IV.ÚS 1349/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1349/17 ze dne 10. 10. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 10. října 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti K. S., zastoupené JUDr. Jindrou Čihákovou, advokátkou se sídlem Ječná 518/32, 128 00 Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2017 č. j. 19 Co 45/2017-610 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. listopadu 2016 č. j. 50 P 88/2008-596, za účasti 1) Městského soudu v Praze a 2) Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení a A) Městské části Praha 10, se sídlem Vršovická 1429/68, Praha 10 a B) M. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 5. 2017 a po výzvě k odstranění vad doplněným dne 31. 7. 2017, napadá K. S. (dále rovněž "matka", resp. "stěžovatelka") v záhlaví usnesení označená rozhodnutí, která podle jejího názoru porušila její ústavně zaručená základní práva, a to právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života (čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny). Dále měl být porušen čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). II. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, jakož i z připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 50 P 88/2008, se zjišťuje: Stěžovatelka je matkou nezletilého syna F. Š. (dále jen "nezl. F."). Otcem dítěte je M. Š. (dále jen "otec"). Rodiče spolu nežijí, matka v roce 2008 emigrovala do Kanady, kde trvale žije se svým novým manželem a s druhým nezletilým synem G. Nezl. F. od té doby trvale žije u otce v P. Dne 13. 8. 2008 obvodní soud rozsudkem č. j. 50 P 88/2008-21 schválil dohodu rodičů, kterou byl syn F. svěřen do výchovy otce, a matce bylo stanoveno výživné. Protože rodiči dohodnutý styk dítěte s matkou a jeho styk s příbuznými matky probíhal konfliktně, obvodní soud o úpravě styku rozhodoval opakovaně, a to naposledy rozsudkem ze dne 6. 10. 2015 (č. j. 50 P 88/2008-444) ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2016 (č. j. 19 Co 70/2016-510). Dalším návrhem, došlým obvodnímu soudu dne 11. 11. 2015, se matka domáhala nové úpravy styku s nezletilým synem F. V návrhu (č. l. 453) matka uvedla, že v Kanadě pečuje o svého druhého syna G. a invalidního manžela, a proto její osobní styk s nezletilým F. není možný, neboť ona nemá dostatek finančních prostředků, aby ho osobně v České republice navštěvovala. Navrhovala proto, aby obvodní soud upravil nepřímý styk matky s nezl. F. za neúčasti otce nezletilého v rozsahu nejméně jedenkrát týdně tak, že styk se uskuteční "prostřednictvím Skype každou neděli od 14:00 hod. do 15:00 hod. českého času v bydlišti pramatky I. H. tak, že pramatka převezme nezletilého příslušnou neděli v 10:00 hod. v bydlišti otce a předá ho otci téhož dne 18:00 hod. v bydlišti otce. Otec je povinen nezl. F. ke styku s matkou v uvedené termíny vždy včas a řádně připravit". Návrhu matky předcházel návrh babičky nezletilého I. H. a strýce M. H. (bratra matky nezletilého) na úpravu styku s nezl. F. Návrh M. H. byl později vzat zpět a řízení o něm bylo zastaveno (usnesení obvodního soudu ze dne 8. 12. 2015 č. j. 50 P 88/2008-489), přičemž řízení o úpravě styku s babičkou nezl. F. skončilo soudem schváleným smírem, v němž bylo umožněno babičce I. H. se stýkat se svým vnukem F. každý druhý týden v kalendářním měsíci v neděli od 13:00 hod. do 18:00 hod. Otci bylo uloženo nezl. F. ke styku s babičkou v uvedený den včas a řádně připravit, přičemž babička si nezl. F. měla převzít a po skončení styku ve stanovenou dobu řádně předat otci v jeho bydlišti. Na č. l. 513 soudního spisu je založen další návrh matky (doručený soudu dne 30. 5. 2016) na zatímní úpravu poměrů, v němž se matka dožadovala nařízení předběžného opatření, v němž by soud umožnil matce se s nezl. F. stýkat každou sobotu od 12:30 hod. do 16:00 hod. Podle návrhu si matka měla převzít nezl. F. ke styku v místě otcova bydliště a po skončení styku ho tam otci řádně předat, přičemž styku se směl účastnit strýc M. H., který měl za matku provést převzetí a předání a "dopravit dítě" do bytu č. X v K. Usnesením ze dne 6. 6. 2016 č. j. 50 P 88/2008-520 obvodní soud návrh matky na nařízení předběžného opatření ve výše uvedeném znění zamítl. Odvoláním napadené prvoinstanční rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2016 sp. zn. 19 Co 288/2016. Usnesením ze dne 12. 7. 2016 č. j. 50 P 88/2008-524 jmenoval obvodní soud opatrovníkem nezl. F. v řízení o úpravě styku s matkou Městkou část Praha 10. Na č. l. 584-6 soudního spisu je založen protokol z mimosoudního jednání o výslechu nezl. F. ke zjištění názoru nezletilého ze dne 9. 11. 2016, v němž nezl. F. uvedl, že si s mámou píše prostřednictvím sociální sítě Facebook asi pětkrát týdně, někdy méně; doma mají internet, táta elektronickému kontaktu s matkou nebrání, nic synovi nezakazuje. Obvodní soud rozsudkem ze dne 10. 11. 2016 č. j. 50 P 88/2008-596 návrh matky na úpravu styku s nezl. F. zamítl. V odůvodnění obvodní soud uvedl, že nezl. F. byl na základě soudem schválené dohody rodičů svěřen do výchovy otce. Matka nemá výhrady k péči otce o nezl. F. Obvodní soud s odkazem na ustanovení §§ 887 a 888 občanského zákoníku (dále jen "o. z".) uvedl, že výkon práva rodičů udržovat osobní styk s dítětem nemohou rodiče svěřit jiné osobě. Po zhodnocení důkazů dospěl obvodní soud k závěru, že nejsou splněny hmotněprávní podmínky ustanovení § 887 a násl. o. z. pro úpravu styku matky s nezl. F., neboť tento styk fakticky probíhá, a to podle potřeb a psychického vývoje nezl. F. V řízení nebylo prokázáno, že by pečující otec nezletilému F. ve styku s matkou bránil; není žádný důvod k tomu, aby soud rozhodl o elektronickém styku nezl. F. s matkou za účasti třetích osob bez kontroly otce; pokud by tomu tak bylo, byl by otec zbaven možnosti vykonávat rodičovskou zodpovědnost k nezl. F. a byla by tak porušena i práva nezletilého dítěte. Městský soud v Praze (dále též "odvolací soud") rozsudkem ze dne 15. února 2017 č. j. 19 Co 45/2017-610 odvoláním matky napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Soud zdůraznil, že matka trvale žije s novou rodinou v Kanadě a do České republiky z rodinných a finančních důvodů nejezdí. Odvolací soud připomenul, že rozhodování soudu o návrhu matky na úpravu styku s nezl. F. předcházelo rozhodnutí soudu o úpravě styku nezl. F. s babičkou (matkou matky). V dané věci je nepochybné, že přímý (osobní) styk nezl. F. s matkou neprobíhá a podle jejího vyjádření ani probíhat nemůže, nic však nebrání styku elektronickou formou, který je fakticky realizován; tato forma styku není podmíněna tím, kde se momentálně nezletilý nachází. Forma styku navrhovaná nyní matkou tak jen představuje další rozšíření již jednou pravomocně upraveného styku nezl. F. s babičkou. Nový matčin návrh není reálný, neboť matka není schopna skutečně nezl. F. od otce převzít a žádá proto převzetí nezletilého babičkou či strýcem. Otec styku nijak nebrání, styk s matkou je realizován, což potvrdil i nezl. F., který je již ve věku, kdy je schopen posoudit, jak má styk s matkou, resp. s babičkou probíhat. Závěrem odvolací soud konstatoval, že soud rozhoduje sice v řízení nesporném, ale až na základě konkrétního návrhu, přičemž v zásadě styk nelze vnutit. Výchovné působení rodiče nemůže překročit racionální mez a mělo by respektovat rozhodnutí dítěte tak, aby byly naplněny požadavky uvedené v čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.) III. V ústavní stížnosti stěžovatelka zdůrazňuje své právo jako rodiče podílet na výchově nezl. syna F. stejnou měrou, jako jeho otec - pečující rodič. Z tohoto důvodu by jí mělo být umožněno stýkat se s nezl. F. v takovém rozsahu, aby tato zásada byla co nejvíce dodržena. Stěžovatelka tvrdí, že obecným soudům je umožněno zamítnout návrh nepečujícího rodiče na úpravu jeho styku s nezletilým dítětem jen v případě, že jeho rodiče jsou dohodnuti na tomto styku nebo že věc je rozsouzena a poměry se v mezidobí nezměnily. Taká situace však prý v době řízení před obecnými soudy nenastala. Z těchto důvodů považuje stěžovatelka napadená rozhodnutí za rozporná s čl. 36 odst. 1 Listiny. Podle názoru stěžovatelky je odůvodnění napadených rozhodnutí nepřesvědčivé a rozporné s požadavkem § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť staví stěžovatelku před problém, jak se přesvědčit, že styk prostřednictvím elektronické komunikace skutečně probíhá mezi ní a jejím synem a nikoli s jinou osobou, která se za syna (případně) jen vydává. Stěžovatelka prý nemá jistotu, že hovoří se synem, pokud si tuto skutečnost nemůže ověřit. Stěžovatelka tvrdí, že styk elektronickou formou tak, jak dosud funguje, závisí na