, a ustanovení § 7 a přílohy č. 4 vyhlášky č. 169/1995 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o podmínkách dodávek elektřiny a o způsobu výpočtu škody vzniklé dodavateli neoprávněným odběrem elektřiny, (dále jen "prováděcí vyhláška"), žalobce pochybil, když po vyúčtování spotřeby zjištěné dne 23. 2. 1999 vyúčtoval stěžovateli v rozporu s ustanovením § 7 odst. 4 vyhlášky č. 169/1995 Sb. neoprávněný odběr za totožné období, a protože žalobce netvrdil, z jakého důvodu stanovil stěžovateli úhradu za poškození elektroměru v maximální výši 10 000 Kč a ani neprokázal, že elektroměr poškodil stěžovatel, žalobu v plném rozsahu zamítl. Vrchní soud v Praze, který se věcí zabýval z podnětu odvolání žalobce, rozsudek soudu prvního stupně změnil v jeho prospěch a žalobě vyhověl. Při svém rozhodování vycházel z názoru, že zákonná úprava, kterou nutno na daný případ použít [ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 222/1994 Sb., § 7 odst. 1-4 vyhlášky č. 169/1995 Sb., § 15 odst. 9 zákona č. 222/1994 Sb.], je vybudována na principu objektivní odpovědnosti za škodu vzniklou neoprávněným odběrem, a to bez ohledu na to, kdo zajištění proti neoprávněné manipulaci porušil, za škodu takto vzniklou činí zákon bez dalšího odpovědným odběratele. Se zřetelem na to, že výpočet škody je fiktivní podle pravidel daných vyhláškou, nemůže hrát roli stav spotřeby vykázaný na elektroměru při jeho odebrání ani průměrná spotřeba elektrické energie vykazovaná stěžovatelem. Tento rozsudek odvolacího soudu napadl stěžovatel dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a spatřuje jeho důvodnost v nesprávném právním posouzení věci a vadných skutkových zjištěních. Dovolací soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím dovolání stěžovatele zamítl. Jak patrno z odůvodnění jeho rozhodnutí, při posuzování právní povahy aplikovaných ustanovení vycházel s odkazem na ustanovení § 2 odst. 3 občanského zákoníku a § 39 odst. 3 písm. f) zákona č. 222/1994 Sb. a na veřejnoprávní důsledky úpravy obsažené v energetickém zákoně z názoru, že není možné, aby účastníci právních vztahů při dodávce elektřiny sami určovali, co je či není neoprávněným odběrem s následky, které jsou upraveny v § 22 odst. 2 citovaného zákona. Podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) citovaného zákona se za neoprávněný odběr považuje i odběr měřicím zařízením, na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci. Ve spojení s ustanovením § 15 odst. 9 citovaného zákona, které stanoví povinnost odběratele udržovat odběrné elektrické zařízení ve stavu, který odpovídá technickým normám a právním předpisům na úseku bezpečnosti práce, a poskytovat technické údaje o něm dodavateli, je zřejmé, že je péče o řádný technický stav měřicího zařízení zákonem svěřena odběrateli. Při poškození zařízení sloužícího k zajištění proti neoprávněné manipulaci je tudíž podle soudu nerozhodné, kdo toto zajištění porušil a zda odběratel o tomto porušení věděl. Důsledky neoprávněného odběru nese odběratel, aniž by bylo nutno zkoumat nejen jeho zavinění, ale ani zjišťovat, kdo skutečně měřicí zařízení poškodil. Pokud jde o posouzení, zda uvedené povinnosti stěžovatele trvaly, vycházel dovolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vyplývá, že stěžovatel po ukončení nájemního vztahu a vyklizení provozovny odběr energie neodhlásil, jeho smluvní vztah k žalobci stále trval, a v důsledku toho byl povinen postupovat podle citovaného zákona a nést i případné majetkové následky spojené s neoprávněným odběrem elektřiny. Ustanovení § 22 odst. 11 citovaného zákona (nesprávně však soudem označené, patrně bylo myšleno ustanovení § 15 odst. 11 zákona) odkazuje, pokud jde o výpočet škody vzniklé dodavateli neoprávněným odběrem, na prováděcí předpis. Pravidla chování uvedená v prováděcím předpisu musí vycházet ze zákonného zmocnění s tím, že upravují pouze podrobnosti rámcových řešení uvedených v zákoně. Jestliže jsou ustanovení § 15 a 22 zákona kogentní a koncentrují povinnosti spojené s řádným měřením odběru energie u odběratele, potom má totožný charakter i navazující ustanovení § 7 prováděcí vyhlášky a je nutno je aplikovat jako kogentní speciální úpravu, stanovící rozsah kompenzací za neoprávněný odběr, které je odběratel povinen dodavateli elektrické energie zaplatit. Pokud jde o námitku, že odečet byl uskutečněn při odpojení dodávky energie dne 23. 2. 1999, zastává dovolací soud názor, že je nutno respektovat ustanovení § 7 odst. 4 prováděcí vyhlášky č. 169/1995 Sb., které upravuje vyvratitelnou domněnku pro případy, kdy není možno zjistit dobu trvání neoprávněného odběru. V těchto