IV.ÚS 1353/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1353/20 ze dne 26. 5. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Marcely Sidonové, zastoupené Pavlem Uhlem, advokátem, sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. března 2020 č. j. 26 Cdo 4003/2019-144, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. července 2019 č. j. 72 Co 427/2017-121 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. února 2019 č. j. 26 Cdo 3144/2018-107, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní korporace Bytového družstva X, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno její právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, a porušen měl být i princip, že zneužití práva nepožívá právní ochrany. 2. Současně stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost výše označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"). 3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") ze dne 20. 6. 2017 č. j. 12 C 46/2016-58 bylo stěžovatelce (jako žalované) uloženo vyklidit byt č. X1 o velikosti 4+1 nacházející se v 6. patře domu na adrese P., a odevzdat jej vedlejší účastnici (jako žalobkyni) (dále také "bytové družstvo") do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, současně bylo stěžovatelce uloženo zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení v částce 14 982,50 Kč. Uvedený soud vyšel z toho, že stěžovatelka byla z bytového družstva vyloučena, když oprávnění plynoucí z § 231 odst. 4 a 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (v relevantním znění), nevyužila, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se zánikem členství v bytovém družstvu ex lege zanikl i nájem předmětného bytu. Ke stěžovatelčině obraně, že vedlejší účastnice jí rozhodnutí představenstva o vyloučení nedoručila, uvedl, že stěžovatelce bylo toto rozhodnutí zasláno prostřednictvím České pošty a do její dispoziční sféry bylo dodáno dne 16. 11. 2012, kdy jí byla doručena výzva k vyzvednutí zásilky, což stěžovatelka neučinila. A požadovala-li doručení do datové schránky, pak takovouto povinnost vedlejší účastnice neměla. 4. K odvolání stěžovatelky městský soud rozsudek obvodního soudu změnil tak, že žalobu zamítl, a vedlejší účastnici uložil zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Městský soud uzavřel, že stěžovatelce se nedostalo možnosti seznámit se s obsahem doručované písemnosti, neboť dané rozhodnutí jí bylo doručováno na adresu, která je sice jejím trvalým bydlištěm, ale na níž se v té době nezdržovala, a žádost o doručování do datové schránky vedlejší účastnice ignorovala. 5. Na základě dovolání vedlejší účastnice však Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek městského soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud odmítl, že by vedlejší účastnici svědčila povinnost doručovat stěžovatelce do její datové schránky, a vyšel-li městský soud z toho, že se na doručovací adrese stěžovatelka nenacházela, je to v extrémním rozporu s provedenými důkazy i vyjádřením samotné stěžovatelky. 6. Následně městský soud v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu potvrdil a stěžovatelce uložil zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení ve výši 22 712 Kč. V odůvodnění konstatoval, že si stěžovatelka mohla rozhodnutí o vyloučení vyzvednout v úložní době, a nevyužila-li této možnosti, jde to k její tíži. Současně odmítl stěžovatelčinu námitku, že žádala o doručování do datové schránky, s tím, že žádný právní předpis ani stanovy takovouto povinnost vedlejší účastnici neukládají. 7. Proti tomuto rozsudku brojila stěžovatelka dovoláním, které však Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením podle § 243c odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") odmítl s tím, že není podle § 237 a § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné. II. Stěžovatelčina argumentace 8. V ústavní stížnosti stěžovatelka poukazuje na to, že družstevní podíl je majetkovou hodnotou, že členství v družstvu se svým obsahem podobá vlastnickému právu a je stejně tak chráněno čl. 11 odst. 1 Listiny. Je názoru, že z tohoto důvodu panství nad bytem družstevním, které se vykonává skrze členství v družstvu, nemůže být "někomu jen tak odňato", a v této souvislosti poukazuje na § 1184 občanského zákoníku, podle kterého důsledkem nuceného prodeje není, že by byt připadl jinému bez protihodnoty, ale že jeho vlastník obdrží kupní cena na trhu obvyklou; civilní právo tedy nepřipouští, aby vlastník, který neplní své povinnosti, v důsledku toho o svůj byt přišel (jak by tomu mohlo být v důsledku trestné činnosti). Právní úprava družstevního vlastnictví bytu, resp. dispozice s členským podílem se liší od právní úpravy vlastnictví bytové jednotky, ovšem míra ochrany by neměla být zásadně odlišná, neboť by byl porušen imperativ, dle něhož má vlastnické právo všech vlastníků stejný zákonný obsah a ochranu. 9. Současně stěžovatelka tvrdí, že se žádného protiprávního jednání nedopustila, pouze si nestihla vyzvednout na poště doporučený dopis, navíc se této situaci snažila předejít, když zaslala družstvu žádost o zasílání do datové schránky, a poté se ji snažila napravit, když požádala o opětovné zaslání kopie či stejnopisu tohoto dopisu do datové schránky. Upozorňuje, že nikdo nemá povinnost se v bytě zdržovat nepřetržitě, kdy více jak desetidenní nepřítomnost činí potenciálně z každého vlastníka družstevního podílu osobu, která může být o svůj byt připravena. Poukazuje na princip, podle něhož důsledky nějakých situací musí odpovídat jejich povaze, kdy vztah mezi příčinami a důsledky musí odpovídat principům přiměřenosti, a je-li důsledkem toho, že si někdo nestihne vyzvednout na poště zásilku, nepřezkoumatelná ztráta členství v družstvu a družstevního podílu, jehož hodnota na trhu činí až deset milionů korun, je takový důsledek nepřiměřený povaze toho, čeho se "dopustila". Aby postup obecných soudů mohl být ústavně konformní, musel by splňovat stejné požadavky, kterými právo chrání jiné vlastnické vztahy a panství, tedy zvýšit práh aplikovatelnosti některých postupů, kterými se zasahuje do vlastnictví, aby odpovídal např. podmínkám § 1184 občanského zákoníku. A aby výsledek obstál, musela by procedura "zbavení členského podílu" obsahovat i protiplnění poskytnuté za odňatý majetek. 10. Dále stěžovatelka argumentuje, že věcným účelem fikce doručení je odklizení překážky, kterou klade právním procedurám osoba, která vědomě nepřebírá poštu, a brání tak průchodu práva. Zde vedlejší účastnice ignorovala její prosbu, aby zasílala korespondenci způsobem, který je nejprůkaznější a který pro ni nepředstavuje žádnou komplikaci, i její žádost o opětovné zaslání příslušné zásilky. Vedlejší účastnice tak měla postaveno najisto, že neví, co je obsahem zásilky, a v tomto stavu se rozhodla ji ponechat, ač si přála opak. Zabránila tomu, že se proti vyloučení nemohla bránit, a bezplatně získala majetek v milionové hodnotě. Argumentuje, že pevnou součástí principů právního státu je zákaz zneužití práva, jehož podstatou je po formální stránce bezvadná aplikace jednotlivých norem, která neplní jejich účel, a že za daných okolností nelze danou fikci legitimně uplatnit. Obecné soudy mají pro takovýto případ korektiv dobrých mravů, neboť jednání, jehož podstatou je odepření zaslání písemnosti, kterou se nepodařilo adresátovi převzít, je z hlediska obecných pravidel lidského chování a slušnosti hluboce nemravné. Argumentace městského soudu, že vedlejší účastnice jí nabízela jiný byt do nájmu, je nesprávná, neboť nic nemění na tom, jak se vedlejší účastnice zachovala předtím, a ani to neoslabuje důsledky jejího postupu, jehož podstatou je, že ji "připravila o byt", aniž by měla možnost faktické či právní ochrany. Navíc nájemní bydlení je volně dostupným statkem. 11. Návrh na odklad vykonatelnosti stěžovatelka odůvodňuje tím, že čelí exekučnímu návrhu na vystěhování (sc. - na vyklizení), kdy případný výkon rozhodnutí by u ní vyvolal prakticky neodčinitelnou újmu, neboť i v případě úspěchu ve věci samé by neměla přístup k původnímu bytu, protože by jej vedlejší účastnice patrně někým obsadila, a naopak ona by se pak musela domáhat vyklizení bytu, přičemž pro vedlejší účastnici odložení vykonatelnosti nepředstavuje žádné ohrožení jejích práv. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou