IV.ÚS 1341/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1341/20 ze dne 9. 6. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele V. B., zastoupeného JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou, sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2020 č. j. 30 Cdo 1707/2019-303, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2018 č. j. 28 Co 327/2018-251 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. července 2018 č. j. 15 C 92/2016-205, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí označených v záhlaví, neboť tvrdí, že jimi byly porušeny jeho základní práva a svobody zaručené v čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 12. 7. 2018 č. j. 15 C 92/2016-205 zastavil řízení o žalobě co do částky 84 683 Kč s úrokem z prodlení (I. výrok), odmítl žalobu co do částky 5 970,20 Kč s úrokem z prodlení (II. výrok), zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení za den 24. 3. 2016 z částky 640 909 Kč (III. výrok), zamítl žalobu co do částek 50 256 Kč a 500 000 Kč s úrokem z prodlení (IV. výrok), rozhodl o povinnosti vedlejší účastnice zaplatit stěžovateli 688 788 Kč s úrokem z prodlení (V. výrok) a o nákladech řízení (VI. a VII. výrok). Před obvodním soudem se stěžovatel domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé při výkonu veřejné moci podle zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Proti stěžovateli bylo dne 6. 3. 2014 zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu podvodu [§ 209 odst. 1 a 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník], dne 22. 4. 2015 nabylo právní moci rozhodnutí soudu, jímž byl stěžovatel zproštěn obžaloby, neboť žalovaný skutek nebyl trestným činem. Řízení o žalobě ohledně částky 84 683 Kč bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí učiněném poté, co vedlejší účastnice uhradila stěžovateli náklady, jež vynaložil na obhajobu v trestním řízení. U náhrady nákladů obhajoby nebyla žaloba vzata zpět ohledně částky 5 970,20 Kč. Obvodnímu soudu nebylo zřejmé, za jaké úkony tuto částku stěžovatel požaduje, což ani přes výzvu soudu nespecifikoval. Obvodní soud proto žalobu co do této částky odmítl. Dále shledal, že stěžovatel má nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 688 788 Kč. V důsledku trestního stíhání se totiž u stěžovatele rozvinula posttraumatická stresová porucha. Znalec zjistil, že stěžovatel má nepříjemné trýznivé prožitky, při připomenutí trestního stíhání je v napětí, má sníženou frustrační toleranci, má poruchu pozornosti a paměti, pokleslou psychickou výkonnost, poruchy spánku, nepříjemné sny, poklesla u něj sexuální apetence a je omezen v běžných aktivitách. Obvodní soud zamítl žalobu v části, v níž se stěžovatel domáhal bolestného (50 256 Kč), neboť podle znalce takový zásah v důsledku trestního stíhání stěžovatel neutrpěl. Jako neoprávněný soud vyhodnotil požadavek na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč, k níž stěžovatel tvrdil, že trestní stíhání mělo negativní vliv na jeho rodinný život, pověst, dobré jméno, přátelské vztahy a vztahy v zaměstnání. Všech zmíněných složek stěžovatelova života se týkala již náhrada za ztížení společenského uplatnění, nebylo tak namístě podle obvodního soudu zdvojovat jejich náhradu ještě prostřednictvím náhrady nemajetkové újmy. 3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 28. 11. 2018 č. j. 28 Co 327/2018-251 potvrdil rozsudek obvodního soudu o částečném odmítnutí žaloby a o jejím částečném zamítnutí. Nákladové výroky změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a dále, že stěžovatel je povinen zaplatit státu 3 651 Kč. Městský soud shledal, že obvodní soud postupoval správně, když žalobu odmítl ohledně částky 5 970,20 Kč, neboť stěžovatel ani přes výzvu nedoplnil, k jakým úkonům se žalobní požadavek upíná. K uplatněnému nároku na bolestné ve výši 50 256 Kč městský soud podle § 118a 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), stěžovatele vyzval, aby popsal, v čem spočívala bolest, kterou chce samostatně nahradit vedle již znalcem popsané a ohodnocené újmy na zdraví, kdy začala a kdy skončila. Stěžovatel jen zopakoval skutečnosti uvedené v odvolání a jeho doplněních. Městský soud uvedl, že znalec posoudil i stres, diskomfort a jiné obtíže spojené s utrpěnou újmou a všechny je zohlednil při sestavení bodového hodnocení náhrady nemajetkové újmy na zdraví a ztížení společenského uplatnění. Další požadavek na náhradu za bolest přes výzvu stěžovatel ani skutkově nevymezil, zamítavé rozhodnutí obvodního soudu bylo proto v daném ohledu věcně správné. K nemajetkové újmě městský soud za důkazně nepodložené označil stěžovatelovo tvrzení, že v očích veřejnosti, potenciálních zaměstnavatelů či obchodních partnerů bude mít nálepku "nedůvěryhodného". Stěžovatel totiž ani k výzvě podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nespecifikoval, jak mu bylo znemožněno uzavírat obchody se zákazníky, kdy a jaké se objevily problémy u obchodních partnerů, jak byl poškozen u veřejnosti. Vedlejší účastnice se stěžovateli za trestní stíhání omluvila a městský soud neshledal, že by se mu mělo dostat ještě další peněžité satisfakce. Městský soud tudíž označil za věcně správné rozhodnutí obvodního soudu o zamítnutí nároku na zaplacení 500 000 Kč jakožto náhrady nemajetkové újmy. 4. Proti rozsudku městského soudu podali dovolání jak stěžovatel, tak vedlejší účastnice. Obě dovolání Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 22. 1. 2020 č. j. 30 Cdo 1707/2019-303. Uvedl, že z rozsudku městského soudu neplyne stěžovatelem tvrzený závěr, že by tento soud posoudil náhradu újmy ve formě bolestného a za ztížení společenského uplatnění jako jeden nárok. Z jeho rozhodnutí totiž plyne opak. Dále Nejvyšší soud uvedl, že stanovení formy přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s formou přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu § 237 o. s. ř. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel zdůraznil, že § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zavádí povinnost k náhradě tří samostatných nároků, jimiž jsou 1) náhrada vytrpěné bolesti, 2) náhrada další nemajetkové újmy a 3) náhrada za ztížení společenského uplatnění. Podle stěžovatele obecné soudy zjištěné poruchy jeho zdraví nesprávně vyhodnotily, když uvedly, že náhrada za ztížení společenského uplatnění v sobě zahrnuje i náhradu zásahů uplatňovaných v rovině bolestného. Jde o samostatné nároky a není možné, aby je soudy sloučily do jednoho. Soudy se opřely o závěr znalce, že v rovině bolestného nárok na náhradu nevznikl. Stěžovatel namítl, že se soudy neměly spokojit pouze s odmítavým stanoviskem znalce, ale měly jeho stanovisko vyhodnotit s ohledem na právní úpravu, judikaturu a předložené důkazy. 6. Stěžovatel začal v době trestního stíhání vykonávat podnikatelskou činnost v odvětví, v němž byl stíhán pro zločin podvodu, což mu znemožňovalo uzavírat obchody se zákazníky a vytvářelo problémy s obchodními partnery. Trestní stíhání zasáhlo jeho vztahy s přáteli a rodinou, neboť jej lidé z jeho okolí viděli v pozici obviněného z trestného činu a přestali s ním komunikovat. Sám stěžovatel se vyhýbal přátelům i rodině, protože se obával jejich reakce. Tato újma měla být podle jeho názoru odškodněna náhradou další nemajetkové újmy. Obvodní soud a městský soud však nesprávně spojily posuzování nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění a nároku na náhradu další nemajetkové újmy. Za ztížení společenského uplatnění je nutno brát problémy ovlivňující budoucí život stěžovatele, což je podle jeho názoru kategorie odlišná od popsaných zásahů v osobní a pracovní sféře. 7. Stěžovatel nesouhlasí s městským soudem, který neshledal, že by se z hlediska obecné slušnosti mělo stěžovateli dostat další pe