IV.ÚS 1391/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1391/07 ze dne 5. 6. 2008 N 102/49 SbNU 515 K aplikaci moderační pravomoci soudu podle § 150 občanského soudního řádu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného - ze dne 5. června 2008 sp. zn. IV. ÚS 1391/07 ve věci ústavní stížnosti K. Š. proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 25 Co 293/2006-169 ze dne 14. března 2007, jímž bylo mimo jiné rozhodnuto o náhradě nákladů občanského soudního řízení a stěžovateli nebyla přiznána náhrada nákladů v pořadí prvního odvolacího řízení s odkazem na § 150 občanského soudního řádu. I. Usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. 25 Co 293/2006-169 ze dne 14. března 2007 ve výroku II. týkajícím se náhrady nákladů řízení bylo zasaženo do základních práv stěžovatele obsažených v čl. 36 odst. 1 a v čl. 11 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 25 Co 293/2006-169 ze dne 14. března 2007 se proto ve výroku II. ruší. III. Ve zbývající části se návrh odmítá. Odůvodnění I. Ústavní stížností podanou ve lhůtě a splňující i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí a uvádí, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jeho práv na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a dle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Okresní soud v Klatovech rozhodl o žalobě Ing. L. B. (dále jen "žalobce") podané proti stěžovateli o zaplacení ceny zboží a náhradu škody ve výši 59 776 Kč s příslušenstvím a o protinávrhu, kterým stěžovatel proti žalobci uplatnil své splatné pohledávky v celkové výši 139 825 Kč, usnesením č. j. 10 C 24/2004-95 ze dne 18. ledna 2005 tak, že řízení se zastavuje (výrok I.), stěžovatel je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 470 Kč (výrok II.) a žalobci bude vrácen zaplacený soudní poplatek 2 390 Kč (výrok III.). K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni usnesením č. j. 25 Co 132/2005-104 ze dne 13. září 2005 usnesení Okresního soudu v Klatovech č. j. 10 C 24/2004-95 ze dne 18. ledna 2005 zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Okresní soud v Klatovech v novém řízení rozhodl rozsudkem č. j. 10 C 24/2004-133 ze dne 27. dubna 2006 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně") tak, že řízení ohledně částky 59 776 Kč s příslušenstvím se zastavuje (výrok I.), řízení ohledně částky 50 400 Kč s příslušenstvím se zastavuje (výrok II.), žalobce je povinen zaplatit stěžovateli částku 28 631 Kč s 3% úrokem z prodlení od 1. listopadu 2004 do zaplacení (výrok III.), stěžovatel je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Klatovech soudní poplatek za vzájemný návrh 3 160 Kč (výrok IV.) a žalobce je povinen zaplatit stěžovateli na nákladech řízení 52 307 Kč (výrok V.). Proti výrokům III. a V. rozhodnutí soudu prvního stupně podal žalobce odvolání. Krajský soud v Plzni ve v pořadí druhém odvolacím řízení rozhodl usnesením č. j. 25 Co 293/2006-169 ze dne 14. března 2007 (dále jen "stížností napadené rozhodnutí") tak, že odvolací řízení o odvolání žalobce do výroku III. rozhodnutí soudu prvního stupně se zastavuje (výrok I.), rozhodnutí soudu prvního stupně se mění ve výroku V. tak, že žalobce je povinen nahradit stěžovateli náklady řízení 10 200 Kč (výrok II.) a žalobce je povinen nahradit stěžovateli náklady odvolacího řízení 5 616,80 Kč (výrok III.). Krajský soud v Plzni stížností napadeným rozhodnutím přiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a náhradu nákladů v pořadí druhého odvolacího řízení, přičemž náhradu nákladů řízení v pořadí prvního odvolacího řízení stěžovateli - s odkazem na ustanovení § 150 občanského soudního řádu - nepřiznal. Výrok II. stížností napadeného rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, odůvodnil Krajský soud v Plzni tak, že důvodem zpětvzetí žaloby o zaplacení částky 59 776 Kč žalobcem bylo chování stěžovatele, který uplatněním námitky započtení pohledávky v celkové výši 139 825 Kč způsobil zánik závazku. Za tohoto stavu příslušely náklady řízení o zaplacení této částky žalobci a jejich výši stanovil Krajský soud v Plzni na 13 616 Kč, resp. 13 620 Kč. Ve vztahu k částce 79 031 Kč, uplatněné jako vzájemný návrh, vzal stěžovatel vzájemný návrh v rozsahu částky 50 400 Kč zpět pro chování žalobce, který v tomto rozsahu pohledávku uspokojil, a v rozsahu částky 28 861 Kč byl stěžovatel v řízení úspěšný. S ohledem na to měl stěžovatel nárok na náhradu nákladů řízení, jejichž výši stanovil Krajský soud v Plzni na 23 816 Kč. Za stavu, kdy žalobce vůči stěžovateli měl právo na náhradu nákladů řízení ve výši 13 616 Kč a stěžovatel vůči žalobci ve výši 23 816 Kč, rozhodl Krajský soud v Plzni tak, jak je uvedeno ve výroku II. stížností napadeného rozhodnutí, tedy že žalobce je povinen uhradit stěžovateli rozdíl v těchto částkách ve výši 10 200 Kč. Pokud jde o náklady v pořadí prvního odvolacího řízení (vedeného týmž soudem pod sp. zn. 25 Co 132/2005), byl Krajský soud v Plzni toho názoru, že jsou zde podmínky hodné zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 150 občanského soudního řádu, pro které soud nemusí náhradu nákladů řízení přiznat, když žalobce odvolací řízení vedené týmž soudem pod sp. zn. 25 Co 132/2005 nezapříčinil a bylo by nepřiměřenou tvrdostí klást mu k tíži náklady tohoto řízení. II. Stěžovatel má za to, že Krajský soud v Plzni stížností napadeným rozhodnutím rozhodl o náhradě nákladů řízení v rozporu s průběhem řízení a s výrokem ve věci samé, při rozhodování o náhradě nákladů řízení nesprávně aplikoval ustanovení § 146 odst. 2 občanského soudního řádu, svůj postup nezdůvodnil řádným způsobem a aplikoval moderační právo dle ustanovení § 150 občanského soudního řádu, aniž zde byly dány důvody zvláštního zřetele hodné, které by takový postup odůvodňovaly, a aniž by o záměru aplikace tohoto postupu účastníky vyrozuměl a dal jim možnost se k němu vyjádřit. Krajský soud v Plzni jako účastník řízení o ústavní stížnosti zaslal na výzvu Ústavního soudu vyjádření, v němž uvádí, že ústavní stížnost není opodstatněná. Uvedl zejména, že důvodem zpětvzetí žaloby bylo chování žalovaného, který uplatněním námitky započtení způsobil zánik závazku. Proto je tento soud názoru, že na rozhodnutí o nákladech řízení bylo třeba aplikovat ustanovení § 146 odst. 2 občanského soudního řádu o zpětvzetí žaloby v důsledku chování žalovaného (stěžovatele). Tvrzení stěžovatele, že k zániku závazku započtením došlo již před podáním žaloby, podle vyjádření Krajského soudu v Plzni prokázáno nebylo. Ve vztahu k nepřiznání nákladů v pořadí prvního odvolacího řízení (vedeného týmž soudem pod sp. zn. 25 Co 132/2005) je Krajským soudem Plzni v jeho vyjádření poukazováno na skutečnost, že aplikace soudcovského zmírňovacího práva je věcí úvahy obecných soudů. Žalobce se k ústavní stížnosti na výzvu Ústavního soudu nevyjádřil a přípisem zaslaným Ústavnímu soudu se vzdal možnosti být vedlejším účastníkem řízení. Vyjádření Krajského soudu v Plzni zaslal Ústavní soud stěžovateli k replice. Ten v ní uvádí, že s vyjádřením Krajského soudu v Plzni se nelze ztotožnit. Především uvádí, že žalobce se žalobou domáhal zaplacení ceny zboží ve výši 51 750 Kč a náhrady škody ve výši 8 026 Kč, nárok na náhradu škody nebyl důvodný a nebyl prokázán, proto v rozsahu částky 8 026 Kč zavinil zastavení řízení žalobce, resp. v tomto rozsahu byl stěžovatel úspěšný v řízení. Započtení pohledávek, jak uvádí stěžovatel v replice, provedl již před zahájením řízení, tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná a navíc stěžovatelem prokázaná. Stěžovatel ve své replice uzavírá, že je zcela nepochybné, že byl v řízení zcela úspěšný, když v části mu byl jím uplatněný nárok přiznán a ve zbytku bylo řízení zastaveno pouze pro chování žalobce. Stěžovateli tak měl zcela nepochybně vzniknout nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním a ochranou jeho práv před soudem. Ústavní soud rozhodoval v souladu s § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu bez nařízení ústního jednání, neboť nebylo nutné k dalšímu objasnění věci a oba účastníci řízení s tímto postupem vyslovili souhlas. III. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti, stížností napadeného rozhodnutí, vyjádření Krajského soudu v Plzni a repliky stěžovatele a po prostudování spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 10 C 24/2004 dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zčásti důvodná. Ústavní soud se ve své dřívější judikatuře rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces opakovaně zabýval. Přitom na jedné straně vyslovil názor, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku [viz např. nález sp. zn. I. ÚS 653/03 ze dne 12. 5. 2004 (N 69/33 SbNU 189)], a pro