IV.ÚS 1391/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1391/24 ze dne 2. 7. 2025 Tarifní hodnota pro výpočet odměny advokáta v případě nemajetkové újmy na zdraví (bolestné a ztížení společenského uplatnění)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele S. V., zastoupeného JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou, sídlem Plzeňská 232/4, Praha 5 - Smíchov, proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. ledna 2024 č. j. 14 Co 158/2023-415, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, takto: I. Výrokem II. a výrokem III. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. ledna 2024 č. j. 14 Co 158/2023-415 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok II. a výrok III. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. ledna 2024 č. j. 14 Co 158/2023-415 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení II. a III. výroku v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Stěžovatel tvrdí, že napadené výroky porušují jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a porušují i čl. 90 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel se u Okresního soudu v Chomutově (dále jen "okresní soud") domáhal náhrady újmy, která mu vznikla v souvislosti s pracovním úrazem u původní žalované jako jeho zaměstnavatelky [za kterou po jejím zániku bez právních nástupců odpovídala žalovaná obchodní společnost Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, jakožto její pojistitelka (dále jen "žalovaná")]. Požadovaná náhrada se skládala z bolestného, ztížení společenského uplatnění a náhrady za zaplacené znalecké posudky, jimiž bylo bolestné a ztížení společenského uplatnění oceněno. Okresní soud mu co do výše požadované náhrady částečně vyhověl. Částku vypočtenou podle bodového ohodnocení zvýšil na dvojnásobek, přičemž požadavek stěžovatele na zvýšení považoval za nepřiměřený. Přestože byla vzhledem k výši přiznané částky úspěšnější žalovaná, za použití § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, náhradu nákladů neuložil. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") jeho rozhodnutí změnil a stěžovateli výrokem I. napadeného rozhodnutí přiznanou náhradu újmy navýšil. K navýšení náhrady přitom dospěl nejen na základě částečně odlišného hodnocení znaleckých posudků, ale i proto, že přiznanou náhradu újmy zvýšil podle § 388 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění do 30. 9. 2015. Napadenými výroky II. a III. uložil žalované nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů. Uzavřel, že stěžovateli náleží plná náhrada nákladů i přes částečný úspěch ve věci, neboť rozhodnutí soudu záleželo na volné úvaze a na znaleckém posudku. Výši nákladů určil s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 podle § 9 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024. Stěžovateli tak přiznal 98 965,90 Kč jako náhradu nákladů řízení před okresním soudem a 10 721,81 Kč jako náhradu nákladů řízení před krajským soudem. II. Argumentace stěžovatele 4. Podle stěžovatele je rozhodnutí krajského soudu v napadených výrocích v rozporu s nálezem ze dne 10. 4. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1788/23. Stěžovatel od počátku řízení své nároky podložil znaleckými posudky. Podle judikatury Ústavního soudu navíc platí, že pro určení výše nákladů není rozhodující, zda již na začátku řízení je známa hodnota věci nebo práva. Soud musí vyvinout aktivitu k tomu, aby mohl o náhradě nákladů řízení rozhodnout na základě hodnoty sporu. Soud proto měl vyjít z § 8 odst. 1 advokátního tarifu, nikoliv z hodnoty podle § 9 odst. 4 advokátního tarifu. Pokud by postupoval správně, přiznal by stěžovateli náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 644 138 Kč a před krajským soudem ve výši 41 504,40 Kč. Nárok na náhradu nákladů by měl odpovídat ekonomické hodnotě, která byla vynaložena na vymožení nároků na náhradu újmy na zdraví. V době podání návrhu na zahájení řízení bylo obvyklé, že se náhrada nákladů určovala podle § 7 a § 8 advokátního tarifu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Vyjádření účastníka řízení a replika stěžovatele 6. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost na vědomí a k reakci žalované a krajskému soudu. Žalovaná se v zaslaném vyjádření postavení vedlejší účastnice vzdala. 7. Krajský soud v zaslaném vyjádření setrval na svých závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí. Zdůraznil, že je si vědom závěrů nálezu sp. zn. IV. ÚS 1788/23. Podle něj však právě posuzovanou věc doprovázely individuální okolnosti, které ospravedlňují odlišný přístup. Oběma stranami byly předloženy znalecké posudky k určení výše bolestného i ztížení společenského uplatnění s odlišnými závěry. Bylo tak na úvaze soudů, aby při hodnocení znaleckých posudků posoudily jejich přesvědčivost, zda byly vypracovány v rámci odbornosti znalců a zda s ohledem na použitou právní úpravu je odčinitelná i utrpěná bolest. Dále na úvaze soudu záviselo, zda jsou dány předpoklady pro zvýšení odškodnění stanoveného na základě bodového ohodnocení ve znaleckém posudku a jaká má být výše tohoto výjimečného zvýšení. 8. Vyjádření krajského soudu bylo zasláno na vědomí a k případné replice stěžovateli. Ten v replice uvedl, že věc nedoprovázely výjimečné okolnosti. Podle něj je v těchto sporech zpracování minimálně jednoho revizního posudku zcela běžné. I podle aktuálního nálezu ze dne 11. 2. 2025 sp. zn. II. ÚS 58/25 nelze vycházet z tarifní hodnoty stanovené v § 9 advokátního tarifu, je-li předmětem řízení plnění ocenitelné penězi, a je třeba při určení výše náhrady nákladů řízení primárně postupovat podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Prostor pro uvážení soudu při určení výše náhrady v právě posuzované věci je užší než v jiných sporech o ochranu osobnosti, jelikož je významně determinován posouzením skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které se promítají právě ve znaleckém posudku. Stěžovatel dále odkázal na aktuální rozhodovací praxi mj. Nejvyššího soudu, která se přiklání k jím zastávanému řešení. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti A) Obecná východiska 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. čl. 83 a čl. 90 Ústavy). V řízeních o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) proti rozhodnutí obecných soudů tedy není další přezkumnou instancí. Do rozhodování obecných soudů je oprávněn zasáhnout až tehdy, došlo-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. 10. Ústavní soud se k rozhodnutím o nákladech řízení konstantně staví rezervovaně a podrobuje je omezenému ústavněprávnímu přezkumu. I přes možný dopad do majetkové sféry stěžovatele, zpravidla taková rozhodnutí sama o sobě nedosahují intenzity způsobilé porušit základní práva či svobody [viz např. nálezy ze dne 5. 10. 2021 sp. zn. I. ÚS 2174/20 (N 174/108 SbNU 120), bod 20, nebo ze dne 3. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 3627/18 (N 155/96 SbNU 31), bod 15]. Ve stanovisku pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34, Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. Tento požadavek zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti. 11. Ústavní soud