IV.ÚS 136/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 136/19 ze dne 17. 12. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Ing. Pavla Macenauera a 2. Jarmily Macenauerové, zastoupených JUDr. Ivem Palkoskou, advokátem, sídlem Kleinerova 24, Kladno, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2018 č. j. 25 Co 320/2018-123 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. srpna 2018 č. j. 19 C 219/2016-111, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. srpna 2018 č. j. 19 C 219/2016-104, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. května 2018 č. j. 19 C 219/2016-99, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. května 2018 č. j. 19 C 219/2016-93, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. února 2018 č. j. 19 C 219/2016-87, spojené s návrhem na zrušení čl. V bodů 3 a 4 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností se podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelé domáhají zrušení výše uvedených soudních rozhodnutí, když tvrdí, že jimi byla porušena jejich práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále též práva podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Stěžovatelé současně s podanou ústavní stížností podle § 74 zákona o Ústavním soudu spojují návrh na zrušení čl. V bodů 3 a 4 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen "zákon č. 296/2017 Sb."). 3. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu se podává, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 5. 2. 2018 č. j. 19 C 219/2016-87 byli vyzváni oba stěžovatelé, aby společně a nerozdílně ve lhůtě do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatili soudní poplatek za podání dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 5. 10. 2017 č. j. 25 Co 256/2017-77, který činí podle položky 23 bod 1 písm. d) Sazebníku soudních poplatků 14 000 Kč. 4. Obvodní soud usnesením ze dne 4. 5. 2018 č. j. 19 C 219/2016-93 zastavil řízení o dovolání stěžovatelů, a to z důvodu neuhrazení soudního poplatku za dovolání. 5. Stěžovatelé poté podáním ze dne 11. 5. 2018 (č. l. 95) částečně omezili své podané dovolání proti rozsudku městského soudu ze dne 5. 10. 2017 č. j. 25 Co 256/2017-77, když učinili předmětem dovolání pouze výrok I napadeného rozsudku v rozsahu 99 000 Kč, aby jejich poplatková povinnost za podané dovolání byla omezena na částku 7 000 Kč, kterou současně na účet soudu uhradili. V této souvislosti poukázali na to, že nadále vycházejí z toho, že nebyli povinní soudní poplatek za dovolání hradit, a odkázali na své podání ze dne 8. 2. 2018. Dále konstatovali, že v ostatním zůstává dovolání nezměněno. Zdůraznili, že současně v odvolací lhůtě proti usnesení na č. l. 93 (usnesení obvodního soudu, jímž bylo řízení o dovolání stěžovatelů zastaveno) zaplatili soudní poplatek za dovolání ve výši 7 000 Kč. Ze záznamu o složení soudního poplatku u příslušného peněžního ústavu vyplývá, že stěžovatelé soudní poplatek ve výši 7 000 Kč složili na účet obvodního soudu dne 15. 5. 2018. 6. Usnesením obvodního soudu ze dne 28. 5. 2018 č. j. 19 C 219/2016-99 pak bylo rozhodnuto tak, že stěžovatelům se podle § 10 odst. 1 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), vrací zaplacený soudní poplatek za dovolání ve výši 7 000 Kč, neboť podle § 9 odst. 1 věty třetí zákona o soudních poplatcích se k zaplacenému poplatku po marném uplynutí lhůty nepřihlíží. 7. Stěžovatelé podáním ze dne 18. 6. 2018 proti tomuto usnesení podali námitky, o nichž obvodní soud rozhodl usnesením ze dne 1. 8. 2018 č. j. 19 C 219/2016-104 tak, že usnesení obvodního soudu ze dne 28. 5. 2018 č. j. 19 C 219/2016-99 se potvrzuje. 8. Podáním stěžovatelů ze dne 14. 8. 2018 (č. l. 108) stěžovatelé požádali o předložení spisu městskému soudu k rozhodnutí o opravném prostředku ze dne 4. 5. 2018 na č. l. 93, přičemž uvedli, že není pravdou, že by nebrojili proti usnesení na č. l. 93, jímž obvodní soud řízení o dovolání zastavil, neboť na toto usnesení reagovali svým podáním ze dne 11. 5. 2018, tedy v otevřené odvolací lhůtě, kde částečně omezili dovolání a současně v běžící odvolací lhůtě uhradili soudní poplatek za dovolání ve výši 7 000 Kč. Poukázali na to, že každý úkon účastníka je třeba posuzovat podle jeho obsahu, byť je nesprávně označen, přičemž tedy jejich podání - nazvané jako omezení dovolání a zaplacení soudního poplatku - musí být považováno za nesouhlas se zastavením dovolacího řízení. 9. Obvodní soud dále usnesením ze dne 30. 8. 2018 č. j. 19 C 219/2016-111 odmítl odvolání stěžovatelů ze dne 14. 8. 2018, směřující proti usnesení obvodního soudu ze dne 4. 5. 2018 č. j. 19 C 219/2016-93, a rozhodl též tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o odvolání stěžovatelů před soudem prvního stupně. Rozhodl tak proto, že toto usnesení obvodního soudu ze dne 4. 5. 2018 č. j. 19 C 219/2016-93 bylo stěžovatelům doručeno dne 9. 5. 2018, a to prostřednictvím datové schránky jejich právního zástupce, poslední den patnáctidenní lhůty k podání odvolání stěžovatelům připadl na den 24. 5. 2018. Odvolání stěžovatelů ze dne 14. 8. 2018, směřující proti uvedenému usnesení o zastavení řízení o dovolání stěžovatelů, však bylo podáno do datové schránky soudu až dne 14. 8. 2018. Obvodní soud proto aplikoval § 204 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a podle § 208 odst. 1 o. s. ř. opožděně podané odvolání stěžovatelů odmítl. O náhradě nákladů řízení o odvolání před soudem prvního stupně rozhodl podle § 146 odst. 3 o. s. ř. 10. Městský soud k odvolání stěžovatelů usnesením ze dne 17. 10. 2018 č. j. 25 Co 320/2018-123 potvrdil usnesení obvodního soudu ze dne 30. 8. 2018 č. j. 19 C 219/2016-111 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Městský soud shledal, že v žádném případě z textu podání stěžovatelů ze dne 11. 5. 2018 (č. l. 95) nelze seznat, že by tímto stěžovatelé podávali odvolání proti usnesení obvodního soudu ze dne 4. 5. 2018 č. j. 19 C 219/2016-93, jímž tento soud řízení o dovolání stěžovatelů pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání zastavil. Jestliže pak stěžovatelé obvodnímu soudu adresovali své podání ze dne 14. 8. 2018 na č. l. 108, jímž žádají o předložení spisu odvolacímu soudu k rozhodnutí o opravném prostředku ze dne 4. 5. 2018, městský soud konstatoval, že z obsahu tohoto podání za použití § 41 odst. 2 o. s. ř. lze dovodit, že jím stěžovatelé míní odvolání proti usnesení obvodního soudu, jímž bylo řízení o dovolání zastaveno. Jednoznačně totiž z textu tohoto podání plyne, že stěžovatelé požadují, aby obvodní soud předložil spis městskému soudu k rozhodnutí o opravném prostředku stěžovatelů proti usnesení obvodního soudu ze dne 4. 5. 2018 č. j. 19 C 219/2016-93. Konstatoval-li proto v nastalé situaci obvodní soud, že toto podání stěžovatelů je opožděné podle § 204 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s § 208 odst. 1 o. s. ř, neboť usnesení, jímž bylo řízení o dovolání stěžovatelů zastaveno, bylo právnímu zástupci stěžovatelů doručeno dne 9. 5. 2018, přičemž patnáctidenní odvolací lhůta proti tomuto usnesení uplynula dne 24. 5. 2018, a stěžovatelé předmětné podání podali dne 14. 8. 2018, jeho závěr městský soud považuje za zcela správný. Opakované námitky stěžovatelů jako odvolatelů v rámci odvolání stran skutečnosti, že nikdy nebyli povinni platit soudní poplatek za dovolání, resp. že posléze proti usnesení obvodního soudu, jímž bylo dovolací řízení zastaveno, brojili včas a řádně podaným odvoláním, proto nejsou relevantní, neboť ze spisu neplynou. II. Argumentace stěžovatelů 11. Stěžovatelé v obsáhlé ústavní stížnosti po shrnutí skutkového stavu zejména konstatují, že mají za to, že jejich podání, kterým omezili rozsah dovolání a současně zaplatili odpovídající soudní poplatek, musí být vykládáno v souladu s § 41 odst. 2 o. s. ř., že každý úkon (účastníka) posuzuje soud podle jeho