IV.ÚS 1390/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1390/24 ze dne 17. 7. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Zdeňka Kühna, soudce Milana Hulmáka a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Stanislava Skočovského, zastoupeného JUDr. Světlanou Kazakovou, advokátkou, sídlem Týnská 1053/21, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. února 2024 č. j. 2 Co 14/2024-47 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2023 č. j. 55 Co 151/2022-37, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Václava Topinky, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel ústavní stížností napadá v záhlaví označená rozhodnutí. Obecné soudy rozhodovaly o stěžovatelově žalobě proti vedlejšímu účastníkovi na ochranu před vypuzením z držby. Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 a rozhodl tak, že žalobu zamítl (usnesení ze dne 8. 6. 2022 č. j. 55 Co 151/2022-32, které nabylo právní moci dne 24. 6. 2022). Stěžovatel podal dne 5. 12. 2023 návrh na opravu odůvodnění. Městský soud návrh odmítl pro opožděnost, neboť tento návrh lze podat jen do doby, než rozhodnutí nabyde právní moci (§ 165 o. s. ř.). Současně stěžovatele poučil, že proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Stěžovatel však proti usnesení podal odvolání, které Vrchní soud v Praze odmítl pro nedostatek funkční příslušnosti, neboť proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné (§ 201 o. s. ř.). 2. V ústavní stížnosti stěžovatel polemizuje s rozhodnutím městského soudu ve věci samé ze dne 8. 6. 2022, vysvětluje, že nemělo podklad ve zjištěném skutkovém stavu. Co se týče nyní napadeného usnesení, kterým městský soud odmítl návrh na opravu odůvodnění pro opožděnost, měl prý městský soud "opustit rigidní textové znění a pomoci si pružným výkladem" § 165 o. s. ř. Upozorňuje, že na základě nepravdivého odůvodnění městského soudu (jehož změny se domáhal), bylo vůči němu zahájeno trestní stíhání. Kvůli nezákonnému odůvodnění je vystaven trestnímu stíhání. 3. Stěžovatel namítl podjatost předsedy senátu Josefa Fialy. Této námitce Ústavní soud vyhověl a usnesením ze dne 30. 5. 2024 Josefa Fialu vyloučil z rozhodování této věci. 4. Ústavní stížnost byla podána dne 16. 5. 2024 oprávněným stěžovatelem. Pokud se však jedná o obsáhlou argumentaci proti usnesení městského soudu ze dne 8. 6. 2022 ve věci samé, je uplatněna opožděně, totiž po dvouměsíční lhůtě stanovené v § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. To stěžovatel samozřejmě dobře ví, neboť uvedené usnesení městského soudu již dříve napadl ústavní stížností, kterou Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost usnesením ze dne 20. 12. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2247/22. 5. Ústavní stížnost je opožděná též proti usnesení městského soudu ze dne 13. 12. 2023 č. j. 55 Co 151/2022-37 (stěžovateli doručeno dne 28. 12. 2023). Stěžovatele městský soud jako soud odvolací poučil, že proti jeho usnesení ze dne 13. 12. 2023 není dovolání přípustné, stěžovatel však podal odvolání. Řízení o tomto odvolání zastavil vrchní soud napadeným usnesením ze dne 14. 2. 2024 z důvodů uvedených na konci bodu 1 shora. Jen proti tomuto rozhodnutí je ústavní stížnost včasná, současně proti tomuto rozhodnutí nejsou žádné zákonné procesní prostředky k ochraně stěžovatelových práv. Stěžovatel je taktéž řádně zastoupen (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je tedy přípustná jen proti usnesení vrchního soudu. 6. Podle § 201 o. s. ř. účastník může napadnout mj. rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním. Z toho jasně plyne, že účastník nemůže napadat odvoláním rozhodnutí krajského soudu (respektive zde Městského soudu v Praze) jako soudu odvolacího. Proti tomu stěžovatel žádnou konkrétní argumentaci nesnáší, vágním způsobem jen kritizuje údajný formalismus postupu vrchního soudu, který je prý v rozporu s právem podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nijak nepodložený argument formalismem je však v tomto kontextu prázdný a nemůže převážit nad jasným výkladem textu zákona. 7. Postup orgánů činných v trestním řízení, které prý vycházejí z odůvodnění rozhodnutí městského soudu ve věci samé, není předmětem řízení o této ústavní stížnosti. 8. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl, dílem pro opožděnost, dílem pro zjevnou neopodstatněnost [§ 43 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. července 2024 Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu