IV.ÚS 1369/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1369/23 ze dne 12. 7. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného Mgr. et Mgr. Jiřím Flamem, Ph.D., advokátem, sídlem Rohanské nábřeží 671/15, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2023 č. j. 3 Tdo 67/2023-5085 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. května 2022 sp. zn. 3 To 10/2022, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 14. 12. 2021 č. j. 62 T 7/2021-4619 stěžovatele uznal vinným zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 a odst. 5 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku [skutky ad 1) až ad 3) skutkové věty], popř. ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 téhož zákoníku [skutek ad 4) skutkové věty], a zvlášť závažným zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 a odst. 6 písm. a) trestního zákoníku [skutek ad 5) skutkové věty], jichž se částečně dopustil spolu s obviněným M. K. [tento obviněný se dopustil pouze spolupachatelství ke skutku ad 1) skutkové věty] a obviněnou J. V. [tato obviněná se dopustila toliko účastenství na skutku ad 5) skutkové věty ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku]. Za tyto trestné činy a za přečin podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "okresní soud") ze dne 25. 6. 2020 č. j. 2 T 204/2019-585 ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 14. 10. 2020 č. j. 14 To 268/2020-617, stěžovatele krajský soud odsoudil podle § 211 odst. 6 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 a § 58 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 písm. c) téhož zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) téhož zákona zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu krajský soud podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 a 3 trestního zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 700 denních sazeb po 1 000 Kč, celkem tedy 700 000 Kč. Podle § 73 odst. 1 a 3 trestního zákoníku stěžovateli dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena kolektivního statutárního orgánu obchodních korporací a družstev na dobu pěti let. Podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku okresního soudu ze dne 25. 6. 2020 č. j. 2 T 204/2019-585 ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 14. 10. 2020 č. j. 14 To 268/2020-617, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pozbyla-li vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, podkladu. Uvedeným rozsudkem krajský soud rozhodl také o trestech pro M. K. a J. V. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, rovněž rozhodl o povinnosti k náhradě škody způsobené trestným činem. 3. Uvedeného přečinu se podle zjištění krajského soudu dopustil stěžovatel - ve stručnosti vymezeno - tím, že jako jednatel obchodní společnosti A, k žádosti o poskytnutí podnikatelského úvěru ve výši 12 000 000 Kč adresované obchodní společnosti Volksbank Raiffeisenbank Nordoberpfalz eG pobočka Cheb (dále jen "poškozená"), přiložil dokumenty obsahující nepravdivé a oproti skutečnosti hrubě nadsazené údaje o hospodářských výsledcích zmiňované obchodní společnosti, po poskytnutí úvěru sjednal na základě těchto údajů bankovní záruku s obchodní společností Českomoravská záruční a rozvojová banka, a. s. (nyní Národní rozvojová banka, a. s.), následně po předchozí domluvě se spoluobviněnou J. V., jednající jménem obchodní společnosti B, předkládal poškozené zfalšované faktury a další doklady neodpovídající skutečnosti za účelem vylákání peněžních prostředků, které byly po vyplacení vybírány v hotovosti nebo převáděny na účet obchodní společnosti B, a dále byly užity způsoby popsanými ve skutkové větě rozsudku krajského soudu. Celková škoda podle závěrů krajského soudu činila 11 631 480,17 Kč. 4. Proti rozsudku krajského soudu podali odvolání stěžovatel, M. K. a J. V. a v neprospěch stěžovatele a M. K. proti výroku o trestu i státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, přičemž státní zástupkyně krajskému soudu vytkla i to, že nebylo rozhodnuto o zabrání náhradní hodnoty podle § 102 trestního zákoníku. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným rozsudkem tak, že rozsudek krajského soudu zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d) a e) a odst. 2 trestního řádu z podnětu odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch stěžovatele a podle § 258 odst. 1 písm. d), e) a f) a odst. 2 trestního řádu z podnětu odvolání stěžovatele a J. V. ve vztahu k nim ve výrocích o uložených trestech a ve výrocích o náhradě škody týkajících se jedné z poškozených, a podle § 258 odst. 1 písm. e) a odst. 2 trestního řádu z podnětu odvolání M. K. ve vztahu k tomuto obviněnému ve výrocích o uložených trestech. Vrchní soud podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že při nezměněných výrocích o vině stěžovatele odsoudil podle § 211 odst. 6 za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon ho zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) téhož zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 a 3 trestního zákoníku stěžovateli uložil i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena kolektivního statutárního orgánu obchodních korporací na dobu 5 roků. Podle § 71 odst. 1 trestního zákoníku mu dále uložil trest propadnutí blíže specifikované náhradní hodnoty. Podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku okresního soudu ze dne 25. 6. 2020 č. j. 2 T 204/2019-585 ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 14. 10. 2020 č. j. 14 To 268/2020-617, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pozbyla-li vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, podkladu. Vrchní soud napadeným rozsudkem dále rozhodl o trestech pro obviněné M. K. a J. V. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu a § 229 odst. 2 trestního řádu rozhodl o povinnosti k náhradě škody způsobené trestným činem. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn. Podle § 256 trestního řádu odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch stěžovatele a dále v rozsahu podaného odvolání směřujícího k uložení ochranných opatření zamítl. 5. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatele podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel namítá, že vrchní soud porušil jeho právo být přítomen ve veřejném zasedání, v důsledku čehož nerespektoval nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2004 sp. zn. II. ÚS 102/03 (N 77/33 SbNU 249) a ze dne 17. 2. 2010 sp. zn. I. ÚS 2971/09 (N 28/56 SbNU 315). 7. Stěžovatel poukazuje na to, že neúčast ve veřejném zasedání konaném dne 6. 5. 2022 omluvil dne 5. 5. 2022, přičemž vrchní soud, ačkoli si byl vědom jeho nepřítomnosti, předem zaslané omluvy a sdělení, že se chce veřejného zasedání zúčastnit, omluvu a žádost o odročení (přeložení termínu) vyhodnotil tak, že ji pro nedůvodnost neakceptoval. 8. Vrchní soud před začátkem veřejného zasedání telefonicky kontaktoval příspěvkovou organizaci Fakultní nemocnice Královské Vinohrady (dále jen "fakultní nemocnice"), kde stěžovatel podle údajné lékařské zprávy dne 4. 5. 2022 (zaslané tomuto soudu dne 5. 5. 2022) absolvoval vyšetření pro bolesti pravé dolní končetiny a problémy s chůzí. I když ze sdělení zaměstnance tohoto zdravotnického zařízení vrchní soud zjistil, že zpráva je falsum, ani tento závěr podle stěžovatele nepostačoval k tomu, aby jeho požadavkům uplatněným dne 5. 5. 2022 nevyhověl. Stěžovatel tvrdí, že ve fakultní nemocnici vyšetření skutečně absolvoval, a to u osoby, která se mu představila jako MUDr. Šilhán a následně vystavila spornou zprávu. 9. Stěžovatel současně považuje za určující, že dne 6. 5. 2022 podstoupil lékařské vyšetření, a to na Infekčním oddělení Všeobecné ambulance Pardubické nemocnice. Dne