IV.ÚS 1393/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1393/23 ze dne 8. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky L. K., zastoupené JUDr. Jaroslavem Dubenským, advokátem, sídlem Pravdova 1113/II, Jindřichův Hradec, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. dubna 2023 č. j. 4 To 101/2023-298, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i její právo podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu vedeného u Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 7 T 151/2022 se podává, že rozsudkem okresního soudu ze dne 9. 11. 2022 č. j. 7 T 151/2022-236 byl obviněný M. H. H. (dále jen "obviněný") uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody na dva roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let. Obviněnému byl též uložen trest zákazu řízení všech motorových vozidel na čtyři léta. Okresní soud obviněnému uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku ve výši 4 092 Kč, stěžovatelce částku ve výši 756 780 Kč a poškozené P. U. částku ve výši 810 280 Kč, vše spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 11. 8. 2022 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 trestního řádu byly stěžovatelka a P. U. odkázány se svými zbylými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Shora uvedeného přečinu se obviněný dopustil tak, že dne 25. 3. 2022 v podvečerních hodinách jako řidič osobního vozu porušil svou zákonem uloženou povinnost tím, že nesledoval dostatečně situaci v provozu na pozemní komunikaci a v důsledku toho včas nezpozoroval poškozeného R. U. (dále jen "poškozený") na elektrokoloběžce, který zastavil na křižovatce v rozporu se zákonem uprostřed jízdního pruhu, aby dal přednost protijedoucím vozidlům, přičemž obviněný do poškozeného zezadu narazil, čímž mu způsobil zranění neslučitelná se životem, kterým poškozený podlehl přímo na místě. Okresní soud vycházel z plného zavinění dopravní nehody obviněným, tj. bez spoluzavinění poškozeného. 4. Stěžovatelka v trestním řízení vystupovala v procesním postavení poškozené, neboť byla sestrou poškozeného. V adhezním řízení prokázala svůj nárok na náhradu škody ve výši 12 979 Kč, jejíž výše byla stanovena nákupní cenou notebooku, jenž byl v jejím vlastnictví a jenž byl při dopravní nehodě zničen. Stěžovatelka dále uplatnila nárok na nemajetkovou újmu, a to náhradu za duševní útrapy v částce 1 135 170 Kč podle § 2959 občanského zákoníku. Stěžovatelka uvedla, že poškozený byl jejím bratrem, měli spolu blízký vztah, intenzivně se stýkali, poškozený měl velmi pozitivní vztah k dětem stěžovatelky (vlastní děti neměl) a tragická událost ji těžce zasáhla. V době po nehodě se nemohla soustředit, trpěla nespavostí, výrazně zhubla atp. Okresní soud při určení výše nemajetkové újmy vycházel z § 2959 občanského zákoníku, přičemž uvedl, že není stanovena žádná pevná částka, která by jednotlivým poškozeným náležela, a je nutno její výši stanovit podle řady individualizovaných kritérií. Okresní soud takto zkoumal intenzitu vztahu stěžovatelky s poškozeným, věk poškozeného a věk stěžovatelky, hmotnou závislost stěžovatelky na poškozeném, přičemž kvalitu vzájemného vztahu považoval za klíčový aspekt. Okresní soud uzavřel, že při úmrtí ve standardně (dobře) fungující rodině náleží pozůstalému sourozenci (stěžovatelce) odškodnění ve výši 14násobku částky odpovídající hrubé měsíční mzdě v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Uvedenou částku za rok 2021 okresní soud určil ve výši 37 839 Kč. V případě stěžovatelky okresní soud tedy výši nemajetkové újmy, která měla činit 14násobek předmětné částky, vypočetl na konečnou částku 756 780 Kč. Okresní soud dále uvedl, že úrok z prodlení ve výši 15 % p. a. do zaplacení běží ode dne 11. 8. 2022, neboť obviněný se s nároky na náhrady škody a nemajetkové újmy stěžovatelky seznámil dne 10. 8. 2022. Okresní soud dále uzavřel, že stěžovatelce nepřiznává 50 % navýšení, o které žádala, neboť by to nemělo oporu v provedeném dokazování, nicméně stěžovatelka se svého nároku může domáhat v občanskoprávním řízení, na které byla se zbytkem svého (případného) nároku odkázána. 5. Stěžovatelka napadla rozsudek okresního soudu odvoláním proti výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy, stejně tak odvoláním rozsudek napadla i P. U., matka stěžovatelky a poškozeného. Stěžovatelka v odvolání namítala, že jí mělo být přiznáno 50 % navýšení nemajetkové újmy, neboť okresní soud měl pro takové posouzení všechny potřebné důkazy. Nebylo tedy na místě odkázat stěžovatelku se zbytkem nároku na civilní řízení. Stěžovatelka poukázala i na přístup obviněného, který se navzdory svému věku nepodroboval pravidelně povinným lékařským prohlídkám řidičů, když zjevně jeho zraková nedostatečnost byla příčinou nehodového děje. Nadto obviněný neprojevil vůči stěžovatelce ani vůči matce poškozeného žádnou lítost, nikterak se jim neomluvil. Stěžovatelka zopakovala, že ztrátu bratra pociťovala mimořádně tíživě a musela vyhledat i lékařskou péči, o čemž okresnímu soudu předložila lékařské zprávy. Nadto stěžovatelka poukázala na pochybení okresního soudu, který nesečetl nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy a ve výroku rozsudku je uvedena jen částka odpovídající nemajetkové újmě. Výhrady stěžovatelka vznesla i vůči momentu, od něhož běží příslušenství pohledávky, neboť obviněnému spolu s matkou zaslaly výzvu k plnění, kdy lhůta pro plnění uběhla nejpozději dne 14. 7. 2022, tudíž úroky začaly běžet již ode dne 15. 7. 2022. 6. Krajský soud na základě odvolání stěžovatelky rozsudek okresního soudu podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu částečně zrušil ve výroku o náhradě škody a znovu podle § 259 odst. 3 trestního řádu rozhodl tak, že obviněný je podle § 228 odst. 1 trestního řádu povinen zaplatit stěžovatelce na náhradě škody částku ve výši 12 979 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. do zaplacení, a to ode dne 15. 7. 2022. Na náhradě nemajetkové újmy je obviněný povinen stěžovatelce zaplatit částku ve výši 529 746 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. do zaplacení, a to ode dne 15. 7. 2022. 7. Krajský soud stěžovatelce snížil částku odpovídající nemajetkové újmě, neboť okresní soud se dopustil matematické chyby, když v odůvodnění napadeného rozsudku správně uvedl, že stěžovatelce přiznává 14násobek průměrné měsíční hrubé nominální mzdy za rok 2021, avšak chybně spočítal částku ve výši 20násobku průměrné měsíční hrubé nominální mzdy za rok 2021. Krajský soud své rozhodnutí v tomto ohledu odůvodnil tak, že pro poškozené neplatí zásada zákazu změny k horšímu, která jde ve prospěch toliko obviněnému. V civilních věcech se tato zásada neuplatňuje, a to i navzdory stěžovatelkou předloženému rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2258/2021, který tuto zásadu uplatnil ve sporu o vypořádání společného jmění manželů, neboť jde o řízení, v němž soud není vázán návrhem stran. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka namítá, že krajský soud v její věci porušil zásadu zákazu změny k horšímu. K této zásadě stěžovatelka uvádí, že v českém právu platí jak pro řízení trestní, tak i pro řízení civilní. Podle § 259 odst. 4 trestního řádu se zákaz změny k horšímu uplatňuje jen ve vztahu k obviněnému, avšak to neznamená, že by ji nešlo vztáhnout i na adhezní řízení týkající se poškozeného. Tyto závěry vyplývají z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2258/2021, jímž Nejvyšší soud navázal na historickou judikaturu Nejvyššího soudu Československé republiky. Z uvedeného rozsudku vyplývá, že zásada zákazu reformace in peius se uplatní v odvolacím civilním řízení. 9. Stěžovatelka dovozuje, že pokud se adhezní řízení řídí po procesní stránce trestním řádem a po stránce hmotněprávní občanským zákoníkem, nelze se uplatnění zákazu změny k horšímu vyhnout. Zákaz změny k horšímu je nutno aplikovat i přesto, že stěžovatelka byla se zbytkem svého nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Toto odkázání je totiž ryze formálního rázu, neboť celý nárok za duševní útrapy byl již vyčerpán a žádný "zbytek" fakticky neexistuje. Krajský soud totiž zjevně