IV.ÚS 1351/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1351/16 ze dne 6. 4. 2017 N 55/85 SbNU 35 Nezabavitelná část dávek důchodového zabezpečení u osoby ve výkonu trestu odnětí svobody   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Jana Musila (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy - ze dne 6. dubna 2017 sp. zn. IV. ÚS 1351/16 ve věci ústavní stížnosti L. P., t. č. ve Věznici Karviná, Fryštátská 178, 733 01 Karviná, zastoupeného Mgr. Marianem Sikorou, advokátem, se sídlem Štefánikova 134/8, 737 01 Český Těšín, proti exekučnímu příkazu Krajského soudu v Brně ze dne 8. března 2016 č. j. EP 17/2016-9 a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v provádění srážek z účtu stěžovatele zřízeného a vedeného Vězeňskou službou České republiky - Věznicí Karviná od 11. března 2016, za účasti 1. Krajského soudu v Brně a 2. Vězeňské služby České republiky - Věznice Karviná jako účastníků řízení. I. Exekučním příkazem Krajského soudu v Brně ze dne 8. března 2016 č. j. EP 17/2016-9 bylo porušeno základní právo stěžovatele na ochranu vlastnictví dle článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na pokojné užívání majetku dle článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Exekuční příkaz Krajského soudu v Brně ze dne 8. března 2016 č. j. EP 17/2016-9 se ruší. III. Vězeňské službě České republiky - Věznici Karviná se zakazuje pokračovat v porušování základního práva stěžovatele na ochranu vlastnictví dle článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na pokojné užívání majetku dle článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod spočívajícím v provádění srážek z účtu stěžovatele zřízeného a vedeného Věznicí Karviná od 11. března 2016 v rozsahu jdoucím nad rámec stanovený § 25 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a přikazuje se jí, aby bezprostředně po doručení tohoto nálezu umožnila stěžovateli disponovat s jednou polovinou peněžních prostředků zaslaných mu na tento účet - do úhrady pohledávek stěžovatele vyjmenovaných v § 25 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb. však pouze za účelem hrazení poskytnutých zdravotních služeb nehrazených z veřejného zdravotního pojištění a na nákup podle § 23 zákona č. 169/1999 Sb. - a zbývající část peněžních prostředků užila na úhradu jiných vykonatelných pohledávek za stěžovatelem ve smyslu § 25 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb. Odůvodnění I. Stěžovatelem namítané zásahy do základních práv 1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 27. dubna 2016, vycházející z § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se L. P. (dále jen "stěžovatel" nebo "dlužník") domáhá zrušení exekučního příkazu Krajského soudu v Brně ze dne 8. března 2016 č. j. EP 17/2016-9 (dále jen "exekuční příkaz"), jímž jmenovaný soud přikázal Vězeňské službě České republiky - Věznici v Karviné (dále také jen "věznice"), aby od okamžiku doručení exekučního příkazu prováděla "z konta úložek dlužníka" stanovené srážky až do výše vykonatelného nedoplatku v částce 13 000 Kč a 81 060,80 Kč a nevyplácela sražené částky dlužníkovi a dále aby po vyrozumění o tom, že exekuční příkaz nabyl právní moci, vyplácela částky sražené "z konta úložek dlužníka" na účet nadepsaného správce daně (Krajského soudu v Brně). Náklady na nařízení daňové exekuce činily ke dni vydání exekučního příkazu 1 880 Kč. 2. Stěžovatel dále brojí proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci - věznice, jenž má spočívat v provádění srážek z účtu ("konta úložek") stěžovatele vedeného věznicí (dále jen "účet stěžovatele") od doručení exekučního příkazu, tj. od 11. března 2016, nad rámec jedné poloviny peněžních prostředků zaslaných na účet, a tedy v rozporu s § 25 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o výkonu trestu odnětí svobody"). 3. Napadeným exekučním příkazem a popsaným jiným zásahem orgánu veřejné moci mělo podle stěžovatele dojít k porušení článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), k zásahu do jeho ústavně zaručeného práva vlastnit majetek ve smyslu článku 11 odst. 1 Listiny a k zásahu do práva na sociální zabezpečení podle článku 30 odst. 1 Listiny. II. Řízení předcházející podání ústavní stížnosti 4. Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu spisu vedeného u Krajského soudu v Brně (dále také jen "správce daně") k pohledávce za stěžovatelem (evidenční číslo 5500007314), který si vyžádal, Ústavní soud zjistil: 5. Opatřením ze dne 29. ledna 2013 sp. zn. 0 Nt 371/2013 Okresní soud ve Zlíně stěžovateli ustanovil obhájkyni Mgr. Jaroslavu Strnadovou, advokátku, (dále jen "obhájkyně"), neboť v trestní věci stěžovatele vedené u Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 19/2013 byl dán důvod nutné obhajoby dle § 36 odst. 3 tr. řádu, protože proti stěžovateli bylo vedeno trestní řízení pro trestný čin, za který zákon stanovuje trest, jehož horní hranice převyšuje pět let. 6. Rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 9. prosince 2013 č. j. 61 T 19/2013-460 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. března 2014 č. j. 5 To 5/2014-532 byl stěžovatel pravomocně shledán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 a § 140 odst. 1 tr. zákoníku. 7. Usnesením ze dne 27. března 2014 sp. zn. 61 T 19/2013 Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně uložil stěžovateli povinnost zaplatit českému státu na náklady trestního řízení částku 13 000 Kč. 8. Usnesením ze dne 15. května 2014 č. j. 61 T 19/2013-594 Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně obhájkyni stěžovatele přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za obhajobu ve výši 81 060,80 Kč, jež jí byly vyplaceny dne 11. června 2014. 9. Usnesením ze dne 4. srpna 2014 č. j. 61 T 19/2013-621 Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně uložil stěžovateli dle § 152 odst. 1 písm. b) tr. řádu povinnost nahradit českému státu odměnu a hotové výdaje přiznané ustanovené obhájkyni. 10. Upomínkou ze dne 9. října 2014 byl stěžovatel Krajským soudem v Brně vyrozuměn o nedoplatku vzniklém nezaplacením nákladů trestního řízení a nákladů obhajoby v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 19/2013; stěžovatel byl vyzván k uhrazení dlužné částky do čtrnácti dnů ode dne doručení upomínky a poučen, že neuhrazený nedoplatek bude případně vymožen daňovou exekucí dle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "daňový řád"). 11. Dne 8. března 2016 Krajský soud v Brně vydal exekuční příkaz. Exekuční příkaz nabyl právní moci a je vykonatelný ode dne 14. března 2016. 12. Dne 29. března 2016 stěžovatel podal stížnost proti postupu věznice spočívajícímu v provádění srážek z přijatého invalidního důchodu z účtu stěžovatele. Tuto stížnost ředitel věznice plk. Mgr. Květoslav Jordán shledal nedůvodnou s tím, že Vězeňská služba České republiky nezkoumá původ finančních prostředků připsaných na účet stěžovatele. III. Další řízení ve věci stěžovatele 13. Rozhodnutím ze dne 5. ledna 2017 č. j. 5600006714-EP 17/2016/Vavř správce daně zamítl návrh stěžovatele na zastavení daňové exekuce s tím, že v dané věci není splněn žádný z důvodů zastavení daňové exekuce dle § 181 odst. 2 daňového řádu. Správce daně uvedl, že daňová exekuce nebyla nařízena pro srážky z jiných příjmů (invalidního důchodu - jediného příjmu stěžovatele), nýbrž pro srážky "z konta úložek", tedy z částek, které tam budou uloženy, a to z jakéhokoliv zdroje. Dle správce daně se tak "ve své podstatě nejedná o srážky z jiných příjmů, na které se vztahuje nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení, (nařízení o nezabavitelných částkách)", načež doplnil, že "životní minimum dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, se stanoví jako minimální hranice peněžních příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních životních potřeb, nicméně odsouzení mají ve výkonu trestu odnětí svobody zajištěnu výživu, včetně ostatních základních životních potřeb státem". 14. Dle přehledu pohledávek, který je přílohou rozhodnutí správce daně ze dne 5. ledna 2017, bylo dosud na základě exekučního příkazu vymoženo 53 697 Kč, tedy více než polovina dlužné částky. IV. Argumentace stěžovatele 15. Stěžovatel v ústavní stížnosti předně namítá, že způsob, jakým je na základě exekučního příkazu prováděna daňová exekuce, představuje zásah do jeho vlastnického práva ve smyslu článku 11 odst. 1 Listiny a do práva na sociální zabezpečení ve smyslu článku 30 odst. 1 Listiny. St