IV.ÚS 1372/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1372/20 ze dne 28. 7. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele P. H. P., t. č. ve Věznici Praha - Pankrác, zastoupeného Mgr. Václavem Hatákem, advokátem, sídlem Jožky Jabůrkové 275, Pardubice, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. ledna 2020 sp. zn. 1 PP 490/2012 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2020 sp. zn. 67 To 56/2020, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 8. 1. 2020 sp. zn. 1 PP 490/2012 bylo podle § 332 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), za použití § 91 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), rozhodnuto, že stěžovatel vykoná zbytek trestu odnětí svobody v trvání osmi let, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2011 sp. zn. 17 T 21/2009 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2011 sp. zn. 6 To 35/2011 za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, a z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením obvodního soudu ze dne 15. 10. 2012 sp. zn. 1 PP 490/2012 se stanovením zkušební doby v trvání sedmi let. 3. Stížnost stěžovatele proti usnesení obvodního soudu Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 4. 3. 2020 sp. zn. 67 To 56/2020 zamítl podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu jako opožděně podanou. S ohledem na to, že stěžovatel později ve stížnosti proti tomuto napadenému usnesení městského soudu uvedl, že stížnost proti usnesení obvodního soudu ze dne 8. 1. 2020 sp. zn. 1 PP 490/2012 byla řádně odeslána z datové schránky obhájce stěžovatele již dne 13. 1. 2020 a téhož dne byla i dodána stížnostnímu soudu, což doložil i uloženou datovou zprávou ve formátu ZFO a detailem doručenky, postupoval městský soud analogicky podle § 61 odst. 2, 3 trestního řádu a usnesením ze dne 29. 4. 2020 sp. zn. 67 To 56/2020 své usnesení ze dne 4. 3. 2020 sp. zn. 67 To 56/2020 zrušil, když stížnost proti napadenému usnesení obvodního soudu ze dne 8. 1. 2020 sp. zn. 1 PP 490/2012 vyhodnotil jako podanou včas a na základě ní přezkoumal podle § 147 odst. 1 trestního řádu správnost výroku tohoto napadeného usnesení i správnost postupu řízení, které mu předcházelo. Žádné procesní vady v řízení, které napadenému usnesení obvodního soudu předcházelo, neshledal, a ztotožnil se i se závěry obvodního soudu ohledně vykonání trestu, proto podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu usnesením ze dne 29. 4. 2020 sp. zn. 67 To 56/2020, které stěžovatel v ústavní stížnosti nenapadl, stížnost stěžovatele proti napadenému usnesení obvodního soudu zamítl. K tomu Ústavní soud podotýká, že i když stěžovatel v petitu ústavní stížnosti výslovně navrhl toliko zrušení usnesení obvodního soudu a usnesení městského soudu ze dne 4. 3. 2020 sp. zn. 67 To 56/2020 a nikoli usnesení městského soudu ze dne 29. 4. 2020 sp. zn. 67 To 56/2020, jeho námitky se v širším smyslu i tohoto usnesení týkají, proto bylo namístě považovat jeho ústavní stížnost za obsahově směřující i proti němu [srov. nález ze dne 16. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 4365/12 (N 122/70 SbNU 109), bod 9, dále též rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. 4. 2004 ve věci Bulena proti České republice, stížnost č. 57567/00]. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti předně namítá, že stížnostní soud postupoval zjevně nezákonným způsobem, když jeho stížnost proti usnesení obvodního soudu ze dne 8. 1. 2020 sp. zn. 1 PP 490/2012 zamítl jako opožděně podanou. Stížnostní soud podle stěžovatele nesprávně uvedl, že stížnost byla podána až dne 14. 1. 2020 v 00:00:05 hodin, když posledním dnem lhůty k podání stížnosti bylo pondělí 13. 1. 2020. Stěžovatel tvrdí, že prostřednictvím svého obhájce podal datovou schránkou stížnost proti danému usnesení včas dne 13. 1. 2020, přičemž do datové schránky soudu byla dodána ve 22:15:39 hodin a ve 22:22:05 se do této datové schránky přihlásila pověřená osoba. 5. V další části ústavní stížnosti stěžovatel brojí proti rozhodnutí obecných soudů o tom, zda vykoná či nevykoná zbytek trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2011 sp. zn. 17 T 21/2009 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2011 sp. zn. 6 To 35/2011. Stěžovatel uvádí, že u veřejného zasedání popsal, jaký vedl po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody život, že po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ihned nastoupil do zaměstnání, našel si družku, vedl rodinný život a podle svých možností hradil i škodu, jejíž náhrada mu byla soudem uložena. Tvrdí, že trestnou činnost, za kterou byl odsouzen a je v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody [pozn. rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 6. 2018 sp. zn. 1 T 119/2015 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2019 sp. zn. 10 To 211/2018 byl odsouzen pro zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou] nespáchal, ale i spáchal-li by ji, tak to bylo v první polovině roku 2013 a od té doby vede řádný život, nedopustil se žádné další trestné činnosti či přestupku a celou dobu chodil do zaměstnání. I když se nyní nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, je podle něj zásadní rozdíl, zda má vykonat nepodmíněný trest v délce tří let či sedmi let (s ohledem na možnost podmínečného propuštění). Z uvedených důvodů považuje rozhodnutí obvodního soudu, podle kterého se ve zkušební době neosvědčil, za nesprávné a nespravedlivé. K tomu odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2017 sp. zn. I. ÚS 1202/17 [ (N 151/86 SbNU 527), veřejně dostupný na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde odkazovaná], podle nějž může nastat situace, kdy i když je v průběhu zkušební doby spáchán trestný čin, nemá tato skutečnost bez dalšího vést k nařízení trestu odnětí svobody, ale soudy vždy musí individuálně posuzovat důvody nedodržení stanovených programů a vývoj pachatele. Stěžovatel má za to, že obvodní soud v jeho případě postupoval příliš mechanicky a v rozporu s citovanou judikaturou a že nedostál své povinnosti zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. III. Vyjádření účastníků 6. Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníků řízení k obsahu ústavní stížnosti a příslušný trestní spis. Obvodní soud pouze odkázal na obsah usnesení ze dne 8. 1. 2020 sp. zn. 1 PP 490/2012. Městský soud ve svém vyjádření poukázal na to, že stěžovatel podal proti jeho usnesení ze dne 4. 3. 2020 sp. zn. 67 To 56/2020 i přes poučení, že proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný, stížnost, kterou Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. 4. 2020 sp. zn. 6 To 26/2020 zamítl podle § 148 odst. 1 písm. a) trestního řádu jako nepřípustnou. Součástí stížnosti proti usnesení městského soudu bylo i tvrzení stěžovatele, že stížnost proti usnesení obvodního soudu ze dne 8. 1. 2020 sp. zn. 1 PP 490/2012 byla řádně odeslána z datové schránky obhájce stěžovatele již dne 13. 1. 2020 a téhož dne byla i dodána stížnostnímu soudu, což doložil i uloženou datovou zprávou ve formátu ZFO a detailem doručenky. Proto postupoval analogicky podle § 61 odst. 2, 3 trestního řádu a usnesením ze dne 29. 4. 2020 č. j. 67 To 56/2020 své usnesení ze dne 4. 3. 2020 sp. zn. 67 To 56/2020 zrušil, stížnost vyhodnotil jako včasně podanou a z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 trestního řádu správnost výroku napadeného usnesení i správ