IV.ÚS 1381/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1381/22 ze dne 12. 7. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti obchodní společnosti POHONA PH s. r. o., sídlem třída T. G. Masaryka 1502, Roudnice nad Labem, zastoupené Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem, sídlem Nerudova 1419/22, Litoměřice, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2022 č. j. 23 Cdo 1001/2021-445, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. prosince 2020 č. j. 47 Co 125/2020-405 a rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 20. března 2020 č. j. 14 C 41/2017-352, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Trutnově, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti KOMPLETNÍ STAVBY ROUBAL s. r. o., sídlem Dolní Olešnice 32, zastoupené JUDr. Janem Mikšem, advokátem, sídlem Na Slupi 134/15, Praha 2 - Vyšehrad, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení jejího ústavně zaručeného základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka se po vedlejší účastnici domáhala žalobou u Okresního soudu v Trutnově (dále jen "okresní soud") zaplacení 1 602 532 Kč s příslušenstvím, jako části zálohy uhrazené stěžovatelkou vedlejší účastnici na rekonstrukci chaty Boženka podle smlouvy o díle ze dne 15. 4. 2014 (dále jen "smlouva"). Podle stěžovatelky vedlejší účastnice I. etapu stavby nedokončila a dílo nepředala ve stanoveném termínu. Vedlejší účastnice uplatnila vzájemný návrh, kterým po stěžovatelce požadovala zaplacení 1 610 072 Kč s příslušenstvím, jako doplatek za zhotovení I. etapy díla, s odůvodněním, že stavební práce odpovídající I. etapě provedla a opakovaně vyzvala stěžovatelku k převzetí této části díla. Vedlejší účastnice dopisem ze dne 20. 4. 2015 odstoupila od zbytku smlouvy (II. etapy), neboť stěžovatelka podstatně porušila smlouvu tím, že opakovaně odmítla převzít I. etapu díla. Stěžovatelka přípisem ze dne 19. 10. 2016 projevila vůli od smlouvy odstoupit proto, že dílo nebylo zhotoveno řádně a včas. 3. Okresní soud stěžovatelčinu žalobu v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. O vzájemné žalobě rozhodl tak, že stěžovatelka je povinna vedlejší účastnici zaplatit 1 216 999 Kč s příslušenstvím, ve zbytku vzájemný návrh vedlejší účastnice zamítl. Okresní soud dospěl především k závěru, že mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí byla uzavřena platná smlouva o díle, jehož zhotovení bylo podle smlouvy rozděleno do I. a II. etapy, které byly navzájem oddělitelné. Smlouva obsahovala ujednání o rozsahu prací a jejich termínech zahájení a ukončení, a to pro I. i II. etapu. Podle okresního soudu bylo prokázáno, že vedlejší účastnice dokončila práce na I. etapě, ač s vadami, což vyplynulo ze znaleckých posudků a výpovědi svědků. Okresní soud zjistil, že podle čl. 9.3 smlouvy "nedostaví-li se objednatel bezdůvodně a opakovaně (nejméně 2×) k přejímce díla či jiným způsobem bezdůvodně zmaří konečné předání díla a vyhotovení předávacího protokolu, považuje se dílo za řádně a včas předané". Vedlejší účastnice stěžovatelku vyzvala k převzetí díla v říjnu 2014 a v lednu 2015. Ačkoli k podpisu předávacího protokolu nedošlo, nebyl podle znaleckého dokazování důvod, aby stěžovatelka I. etapu díla nepřevzala. S ohledem na § 2628 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z."), a čl. 9.3 smlouvy proto soud považoval ke dni 29. 1. 2015 dílo za předané. Okresní soud uzavřel, že vedlejší účastnice neměla v úmyslu od smlouvy odstoupit, neboť odstoupila toliko od II. etapy zhotovení díla. Odstoupení stěžovatelky pak nebylo provedeno platně, neboť kromě přípisu o odstoupení od smlouvy ze dne 19. 10. 2016 uplatnila stěžovatelka dne 6. 10. téhož roku slevu z ceny díla podle § 2107 o. z. Jelikož nešlo o bezesmluvní plnění, vycházel okresní soud ze sjednané ceny díla, která v rozsahu I. etapy činila 11 419 000 Kč. Poněvadž po poskytnutí slevy a uznání méněprací zbývalo doplatit za I. etapu cca 8 200 000 Kč a stěžovatelka zaplatila zálohu ve výši 7 000 000 Kč, byl návrh stěžovatelky nedůvodný, naopak jí zbývalo doplatit vedlejší účastnici cca 1 200 000 Kč. 4. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu. Krajský soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními okresního soudu i jeho právním posouzením. Především dospěl k závěru, že předmět díla byl i přes stručnou specifikaci vymezen natolik určitě, aby bylo možné považovat smlouvu za platnou. Co bylo předmětem díla, je možno dovodit ze smlouvy a k ní náležející cenové kalkulace a projektové dokumentace. Dílo spočívalo v celkové rekonstrukci objektu, přičemž předmětem I. etapy bylo provedení tzv. hrubé stavby. Krajský soud nepřisvědčil námitkám stěžovatelky, která cenu díla odvozovala od obvyklé ceny skutečně provedených prací. Krajský soud poukázal na to, že cena díla byla závazně dohodnuta ve smlouvě. Jako neopodstatněné shledal krajský soud i námitky stěžovatelky vůči rozpočtu. Cena totiž nebyla stanovena jen s poukazem na rozpočet, nýbrž byla výslovně sjednána jako konkrétní pevně stanovená částka, nepřipouštějící nejasnosti nebo pochybnosti. 5. Stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Podle Nejvyššího soudu se krajský soud při posouzení určitosti smlouvy a specifikace předmětu díla neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, aplikující zákonná vodítka výkladu právních jednání. Krajský soud tak podle Nejvyššího soudu správně posoudil následné jednání stran, tedy to, jak po uzavření smlouvy daly najevo, jaký obsah a význam přikládají právnímu jednání. Rozhodující byla skutková zjištění okresního soudu, že předmětem I. etapy díla bylo zhotovení tzv. hrubé stavby; tento předmět díla byl vedlejší účastnicí proveden a zástupcem stěžovatelky označen za provedený. Tato zjištění ani na ně navazující námitky (týkající se ceny díla a jeho řádného dokončení a předání) přípustnost dovolání nezaložily. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným v dosud jeho judikaturou - v poměrech občanského zákoníku z roku 2012 - neřešené otázce, zda výše citované ujednání podle čl. 9.3 smlouvy je ujednáním neplatným pro rozpor se zákonem. Nejvyšší soud konstatoval, že jeho stěžovatelkou odkazovaná rozhodnutí byla přijata v poměrech zákonů č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník z roku 1964"), a č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, obou zrušených k 31. 12. 2013; podle této judikatury nebylo možno ve smlouvách sjednat nevyvratitelnou právní domněnku či fikci. Nejvyšší soud objasnil, že občanský zákoník z roku 2012 opouští důraz na formální hledisko výkladu projevu vůle a klade větší důraz na zjištění skutečné vůle stran, přičemž nutno vycházet z § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout i k zavedené praxi stran. Pouze nelze-li zjistit úmysl jednající osoby, uplatní se objektivní hledisko výkladu projevu vůle. Zákonná úprava předání díla neobsahuje přímý výslovný zákaz odchylného ujednání. Při posouzení možného nepřímého zákazu je třeba zohlednit smysl a účel dané úpravy. Smysl a účel této právní úpravy přitom stranám nebrání, aby si autonomně dohodly pro jejich smluvní závazek významné zvláštní předpoklady předání díla, např. zvláštní písemnou formu, zvláštní okolnosti týkající se předávacího protokolu apod. Vždy je však třeba poměřovat konkrétní okolnosti takového ujednání. V poměrech posuzované věci Nejvyšší soud neshledal důvody, které by vedly k neplatnosti posuzovaného ujednání. Převzetí díla je v obecné rovině upraveno dispozitivně. Účelem stranami sjednaného pravidla bylo přiznání právních následků převzetí díla objednatelem ve stranami dohodou předvídané situaci. Jelikož toto ujednání, nadto mezi dvěma podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, není za zvláštních okolností věci v rozporu se zákonem, dobrými mravy ani veřejným pořádkem, není neplatné pouze proto, že obsahuje jazykové výrazy, které se v právních předpisech typicky užívají k formulaci nevyvratitelných domněnek nebo fikcí. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka především namítá, že smlouva byla nicotná, neboť v ní nebyl dostatečně určitě sjednán předmět díla. Už proto měla být cena díla stanovena znalecky jako cena obvyklá. Dílo navíc nebylo možno provést ve dvou etapách, jak tvrdí vedlejší účastnice, neboť tomu neodpovídala projektová dokumentace. Stěžovatelka namítá, že se obecné soudy odchýlily od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, podle jehož judikatury mus